Kdo zruší nynější důchodovou reformu?

I když bude na sílu schválena, což asi bude, bude zanedlouho zrušena. Pokud se společnost neuklidní, nevrátí se k seriózní klidné věcné vědecké argumentaci, vyhrají vždy emocionální populistické proudy. Je ovšem ještě větší nepří-

…-tel důchodové reformy. Jsou to inflační tlaky, které znehodnocují cenu peněz a prakticky negují úspory a uměle zhodnocují majetek, který ve finále nemusí být možné někomu prodat. Vedle nynější zuřící konzervativní revoluce, která se snaží za každou cenu urvat, co se dá, hrozí další revoluce populistická.

Pokud vláda současně se zlepšeným vyjednáváním nutné dlouholeté reformy neprokáže, že vůbec existuje a funguje nějaký nástroj na zastavení inflace (mimo čekání na Godota), pak bude důchodová reforma zrušena ne rozhodnutím sněmovny, ale dalším znehodnocením úspor v jakékoli podobě. Populistická revoluce je jen mírně urychlujícím katalyzátorem.

Několik návrhů, jak postupně ukrotit inflaci:

Přestat lidem lhát a uzákoňovat pravdy na sílu momentální osmihlasé většiny.

Směřovat k prosperitě namísto směřování ke vše zničující válce.

Niterně k tomu stačí vzdát se bláhové výsady exkluzivity v myšlení, morálce a jednání.

Ocitli jsme se v situaci, kdy protinázorové skupiny nejsou ochotny naslouchat, natož na nějakém základě uznat platnost argumentace tak, aby mohlo dojít ke konsensu. To je výsledek postfaktické doby. Nelze snést důkazy, protistrana se neustále vyhýbá definici společně přijatelného důkazu, tedy společné ohraničené hodnoty. A pokud někdo nějaký důkaz přinese, je ignorován a už za deset minut se z něj nevychází. Potom může docházet na obou stranách konfliktu až k cynickému lhaní a podsouvání. Taková je diagnóza nejen naší společnosti, ale do vysoké míry celosvětové aktivní společnosti.

Liberální demokraté otevřeli společnost novým vlivům a dnes se jim to vrací v různých fundamentálních názorech. Taková atmosféra samozřejmě poškozuje dialog, před nímž konzervativní fundamentalisté zavírají dveře. Není možno spravedlivě nevidět, že v tomto ohledu jakoby byla domluvena nepsaná opoziční dohoda. Společně uděláme vše pro to, aby dialog nebyl zahájen, jedině za předpokladu bezpodmínečné kapitulace protistrany.

To, že lze společnost trvale spravovat násilím, tomu věřila totalitní uskupení nacistů či komunistů. Velmi se tomu nyní blíží fundamentalistická hnutí, z nich jeden v praxi ukázal, jak takový totalitní pasvět funguje. Byl to islámský stát. Nad ním se ještě i velmoci shodly, že touto cestou se vydávat nelze. Ale v podstatě cosi podobného hrozí každé fundamentálně zakopané vizi světa. Pokud jsem žertovně v minulém blogu navrhoval zrušení statistického úřadu, byl to jen příklad této fundamentální frašky, kdy každý do diskuse přináší svoje data, která zaručí, že se na ničem nedohodneme. Musíme se vrátit zpět k důkazům, jejich etickému předkládání a definici rovnováhy inkluzivní a exkluzivní rovnováhy.

Komu se to zdá odtažité, má možnost se zamyslet nad následujícím návrhem. Izrael v rámci západní dobré vůle vrátí  Golanské výšiny  Sýrii. Stejně mimo osobního uznání prezidenta Trumpa se dalšího uznání příslušnosti k Izraeli nedosáhlo. Pokud jsou nějaké platné důvody až důkazy, že nelze Golanské výšiny vrátit, použijme test těchto snesených důkazů na Ukrajinský konflikt. Jistě je každému známo, že Izrael argumentuje výhodnou strategicko zeměpisnou polohou výšin, z nichž se dá na Izrael střílet jako na dlani, respektive snadněji než ze syrského pohraničí za „horami“. Z Ukrajiny se dá na Rusko určitě také snadněji střílet než například z Polska. Podobně se kdysi Američané obávali, že rakety namířené na USA z Kuby by mohly být reálným ohrožením dosud válkami nedotčeného kontinentálního území. Dokonce i tehdejší Sovětský Svaz při své tuposti uznal, že dál za prosazením raket na Kubě je už jen hrozivá eskalace velmocenského konfliktu. Přitom ještě před tím se jistou speciální operací snažili Američané  režim na Kubě změnit intervencí.  Nyní ovšem prý inteligentní vyspělý svět není ochoten uznat bezpečnostní požadavky Ruska. Jedním z argumentů je prý nekončící agrese Ruska dál směrem do Evropy. Ta hrozí podobně jako různé agrese USA v zájmu vlastní bezpečnosti daleko od vlastních hranic. Takové riziko začne hrozit zanedlouho od dalších velmocí z jaderného klubu. Vůbec nesledujeme vývoj v Indii, která předstihla populačně Čínu.

Nechci po nikom, aby z minuty na minutu měnil názory. Každý má právo předkládat svoje vize a argumentovat. Jde však o rozsah přijatelnosti argumentu. Na různých nepřátelských stranách se všichni shodnou na matematických axiomech, které pak prakticky stejně užívají v zaměřovací taktice. My dnes potřebuje takové platné axiomy, (paradigmata), v dnešní situaci. Zkuste spolknout nadávky a různé ad hominem argumenty a uveďte v diskuzi nějaké svoje argumenty proč nemůže být situace Golanských výšin a Ukrajiny hodnocená stejným měřítkem. Jsem si vědom, že je to jistě v rozsahu obětí, kde se nemohou tyto konflikty poměřovat z tohoto hlediska. Ale výsledek a důvody jsou značně podobné. Otázka visí ve vzduchu pro účely budoucího mírového vyjednávání. Jakými argumenty tedy vyzbrojit diplomata na vyjednání těchto kontroverzních otázek?

Dokonce i konzervativní katolická církev již uspořádala v moderních dějinách dva koncily, na nichž přinesla četné reformy, které stojí nakonec za současnou stále úspěšnou existencí této církve. Podobným koncilem by měla projít OSN. Charta OSN je sice ušlechtilým, ale obecně neúčinným dokumentem. Není jistě náhoda, že se volá dokonce po rozpuštění OSN. Nakonec před světovými válkami se všechny kolektivní systémy rozpadají. Je to takový příznak přicházejícího šílenství války. Před WWII opustili demonstrativně tehdejší  Společnost národů  nejen Německo a Japonsko.

Pokud se má něco změnit, musíme spolu čestně mluvit. Naslouchat. Nevysmívat. Zkuste to alespoň jednou. Kvůli tomu určitě Ukrajina válku neprohraje.