Sice se mě toto rčení vlastně ani netýká, patřím k těm, kteří postmoderně vzato často z dietních důvodů nejí, ale neustále pracují. O workoholismu se v Bibli nedočteme. Mám ovšem velkou nedůvěru k dnešnímu užití rčení viz major.
Okřídlené rčení o vztahu mezi jídlem a prací nepochází pravděpodobně od Pavla. Nejspíše jde o starověkou obecnou kmenovou „moudrost“. Ve starověku nebylo příliš přebytků produkce, hlad hrozil často. Proto bylo i veřejné mínění nastaveno na postoj, který k práci donutí. Ano. V tomto rčení je hledisko permanentní krize a nouze. Pokud někdo nepracuje, všichni buď zchudneme nebo umřeme hlady. Od doby novozákonního Pavla, původně neautentického Šavla, který se obrátil k pravé víře, ačkoliv předtím dokonce křesťany úředně pronásledoval, se snad mnohé změnilo.
V čem je vlastně problém. Místní bloger v moderní době, kdy společnost stojí na prahu robotizace, kdy nás v nejbližších desetiletích čeká zcela opačný problém, kdy mnoho lidí žádnou práci nesežene, protože bude plně mechanizována, alespoň ta fyzická, tak místní konzervativní bloger se postaví za toto komunisty zprofanované heslo, které odporuje i jeho křesťanskému vzoru. Zanedlouho nám zbydou jen služby a práce spojené s myšlením. Těžko odhadnout, zdali bude převis nezaměstnaných, či nezaměstnatelných, většinový nebo třeba jen 50:50. Ale pokud odhlédneme od budoucnosti, je již dnes jasné, že společnost produkuje nadbytek zdrojů, které by si mohla rozdělit. Jsou samozřejmě různé zájmy a názory, jak se zisky obecně nakládat. Zdali investovat, šetřit nebo peníze sypat z vrtulníků.
Jsem ovšem naprosto přesvědčen, že Ježíš by nikdy nepoužil na nikoho agresivní pojmenování vyžírka. I když si nyní nejsem jist, jak sám nazýval stánkaře, jimž jejich živnost před chrámem rozmetal. Ale ti stánkaři jistě pracovali, jenomže to pro Ježíše nebylo nejdůležitější. Záleželo na tom, co dělají, co vlastně prodávají. Také nelze nevzpomenout na stejně známé podobenství o návratu marnotratného syna. Vůbec Ježíšovým podobenstvím se moderní křesťané dost vyhýbají. Ale právě v oněch podobenstvích Ježíš často polemizuje a jinak, než v Deuteronomické dikci řeší sporné záležitosti nově. Ježíš přišel nově naplnit původní marnotratnost kterou Starý zákon jednoznačně trestá. V podobenství o marnotratném synu se naopak s láskou zatoulaná ovečka vrací do stáda. Náš místní rozzlobený bloger je v podobné náladě, jako je v onom podobenství bratr, který zůstal doma a makal. A najednou se dom vrátí vyžírka. Není to jediný případ asymetrického řešení starozákonního uspořádání, které Ježíš naplňuje novozákonní láskou, která má přednost přede vším. Dokonce se Ježíš vizionářsky vyslovuje k tomu, že jednou nebude rozdíl mezi otrokem, ženou a třeba i cizincem. Souhrnně se této reflexi Ježíšových názorů říká Teologie osvobození. Rozzlobení blogeři by se tedy měli zajímat spíše o návrat do lůna židovství, kde by jim novozákonní láska nelezla na nervy a nenarušovala autoritativní patriarchální vztahy. Pavel se je pokusil v mnoha případech do křesťanství znovu vrátit. To on říká, že „ženy mají v zástupech mlčet“.
Komunisté zašli ještě dál než Pavel. Oni to heslo vyprázdnili až k tomu, že zredukovali rozsah práce na svůj názor, co práce je a co není. Takže například bezpracné zisky (například pronájem coby podnikání apod.) pro ně nebyla práce. Natož nějaké finanční služby… Náš zdejší rozzlobený bloger by si měl uvědomit, že používá rčení nejen po kontroverzním Pavlovi, ale ještě po mnohem kontroverznějších komunistech i nacistech (s jejich arbeit macht frei v bránách koncentračních táborů). Pokud dnešní konzervativní pravice mluví o závisti chudých, neměl by si pěstovat závist bohatých. Leda by se chtěla zmocnit toho, co představuje extrémní levice, před čímž neustále varuji. Závist bohatých tkví v tom, že někdo nemá zájem subjektivně přijmout podmínky nabízené práce. Mnoho lidí je chudých, protože dělají nějakou levnou práci z přesvědčení či ze zájmu. Od umělců počínaje, přes třeba archiváře aa knihovníky až po zoufalce, kteří si zatím neví se životem z různých důvodů neví rady, ale mohou na to přijít. Celý problém se začíná podobat diskriminaci povinného očkování. Zde by se rádo očkovalo klidně nucenou prací. Podnikatelé by si měli uvědomovat každý den, že prosperují také díky tomu, že jim svým masovým nezájmem dává společnost prostor k výdělečné iniciativě. Ale to je možná až příliš složitá úvaha pro spravedlivě rozhořčené pravé konzervativní blogery.
