Co dělá Izrael dobře

Je čas na změnu. Stále si myslím, že každý by měl začít sám u sebe. Leckdy předpokládáme, že některé věci jsou samozřejmé a že každý musí přece vědět, jaké mám obecné postoje. Prostor jednoho blogu ke konkrétnímu problému ...

... to nestačí objasnit.

Stát Izrael nepochybně sleduje merit demokracie. Rozhodně dává prostor svým občanům, poskytuje značnou podporu každému, kdo se k němu přihlásí a skutečně se nevyhýbá soužití s jinověrci (křesťanstvem, islámem). Já mohu Izrael popisovat a velebit v oblasti umění, vědy, zejména péče o historii. Obdivuji rekultivační snahy pouštní krajiny a úsilí o hi-tech tendenci průmyslu.

Miluji, vážně lze použít toto slovo,  židovství na poli hudby.  Ať se týče folklóru, vážné hudby, i soudobé populární hudby. Umění v Izraeli ctí svobodu a přijímá všechny okolní vlivy. U nás jsou krásná hudební tělesa, která pěstují židovskou notu. Systematický postup lze obdivovat třeba v osobě  Zity Honzlové  (doporučuji borukh atoh adonoy). Ale nechci být nespravedlivý a opomenout další mnohé skvělé hudebníky, které znám nebo jsem je slyšel.

Osud mi to nedopřál, chtěl jsem v Izraeli studovat staré svitky a archiválie. Činím tak alespoň u nás doma. Izrael je jednou z mála zemí, kde jsem nebyl, ale nepřestal jsem to plánovat. Koneckonců skrze hudbu má svou zemí rád skoro každý, protože je to bezprostředně procítěná emoce. Je skvělé, když jsou jedinci naladění a seskupení z celého světa a mohou na sebe nechat působit nečekané vlivy. To je skutečná síla kultury. Musel bych uvést dalších mnoho jmen z oblastí kultury, které sleduji například na poli výtvarném má rád malířku  Orly Shalem.

Právě proto, že o židovské kultuře toho vím relativně dost a soustavně ji v některých aspektech sleduji. Obdivuji samozřejmě Hanu Arendtovou, ačkoli žila převážně v USA. Amose Oze. Viléma Flussera. Někteří mí přátelé jsou přesvědčení, že se svou láskou k hudbě musím být příbuzný se skladatelem Jamesem Hornerem, jehož rod dokonce pochází z Čech. Ale nemusím. Pátral jsem po tom a kupodivu nejsme zatím příbuzní, ačkoliv všichni ostatní Hornerové téměř ano. Ještě se na tom pracuje.

Ale právě proto, že můj vztah k Izraeli a židovství je úzký. (Dokonce mám čtyři semestry biblické hebrejštiny, ale to pro moderní Ivrit zdaleka nestačí. Nanejvýš bych se asi v Izraeli v dohledné době hebrejsky rozmluvil dříve než průměr, když umím číst.) Nebojím se vidět i chyby, které to všechno má. V lecčems je Izrael nevině. Vůbec se nemluví o tom, že nevýznamnějším podporovatelem Hamásu je Turecko.  Erdogan vůbec odmítl odsoudit masakr 7.10.  a staví se za Hamás coby bojovníky za svobodu Palestinců. Považte člen NATO. Právě proto si myslím, že více než podpora zbraní by byla dobrá podpora diplomatická. Bez nátlaku na Turecko se hned tak nic nezmění, a především nemůže dojít reálně ke zničení Hamásu, když mají azyl až v Ankaře. To by třeba musel chrabrý Netanjahu zaútočit na zemi NATO, které bychom měli přijet na pomoc. Až taková mizérie to je.

Zadal jsem si nový úkol. Říkám si napiš při své kritice i něco dobrého. Není žádné umění kritizovat, zesměšňovat, ignorovat… Bohužel se mi ovšem může stát, že nebudu moci v takovém případě nic napsat o někom či o něčem, kde nenajdu nic dobrého. Ale třeba to nějak dokážu třeba porušením pravidla, výjimkou, která pravidlo potvrzuje.