Nejhorší poselství americké politiky jistého Trampa je naprostá nejistota. Co dnes ještě platí a co bude platit zítra? Trampové byli v minulosti individualističtí odpadlíci od skautů.
Politika totálního zpochybnění, kterou vedou momentálně Spojené státy, je podle mě cestou do pekel. Jistě, přejmenování prezidenta Trumpa na Trampa vypadá jen jako samoúčelná jazyková hříčka. Ale kdo vlastně byli trampi? Byli to individualističtí skauti, kteří zpochybnili obecné společenské nasměrování skauta na vlastní zábavné až alkoholické obývání přírody. I u nás byla aféra ve třicátých letech, kdy se pokusili v parlamentu tramping zakázat. Kdo by to byl řekl, že se situace bude opakovat. Trampi byli tenkrát obviněni z ničení přírody a rušení obecného pořádku. Shodou okolností byly tehdy problematické zejména chatkové osady v Posázaví, Luka pod Medníkem. Byla to vlastně taková privatizace obecné skautské myšlenky.
Jak to souvisí s prezidentem Trumpem? Je to podobné v té svévolnosti, s níž se obecná uspořádání mění z libovůle jednoho neodpovědného člověka. Neboť, jaké smlouvy ještě platí? Spojené státy vypověděly smlouvy s řadou partnerů. Současně argumentují tím, že údajně protistrana tyto smlouvy porušuje. Amerika samozřejmě nikdy nic neporušuje. Vrcholem, který je vskutku alarmující je vystoupení USA z klimatické dohody. Je to vrchol neodpovědné svévole a nezájmu o ostatní svět. Klimatická dohoda je strategický dokument. A jeho základě se na základě společných pojmů a vědeckých metodik otevírá hlavně společná platforma pro jednání o postupu v otázkách životního prostředí. Z takového procesu může vystoupit jen šílenec. USA prostě jako první dává najevo, že nebude nic respektovat. Nebude vést žádný kritický dialog se zeměmi, jimž by případně vyčítala, že nedodržují trendy nastolené klimatickou dohodou.
Nelze současně obviňovat svět z neplnění dohod, když všichni vidí, že jsem připraven sám neplnit vůbec nic. Zjevný výsledek je vidět v současné situaci kolem kurdské otázky. Nevděčná Amerika „first“ je připravena neplnit jakékoli dohody. Musíme se zcela oprávněně obávat, že třeba ani tu atlantickou. NATO je možná už dlouho jen cár papíru. Turecko se kamarádí s hlavním protivníkem NATO. Turecko zabírá před očima světa území drastičtějším a nespravedlivějším způsobem, než se kdysi zabíral Krym.
A co na to Evropa? Vede extrémní politiku ustupování jako kdysi před Hitlerem. Je to s podivem. Kurdové by měli být hlavním zájmem Evropy. Jsou to patrioti. Nechystají se masově emigrovat do Evropy. Chtějí budovat svoji zemi na velmi civilizovaných základech. Nic samozřejmě není černobílé a neznamená to, že co Kurd, to anděl. Evropa hazarduje se svou budoucí společnou identitou a bere jakékoli argumenty o nezbytnosti EU v takovéto podobě. Mě to obzvlášť mrzí, protože musím postupně přehodnocovat tento špatný evropský koncept a začínám se domnívat, že rozpad EU začíná být nevyhnutelný.
Hrozím se ovšem toho, kdo této situace využije a k jakému účelu. Nestane se náhodou Turky zabrané území bezprávní zónou, kde z ničeho nic vzkříšený, či spíše osvobozený, Islámský stát bude mít za úkol provést genocidu na uprchlých Syřanech nyní vypovězených z Turecka? Jestliže si Evropa nehledí nezbytnosti „norimberského procesu“ nad Islámským státem, zejména nad vlastními válečnými zločinci z Evropy, nenaznačuje tím, jak se jí Turecké řešení hodí? Nejspíše budou bez soudu prostě zmasakrováni a povražděni hlava nehlava všichni, kdo se nehodí tamním vládcům do krámu.
Taková hybridní genocida s oběma zavřenýma očima Evropy není ovšem mým jménem. Takovou EU nechci.
Zpochybněno je momentálně vše. Proč by potom někdo měl platit nějaké dluhy? Pokud vyspělé země dávají dle příkladu USA přednost postoji, že ony nic životnímu prostředí nedluží, že si životní prostředí budou muset zaplatit vazalské státy mimo Ameriku, pak není důvod proč by měl kdokoli osobně dodržovat své závazky. Vždyť velká, největší až svatá politika nám dává příklad. Já už takovou smlouvu nechci, tak ji neuznávám a hotovo.
Ve stejném duchu slíbím a udělám volební body závazkem, že ve školství zvýším platy o 15%, čímž bych měl alespoň základním způsobem kompenzovat minulé drastické podfinancování oboru nezbytné civilizační činnosti. Nakonec jim dám jen půlku. Přitom ještě vyvolám dojem, že problémem školství je údajně demotivovanost nebo takřka lenost, takže z přidaného přidělím část libovůli lidského faktoru. Titíž pravicoví svazáci, kteří pobrekávají nad tím, jak je jim záviděn oprávněný zisk vytvořený andělskou podnikatelskou soukromou činností, nyní tepou závistí nebohé učitele, že si snad své zvýšení ještě mají něčím dalším zasloužit. Nemohou mít dorovnány platy zadarmo.
Fujtajbl levné ekonomiky dovede tuto zemi k rozvratu. Samozřejmě, že to přežijeme, ale loajalita k této zemi bude nenávratně pryč. Většina lidí v mém okolí znechuceně ustupuje z myšlenek budování nějakého státu, který si neváží občanů, který se chová arogantně a vždycky každého jen obere. Loajalita se tvoří zcela překotně na momentálním dojmovém základě. Prostě náboženstvím je jakási lobbystická konjunktura nečitelných zájmů. Pak se divíme, že třicet procent občanů hodnotí komunistický skanzen jako lepší nynější Potěmkino-Babišovské vesnice.
Nejhorší je ovšem ztráta jakéhokoli důvodu cokoli dodržovat. Proč by to měl kdokoli dělat, když je to nevýhodné? Je to velké zklamání v době třicátého výročí „řízené revoluce“, jejíž původní samet symbolizující snad slušnost a civilizovanou inteligenci, byl vlastně sametem pohřebním. Nepohřbili jsem tenkrát komunisty a oni dnes pohřbívají nás.
