Táto, co to je 1. - Probuzení. Co jsem já? Co jsi ty?

Rychlý ospalý pohled na budík... 4:00 ráno, achch.. To je v poslední době pravidlo, malý JAHO se probudil. Teď se opravdu vehementně dožaduje - stupňujícím se řevem - další dávky Beby... Přes slzy, které

maly JAHO 04:00Jaroslav Homolka

proudí po jeho tvářích, malý JAHO, otevře svoje velký modrý oči, neví, co dělá, ale zná ten pocit světla. Vidí světlo i skrze svá víčka, ale najednou vidí DNESKA víc, cítí nejdřív jen nějakou změnu... Neví, co je VIDÍ, cítí změnu, DNESKA je to jiné. Nejdřív malý JAHO poprvé slyšel SVŮJ HLAS, dneska poznal, že je jeho, už ví, že je jeho, už ví, že se mu to jen neděje.

Tak ho, jako správný malý JAHO, vyzkoušel, víc, víc přitlačí na hlasivky, kde cítí, jak jeho hlas sílí. Pak TICHO, nic nedělá a je ticho.. Během chvilky to zkusí znovu, už to nejde rovnou ze žaludku, z prázdného bříška. DNESKA už malý JAHO někde jinde, asi v hlavě, tam někde za těma velkýma modrýma očima, tam někde to dneska začíná volat. Bé, Bééé, BÉÉÉÉÉ

Najednou se mu podaří přidat, zapojit do tohohle kouzla ovládání světa i svoje veliký modrý oči. Slzy prýští na všechny strany, sice nevidí, ale jídlo tu bývá rychleji :o)

Dneska ráno ve 4:00 malý JAHO poznává všechno, jakoby to tam někde za těma modrýma očima, pěkně ve tmě klíčilo. Už ví všechno, co potřebuje, to velký bílý je jídlo, ví, že to, co ho většinou krmí je MÁMA. Dneska už to ví, ví, že se jde k jídlu s MÁMOU rychleji stupňovaným řevem a slzami. Ty MÁMU obzvlášť urychlují. Dneska už to ví.

Dneska poznal MÁMU, najednou a hned tak jako by ji znal už snad stovky let předtím, před čím? Nepřemýšlí, zná ji. Poznává teď jasně ten hlas, tu vůni, ten dotek rukou, neví odkud, ale zná MÁMU.

Dneska je něco jinak. Dneska? Je vlastně noc, ne? Dneska v noci si ho bere TÁTA, říkají mu tak. Taky ho zná snad 100 let. Zná jeho zápach, neví, že je zabalený do vůně doutníků Danneman, ale zná ho. Taky zná jeho, vždycky teplý ruce a jiný hlas než má máma.

Oba jeho veliký modrý oči poznají mezi jinými.

Malý JAHO se naučil takový trik, když se mu povede zakřivit pusu koutkama nahoru TÁTA i MÁMA, to dělají taky a ještě ho vždycky pohladí. A to má JAHO fakt rád, to mu ty koutky najednou vyletí sami, a TÁTA A MÁMA, MÁMA a TÁTA, ho hladí, jak nejjemněji umí.

Občas to malýho JAHO, tak rozdovádí, že si zapiští a TÁTA A MÁMA jsou šťastný jak blechy... Hladí, dotýkají se, příjemně lochtají - pro malýho JAHU - příjemný věci.

To funguje jen tehdy, pokud nemá JAHU hlad. To spustí jinou, jako před chvílí, a pokud ho někdo hladí, dostává za odměnu ještě větší slzy, ještě smutnější oči.

Dneska si ho vzal TÁTA, už to není něco, někdo, dneska už mu i JAHO, tam za očima říká TÁTA. Krmí ho, dobrý, skoro jako MÁMA, hlad je hlad.. Hotovo, teď polácání po zádíčkách, a nekonečné - ráno ve 4:20 - čekání až si malý JAHO krkne. Malý JAHO to zná líp než oni. Najednou takové malé grrrrrr.

Malý JAHO se na chvíli zarazí, vykulí ty svoje velký oči... TÁTA jinak, než MÁMA, se chechtá a skanduje: „Zaber chlape, vopři se do toho, nepárej se s tím." Malý JAHO chvilku civí do nikam, ale pak, pak se mu to podaří GRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR. Malý JAHO se skoro lekl, když se TÁTA začal řechtat na celý kolo, plácat se do stehen a skandovat: „Je to chlap, ha ha." Pak k sobě malýho JAHU přitáhne a dá mu pusu na čelo, chlapi se na pusu nelíbaj, to nechává MÁMĚ, a směje se.

Malý JAHO s sebou zamrská a povede se mu to ještě jednou a líp: „GRRRRRRRRRRRR GRRRRRRRR." Stěny se zatřesou, pes WHITE, co do teď jako vždycky, dohlížel na zemi na jakoukoli manipulaci s malým JAHO, vyskočí, začne štěkat a běží k domovním dveřím, zahnat tu příšeru, která dělá to „chlapácké GRRRR, GRRRR".

To malého JAHO zaskočí, ale za chvíli je mu líp, ani slzička. Malý JAHO vidí, jak se TÁTA řechtá, sekne očima po MÁMA, ta se taky usmívá. Velký úspěch. Malý JAHO to chce zkusit znovu a..NIC. Ještě jednou a zase NIC. Všichni, MÁMA, TÁTA i pes, teď sledují malého JAHO, ticho skoro absolutní. Malý JAHO cití, že musí něco udělat.. Mrská se, tlačí, otevírá pusinku..NIC.. Pomalu a jistě rudne, oči z důlku.. NIC.. Najednou PRRRRRRRRRRD, je to venku.

Ticho, to nikdo nečekal.

Najednou zase ten hurónský řev - TÁTA, MÁMA - jen ten její úsměv, koutkem oka zahlíd i WHITA, jak stojí u postele našponovaný jak péro z gauče.

Bylo to jiný, ale úspěch to mělo, zapsal si malý JAHO za ty modrý oči a mezi uši, kterýma zaslechl to silácké „Prrrrd".

Je to CHLAP, pořád dokola opakuje táta. Malý JAHO je po tom vystoupení už unavený, zavírají se mu očíčka. TÁTA si ho položí na stehna a otočí ho na bok. Malý JAHO se, tak jako vždycky, zavrtá TÁTOVI pod ruku, stočí se TÁTOVI kolem pasu a už spí, v tom okamžiku.

Malý JAHO usíná rychle, poznává ten dunivý pravidelný zvuk. BUM, BUM, BUM, neví, že je to TÁTOVO srdce, že se ho naučil znát během hodin, kdy ho TÁTA choval, když byl ještě moc a moc malinký. Malý JAHO nic z toho neví, ale TÁTA i MÁMA za ním chodili, když byl velký jak školní pravítko a o malinko těžší než láhev piva.. Takový malý živý klubíčko... Tenkrát poprvé slyšel tohle BUM, BUM, BUM.

Ještě několikrát se zavrtí, spí, spokojeně oddechuje. TÁTA, MÁMA se na sebe usmívají, nemusí se nic říkat. TÁTA ho pozoruje. Nevidí ho tak často, je hodně pryč. Mrzí ho, že s ním nemůže být víc, tak jako MÁMA.... Ale tak to má být, TÁTA má uživit svoji rodinu, MÁMA se má o ni postarat.

Malý JAHO spí. TÁTA se usmívá na MÁMU a vypráví, přestože je asi půl pátý, jak hledal nějakou hračku. To, co hledal, nenašel... žádný motorky pro takhle malý kluky nedělaj. Kašpárci, králíčci..... žádný motorky, smějou se. Našel i autíčko jako kousadlo. TÁTA se směje: „Voni nechtěj, aby ti mladí kluci znali motorky." MÁMA se usmívá, opře se o tátu a konstatuje: „Jsi blázen."

TÁTA se podívá na malýho JAHU, zamyslí se: „Budu mu každý večer číst pohádky o motorkách a autech." MÁMA se směje: „Takový o motorkách nejsou." „Tak je udělám," říká TÁTA a dává malýho JAHU do postýlky. Všichni za chvíli spí, venku se už rozednívá.