Morální úpadek a povadlost po relativním zklidnění pandemie

Jsme svědky nekonečných požadavků různě nespokojených aktérů trhu. Predátoři opět mají hody, neboť tento stát již desítky let patří mentálně hlavně jim a oni se nehodlají s nikým o nic dělit. Moc soudní se k tomu zbláznila.

Výsledky řádění viru v Česku jsou ukrutné. Všude samozřejmě byly problémy a ještě budou, ale český výsledek mrtvých v přepočtu na obyvatele nikde ve světě asi již nepřekonají. Všichni mají jasno. Vláda jednala samozřejmě špatně a chystají se do fronty na odškodnění. Tato následná odškodňovací pandemie bude do budoucna stejně krutá, jako vir sám. Vytvoří nové nespravedlnosti, které budeme mentálně zpracovávat desetiletí.

Začnu tím, že poděkuji těm, kteří se neohlíželi výhradně na svůj prospěch a pomáhali, pomáhají, a jak to jen oni dokážou, zase budou pomáhat. Můj dík nemůže být dosti veliký, když vidím, jak se společnost jako mentální celek staví k budoucnosti zdravotnictví. Jde o činnost, jejímž výsledkem nejsou ani tak nějaké hmotné hodnoty, ale často i jen holý život, mnohdy ekonomicky již neperspektivních seniorů nebo budoucích relativně bezmocných rekonvalescentů. Situace vlastně velmi připomíná začátek 90 let minulého století. Zásadně se objevují a řadí do fronty pozitivistické hmotné výkazy ztrát skutečných i pomyslných, pokud je lze dát do tabulky.

Dejte ovšem nějak do tabulky hmotné podklady pro požadavek odškodnění řadu uměleckých, osobních a lidských plánů, které byly zmařeny. Plošně jsme se shodli, že udržet je třeba to, co bylo často zcela fosilně i škodlivě v chodu, ale iniciativu jsme se rozhodli brát jako věc zbytnou. Jako by se potvrdila opět naše hlubinná marxistická zakotvení o základně a nadstavbě. Když posloucháte řadu podnikatelských leaderů, jak oni jediní živí tuto zemi, bez nich všichni umřeme dříve než na covid.

Již od počátku pandemie jsme byli svědky toho, jak lobbysté a politická opozice hodlá vládě jen házet klacky pod nohy. Vláda vždycky jedná špatně. Opozice tehdy říkala, nikdo nás neposlouchá, vláda nic nedělá a nechystá. My jsme připravili pandemický zákon. Pandemický zákon podle opozice prý naprosto stačí k řízení protiepidemických opatření, žádný plošný nouzový stav není potřeba. Přitom špatně jednající vláda stála na začátku pandemie v čele přísných plošných opatření ve světě, která okamžitě viditelně zabrala a svět je obdivoval. Potom ovšem hodní komunisti opět nezklamali tento národ a udělali to nejhorší, co mohli proti pandemii udělat. Rozložili stabilitu pro plošné nasazení opatření a dopustili likvidaci nouzového stavu.

Staly se tak dvě věci. Vláda od toho okamžiku není jedinou odpovědnou složkou za důsledky pandemie. Opozice je jasný spoluviník, který vládu přitlačil k většímu populismu na jedné straně a k zoufalému lavírování k obnovení plošného nouzového stavu. Padala vzájemně ostrá slova, kdy se domnívám opozice ztratila jakékoli možné sympatie. Nenávist ve společnosti vzrostla především díky jim, protože Babiš, podobně jako Kartágo, musí být zničeni. Do tohoto průlomu měla opozice jakous takous morální legitimitu. Od počátku ovšem nešlo politickému jádru ovšem o nic jiného, než jak společně opět podojit stát.

Spoluviníkem se stává nyní i moc soudní. Prohlašuje za neplatná vládní rozhodnutí v rámci pandemického zákona na běžícím pásu a otevírá tím odškodňovací lobby dveře dokořán. Možná by bývala vláda mohla na základě pandemického zákona pokrytecky obejít neplošnost nenouzového stavu nápaditě vyjmenováním většiny českých provincií s výjimkou jedné jediné a nebylo by to plošné. Přátelé, je to komedie a velký podvod. Díky tomu není rozumně vzato koho volit. Přesto si budeme muset něco vybrat, ale nevím nevím dosud co.

Podle mne se mělo opustit jakékoli odškodňování a rozhýbávat ekonomiku jenom technologickými a infrastrukturními investicemi, jichž je třeba. Skoro dva roky se dalo projektovat. Nu což. Také peníze z EU dorazily, ale rozumí někdo a rozplete, ke komu vlastně dorazily? Zdá se, že v největším poměru dorazily a dorazí zřejmě k pronajímatelům. Příliš adorujeme vlastnictví, a podnikatelské mesiáše. Nic z jejich výsledků si nikdo do hrobu neodnese. Poučme se ovšem z toho, že menšinu podnikatelů a politiků zajímají oběti jen málo nebo vůbec. Jde o menšinu, která je menší než LGBT+, ale přesto uzurpuje totálně tento stát, zejména mentálně a diktuje nám budoucnost, o níž vlastně nic nevíme, protože se skládá z rozporuplných osobních vizí a partikulárně konjunkturních a neodpovědně drancujících zájmů.

Protože v naší morálně totálně zrelativizované zemi nelze bez fanatismu vyznávat nic, aby z člověka nebyl blb nebo nepřítel lidu. Kdybych mohl mávnout kouzelným proutkem, který bohužel nikdy nebudu mít, mávnul bych směrem k plošnému vzestupu platů a vyrovnání životní úrovně se západem. Já jsem si utahoval opasek už za Klause, který sliboval, že nejprve za deset, později tedy za dvacet, ale nyní ani za třicet let budování českého kapitalismu s hrdiny kapitalistické nemarxistické práce jsme stále pozadu občany druhé kategorie v EU a odtud pak pramení relativní úspěch euroskepticismu, protože za to nemůžeme my, ale EU. To přece EU nám asi „nařídila“ dušení růstu platů, jako největší fiskální hrozbu a neschválení zákonů či reforem, které byly promyšleny a připraveny již na úsvitu devadesátých let. Zasloužili jsme se o to, aby to nešlo hloupé většině, aby se na roveň cen a ocenění dostali podnikatelé, coby úzká menšina společnosti, která nemá žádný obnovující názor na budoucnost, jde jí jen o udržení, neboť je revolučně konzervativní.

Celý článek se může jevit jako zdrcující kritika pravicovosti. Ale je tomu zcela naopak. Vždyť právě jen totalizující sebespokojená levice se svými fanaticky utopickými ideály odmítá sebereflexi a kritiku. Nebo ne? Že by i pravice nesnesla kritiku a neměla mentální náboj na vytvoření perspektivních vizí? To právě uvidíme v těchto volbách.