Chtějí pracovat, ale nesmí, snad je za to nikdo nesní

Naivita přílišné důvěry ve starověké tety vede v současnosti ke groteskním závěrům. Prý jsou anarchokapitalisté tak hodní, že nechají každého pracovat. Možná bychom si měli připomenout Topolánkovu: Noc dlouhých nožů.

Postupně jsme si v porevolučním období vytvořili nové disidenty a pracovní okleštěnce. Byla by jich dlouhá řada a dělo se to za každé vlády. Asi je to něco normálního. Když chcete někomu spřízněnému dát trafiku, pak ji někomu musíte sebrat, a ten to také dostal jako trafiku, jen to tolik nebilo do očí.

Namachrovaní mistři kapitalistické práce, za jejíž mzdu se řada lidí dnes neuživí, sotva uživí rodinu a vláda dnes radí čím dál širším skupinám obyvatel, že není ostuda požádat o sociální dávky či jinou pomoc. Za normálních okolností by měla práce stačit.

Již se vznikem prvních bezdomovců, a následně omrzlých bezdomovců, se ukázalo, že třeba takového čpícího člověka bez zázemí nikdo nezaměstná. Následně přibývali vlny různě zadlužených spoluobčanů, kteří byli pochytáni do dluhových pastí, z nich nemají úniku. Samozřejmě si nikdo nepřipouští, že když svou zadluženost někdo uvede v životopisu, nikdo ho nezaměstná.

V minulosti jsme se oháněli, že třeba Marta Kubišová, Věra Chytilová, Jan Patočka a mnozí méně známí další měli zákaz práce ve svém oboru. Dnes jsme se dopracovali k témuž. Jsou zde tací, kteří by ve svém oboru pracovali rádi, ale mají mocné nepřátele, kteří je neustále shazují z koně, na nějž by zas rádi nasedli. Jistá paní učitelka, za výzvu k diskusi a tvorbě vlastního názoru. Jistý výzkumný pracovník, který poukazuje na falšování faktů o mezinárodní politice a mnozí neznámí další.

Prostě ten starověký blábol neplatí. Mnozí chtějí pracovat, ale v našich podmínkách nemohou. V některých případech zase ztrácí práce smysl, když si pracující musí dojít pro doplatek na sociální úřad. Další jsou demotivovaní, protože naše neodborně vedené montovny řídí vlastníci, takže atmosféra ve firmách je převážně korupční. Kdo nepěstuje vnitřní anální postupy a firemní kultury, ten letí s patřičným posudkem. Situace je tak zlá, že lidé tají svoje prohřešky a pracují na černo; tají svoje vzdělání, aby mohli pracovat v nějaké fyzické práci; tají svoje vzdělání a podbízejí se pracovním podmínkám či podměrečným platům, protože jinak by ani nejedli, jak radí a formují ideologové režimu.

Nemám samozřejmě příliš sympatií k bývalému premiérovi Babišovi, ale na rozdíl od současného předsedy nebyl ideologický fanatik, ryze pragmaticky chtěl dokonce zahájit resocializaci našich platů vůči Evropě, aby lidé necítili nenávist k Euru, které je znovu ožebračí. Na obzoru nevidím žádnou alternativu, než se postarat sám o sebe a dožít se svého posunutého a sníženého důchodu. Já to nejspíš zvládnu, ale znám jich už moc, co to nezvládnou, i když chtějí. Sice si kapitáni současnosti a jejich pohůnci nepřipouštějí, že pro mnohé je situace bezvýchodná, navíc ještě poukazují na starověký text, který poskytuje knížecí radu. Když není chleba, vezmi si koláč.

Současní pracháči vytěžili ze společnosti svoje miliardy převážně korupcí, na jejímž začátku byly i úspěšné nepotrestané krádeže. Samozřejmě na to nelze poukazovat kolektivně, protože máme i spoustu skvělých podnikatelů, inovátorů a skvělých pracantů, kteří si svoje zasloužili. Pokud někdo kolektivně boháčům závidí, mluví se o trestání, neomarxismu, sockách, lůze, dezolátech apod. Samozřejmě kolektivně. Kvůli menšině podvádějících se zavádějí drakonické sociální systémy, jejichž podmínky jsou buď těžko prostupné nebo potupné, ale často i nedobytné. Mnoho pomáhajících osob nedosáhlo na příspěvek na péči, protože jejich opečovávaný bezmocný příbuzný mezitím zemřel. Zbytek dokoná v takových případech prostá rezignace. Kdo dnes věří, že lze na státu, či třeba na policii něco vymoci? Ještě, že nemáme ta referenda, dozvěděli bychom se i v tomto ohledu reálná fakta.

Přesto se nepřiměřeně chválíme, jak jsme skvělá společnost, která každému dává šanci. Vytahujeme starověký text a máváme pochybnou spravedlností. Nakonec to všechno prohlásíme za dezinformaci, tedy vědomou škodící lež. Diskutovat sice lze, ale na argumenty nikdo neslyší, protože antiBabiš, protože zneužívání dávek, protože dluhy způsobené sanováním a dotacemi podnikatelů nejméně z osmdesáti procent více než pomocí občanům.

Moje předsevzetí pro nastalý rok zní, nepřistoupím na kolektivní iluze a budu se snažit vysvětlovat, že není náhoda, to, co se nám děje. Žádná neviditelná ruka trhu. Korupce a dotační tituly (kapitalistické sociální dávky), odmítnutí racionálního strukturálního plánování (energetika a právní prostředí), oktrojování diskusí o faktech v zájmu věřících v konzervativní část starověkých textů.

Budu rád, když se alespoň tu a tam někdo strefí do mých omylů místo kamenem moderním svěžím argumentem.