Chléb náš vezdejší

Přiznám se, že podnětem k napsání těchto řádků nebyl ani tak čas předvánoční, k němuž se dobře hodí slova z nejznámější křesťanské motlitby, ale spíše kvalita produktů našich pekáren. Dlužno dodat, že tato kvalita je nízká nejen v čase předvánočním, ale prakticky po celý rok.

Chléb jsem si koupil jakožto čerstvý v pátek večer v supermarketu (dříve samoobsluze). Ještě týž večer jsem snědl dva krajíčky, totéž druhý den. V neděli (den třetí) jsem si chtěl dát večer krajíček k talíři polévky. Nedal – chléb byl plesnivý. Ne sice celý – za války by to jistě okrájeli a snědli – ale stačil mi pouhý pohled na pár plesnivých skvrn na okraji a přešla mě na chléb chuť. Ještě nedávno bych si jen zanadával a nechal věc být. Ani tentokrát jsem s chlebem do obchodu neběžel, protože bych se asi dozvěděl, že záruční lhůta (lhůta doporučené spotřeby) je jen 48, kdoví, možná jen 36 hodin. Protože se mi však toto stalo již potřetí v krátkém čase (asi šesti týdnů), odhodlal jsem se k napsání těchto řádků.

V dobách sice vzdálených, ale rozhodně ne dávných (konkrétně tehdy, kdy se ještě supermarketu říkalo samoobsluha) chléb neplesnivěl. Po třech čtyřech dnech ztvrdl a jíst se téměř nedal, ale neplesnivěl. Maminka jej potom krájela a dělala z něj topinky. Potřené česnekem a namazané čerstvým sádlem byly skutečnou lahůdkou (kromě toho se na ně dobře pilo – já tehdy ještě ne). Za dobu mého dětství a jinošství se stalo asi jednou, že chléb zplesnivěl. Dnes třikrát za šest týdnů. Svět se holt mění, vše se urychluje.

Když jsem se maminky (83) ptal, čím to, že chléb dnes tak plesniví, odpověděla: „Hochu, nevím. Za války to bylo proto, že se tam přidávaly brambory, ale to snad dnes nemají zapotřebí.“ Rozhodně ne. Dnes si schovávají brambory na líh, který budou přidávat do benzínu – prý, aby byl ekologičtější. Spíše, aby byl dražší.

Nehodlám nabádat k tomu, aby se pekl chléb trvanlivý, který by vydržel měsíc (to nám říkali na vojně, že v době války to tak je). Snad by ale mohl vydržet aspoň ty tři čtyři dny, než ztvrdne. V době, kdy půlka bochníku stojí tolik, co na začátku letošního roku bochník celý, to snad není tak neskromné přání. Pokud však chtějí výrobci okrádat zákazníky, tak asi se svou výzvou nepochodím. Možná však, že jen ztratili ten správný recept. Potom by byla pomoc snadná: vím o jednom pekaři (je mu 93 let) a ten by jim ten správný recept přenechal. Možná ale bude stačit, když se někteří z našich velkopekařů (nechci jmenovat) chytí za nos a řeknou si, že jejich stavovská čest jim nedovolí, aby na ně lidé nadávali. Pak by se snad mohli vrátit k výrobě opravdu kvalitního a dobrého chleba, aby tak trumfli své konkurenty. Do té doby mi asi nezbude nic jiného, než jezdit pěkný kousek za Prahu: u motorestu Halda (možná se už jmenuje jinak, nevšiml jsem si) je malý zájezdek a tam v neděli odpoledne prodávají chléb patrně z malé soukromé pekárny – má tvar tradičních kulatých pecnů a chutná báječně.

Tak tedy: Chléb náš vezdejší dej nám dnes…a veselé Vánoce.