Ekodiktatura genderu zoufalých ošklivek

Navzdory konzervativnímu zoufání jde život nezadržitelně trošku kupředu. Je prostě nezbytné včas reagovat na zcela neoddiskutovatelná fakta a trénovat pružné snášení novodobých liberálních nárazů na hrachovou stěnu.

Pojem  ekodiktatura  mne vážně rozesmál. Měli bychom zřejmě uvažovat o všem, co určuje naše životy ve vesmírných distinkcích za diktaturu. Vzniknou nám pak diktatury jako: gravitodiktatura, časoprostorodiktatura a další klony nebohé hybridní diktatury. Je třeba rozlišovat obecně dané podmínky v nichž musíme, a jinak nemůžeme, existovat. Tyto podmínky je pro život lepší rozpoznat a neobracet se proti nim v nesmyslných dimenzích popírání neoblomných faktů. Ekologie planety má prostý smysl. Zamořováním prostředí vytváříme dluh pro ty, kteří budou muset za stále dražších podmínek tento problém v budoucnu řešit. Je zcela proti smyslu pravicového konzervatismu lpět na tom, že tento dluh hodíme na budoucí generace, když s tím můžeme dělat něco již dnes.

Dluh vznikne naší regionální evropské civilizaci i v případě, že podceníme fakta takového charakteru jako je vyčerpání klíčových surovin v časovém dohledu několika desetiletí. Zavírají se vytěžené uhelné doly, vyčerpají se i dnes zdánlivě ohromné zásoby ropy i plynu. Musíme to předpokládat a strategicky řešit již dnes. Musíme sledovat, že direktivně řízená Čína, vědoma si toho, že kdyby se spotřeba pohonných hmot v Číně eskalovala v rámci dorovnávání blahobytu, znamenalo by to vyčerpání světových zásob ropy několikrát rychleji. A proto právě Čína zahájila a vede trajektorii světového automobilového průmyslu směrem k elektromobilitě. Nemusí se nám to líbit, ale nebude-li na to Evropa včas reagovat, naprosto se ekonomicky propadne do závislosti na vnějších teritoriích. Kritizovaná EU má jediná možnost sdružovat investiční kapitál na úrovních, které jsou schopny dosáhnout ostatní světová ekonomická centra. Český kapitál je proti těmto globálním investičním válkám absolutně bez šance. Zažíváme to v praxi dnes a denně. Nejsme často schopni uspět na zahraničních trzích, protože často nemáme ani na státní úrovni na potřebnou základní propagaci a diplomatické, natož obchodní, zastoupení. Pokud si rozložíme i možnost podílet se na investicích a obchodování s podporou EU budeme sice „samostatní“, ale chudí a „nepřizpůsobiví“. Určitě to chtějí pravicoví konzervativci? Hlásání protiekologického odboje je v zájmu distributorů surovin.

Uhlíková neutralita je nástroj, stupnice strategického uvažování (nesmím napsat plánování, to bych byl okamžitě za neomarxistu?). Plánují ovšem i všichni úspěšní podnikatelé. Píšou rozpočty, zadávají studie proveditelnosti apod. Plán není špatný, ani (neo)marxistický. Náš parlament a parlamenty všech zemí plánují utrácení státních peněz pomocí rozpočtů, plánů finančních toků. Z ekologického hlediska je samozřejmě nejlevnější správné (nesmím napsat korektní, to bych byl opět za neomarxistu?) řešení odpady nevytvářet nebo likvidovat sofistikovaně a průběžně za snesitelných podmínek. To je ta ekodiktatura. Třídit odpad, sofistikovaně ho zpracovat a třeba i zčásti recyklovat. U nás se to momentálně nevyplatí, protože regulující podmínky jsou velkorysé, kontrola malá a celá ekologie v nemilosti jako levicová sudlice. Přitom člověk asi přirozeně touží unikat ekodiktatuře tím, že bude do lesů zavážet svoje autovraky, vyhazovat cokoliv na černé skládky, odhazovat papírky a roušky kdekoliv, dovážet odpad ze zahraničí a jeho sklady zapalovat či alespoň na nich zkrachovat. Jako by nám nestačily ty komunistické laguny odpadů, které se likvidují za krvavé miliardy z veřejných rozpočtů. Ekodiktatura je nesmysl. Ekologie může jistě přerůst v samoúčel, může být i zneužita k nekalému získání zakázek. Zneužít jde všechno, ale zrušíme kvůli tomu celý svět? Pak zbývá jedině svobodná antiekologická sebevražda.

Budeme-li neustále kvůli ojedinělým excesům a zneužívání lidských problémů hodnotit a postupovat slepě kolektivně, stanou se z nás znechucené misogynní či ultrafeministické obludy. Zatížíme si vlastní život i životy ostatních kyselými nadávkami, jako například, že nejen feministická  gender studies jsou pro zoufalé ošklivky.  Dalo by se kontrovat hloupou nadávkou, že antifeminismus a popírání společenské role pohlaví je pro sexuálně neuspokojené impotenty atd. Kam takhle chceme dojít? K nekorektní konzervativní republice, která by byla nějakou vysněnou nekorektní diktaturou? Měli bychom snášet argumenty a snášet protiargumenty. Věcně. Nadávky a zjevné nesmysly snášet netřeba, je možno je s posměchem či potichu míjet. Kdybychom byli věcní, nemuseli bychom se nyní znepokojovat s požadavkem homosexuálů na uzavírání manželství. Stačilo jim včas dát stejná práva v době projednávání registrovaného partnerství. Je to stejně špatná strategie jako dnešní brojení proti nevyhnutelnému vývoji v ekologii, genderu a liberalizaci světového obchodu. Co šílených konstrukcí a logických přesmyček se spotřebuje na argumentaci  proti výchově dětí homosexuály.  Ale ta již dávno existuje, jen by byla veřejně na očích, ba dokonce pod vyšší zákonnou kontrolou. Pokud totiž „křesťánci“ požadují po homosexuálech, aby svou identitu například zatajili a žili normálně v heterosexuálním manželství, aby mohli mít děti, pak to řada homosexuálů dělá. Pravé křesťanské pokrytectví jako vždycky.

Nekorektní je prostě špatné, chybné a vadné. Nakonec, co byste řekli školákovi, kdyby oponoval tím, že má jen nekorektní názor na Pythagorovu větu?