Bojovníci a zejména bojovnice proti neblahému pokroku vzhlížejí k době, kdy platily archaické principy a kastování společnosti? Jaká je to doba? Krále Zikmunda Lucemburského nebo habsburské říšské idylky?
Konzervativní syndrom je postaven na mystickém cíli, jímž je snaha zabránit pokroku. Není příliš jasné, k jakému datumu by se konzervativní člověk rád vrátil. Možná to v různých oblastech budou různá data.
Dnes se nejměkčí konzervativci budou chtít vracet asi před rok 1989. Už nyní se tváří, že stát je tu od toho, aby podporoval podnikatele. Podnikatelé jsou tu sice od toho, aby něco podnikli, ale v konzervativním duchu, kdy výroba živí tuto zemi, (což dávno není pravda, neboť jde o montáž), počítá se s vládními rezervami, které poplynou na sanaci podnikatelských propadů. Podle liberálů není možné rozhodovat, kdo má větší či menší právo na plnou státní podporu, buď všichni nebo nikdo. Výpadek příjmů z důvodů koronaviru musí fungovat pro všechny, a ne na základě promyšlených výjimek a odkladů jen pro podnikatele.
Když dnes posloucháme zaměstnavatelské a průmyslové představitele, můžeme zaslechnout rétoriku let státního dirigismu ve prospěch průmyslu a výroby. Není to nijak podivné, protože v čele těchto struktur sedí předlistopadoví pamětníci, ne-li přímo komunističtí myslitelé (jako např. Vladimír Dlouhý). Běžný nepodnikající občan nemůže nic podniknout než sáhnout na své úspory. Proč by na své úspory nebo omezení zisku neměli sáhnout i konzervativní výrobci?
Koronavirový problém se nijak nedotkne pronajímatelů. Jejich platby budou většinou pokračovat bez přerušení. Ojedinělé výjimky potvrzují toto pravidlo. Pronajímatelé jsou jistým základem konzervatismu. Nejvíce stojí o udržení získaných výhodných mechanismů a rozhodně nemají příliš možností pro věc něco nového podnikat. Důvodem konzervatismu je tedy pasivní podnikání, jehož základem je pronájem. Pronájmem je rovněž úrokové zhodnocení investic. Jde přeci o pronajímané peníze. Zde je jistě syndrom nejsilnější. Pronajímatelé budou jistě státu tleskat za podporu podnikatelů a výroby. Výpadek nějakého občanského pronájmu je marginálií.
Jak známo, vždy po katastrofě přichází prosperita, takže není žádný důvod, aby stát okamžitě sanoval propady firem. Firemní privilegia oproti občanům rozhodně konzervativní syndrom posiluje a usiluje o jejich udržení. Zde hrozí, že se v myšlení vracíme až k živelnému kapitalismu 19. století. Proto ta cílevědomá glorifikace Habsburků. Věřím, že mi zde konzervativci odpovědí, jaký mají postoj k pokroku a k jaké slavné minulosti vzhlížejí. Musíme doufat, že to není rok 1989, 1968, 1948, 1939, 1918, 1437. Liberálové žijí v přítomnosti a přihlížejí k historickým úspěchům či neúspěchům, kdežto konzervativci jsou lidmi zaseklé minulosti, zaseklé na datumu dosažení základní zásluhy, která by měla v ideálu fungovat podle katolického určení věčně. Tak jak to je?
