Jane Birkin, další smutný odchod osobnosti

Po Milanovi Kunderovi nás dnes opustila francouzská herečka, zpěvačka, scénáristka a osobnost Jane Birkin. Pro mě je to zvláště citlivá zpráva, protože byla jednou z žen, které mě probouzely z dětství a formovaly telecího mladíka.

Vzpomínám si, že moje občanka tehdy voněla ještě z tiskárny. Byl druhý den po mých patnáctých narozeninách a rozhodl jsem se stát dospělým a jít poprvé na film přístupný až od 15 let. Tenkrát jsem bydlel nedaleko kina Blaník, blízko Václavského náměstí v Praze. Psal se rok 1978 a tento film právě promítali jako premiéru? Vlastně to ani nevím. Možná to do té doby byl jen klubový film promítaný v Klimentské. Každopádně to pro mne byl velmi tvrdý křest dospělosti. Vedle vnadných žen mne zaujala i metoda, jak ty vnadné ženy snadno získat a stal jsem se fotografem. Vážně. Mnohé moje spolužačky natěšené na nějaké žhavé polibky a letmé erotické dotyky byly zklamány tím, že jsem se jal z nich udělat svoje modelky. Napřed je to bavilo, pak otrávilo, ale když jsem pak přinesl fotky stoupnul jsem opět v ceně.

Moje fotografická dráha trvala asi tři roky, pak jsem už měl trvalou známost a manželky i děti. Vzpomínám na tuto amatérskou etapu fotografa se zasněným zrakem. Našetřil jsem na sadu chemických preparátů – vývojka ustalovač a třeba také tónovací barvy. Moje původní fotky byly černobílé a z mizerných jednoduchých fotoaparátů jsem asi vydoloval spíše romantické či veselé maximum. Doma jsem okupoval koupelnu. Nejméně jednou týdně jsem měl plnou vanu koupaných fotek, které se pak dlouho a pracně leštily. Zanedlouho začalo být k dispozici i vybavení na barevnou fotografii, ale to už mne nechytlo.

Za všechno může právě ta  Birkinová,  které ve filmu Zvětšenina bylo půvabných 20 let, jinak byla jen o málo mladší než moje matka. Průběžně mne herečka zaujala třeba v komedii Hořčice mi stoupá do nosu. Jsem generace, která se oddávala smíchu i pod taktovkou Pierra Richarda. Když jsem skončil s fotografií a přešel k přímé erotické akci, zaujala mne Birkinová jako zpěvačka pěkných intimních písní. Jelikož jsem byl i mírně frankofonní, vytahoval jsem na holky domnělé překlady intimních textů. No prostě to byla krásná sladká léta s Jane Birkinovou, která do mé vany plné fotek sice nikdy nedorazila, ale v mé mysli zůstala jako určitý ideál ženy. Sic se jí moje manželky moc nepodobaly.

Myslím, že se na mne Jane Birkin v nebi nezlobí. Ony krásné herečky s tím mladickým poblázněním ve své kariéře jaksi počítají, když to nepřekročí zasněnou mez. Budiž jí země lehká. Kvůli ní bych si přál nebe, aby bylo. Tam bych se s ní jistě potkal a poklábosil plynně francouzsky o těch krásně bláhových telecích letech.