Cíl zklamal - Cesta je cíl 5.

Silnice slušný, pár nadjezdů skorem dobrý. Na jednom jsem sjel samozřejmě špatně. To gps, když řekne odboč tak už je pozdě. Kecám, říká to dobře - Garmin, jen já ji neslyším a prostě nejsem na ní zvyklý, tak se zapomenu podívat. Ha ha a taky nepřemýšlím o tom, co všechno píše. Bude to nějakou dobu trvat (šimpanz by to zvládl asi líp) a my se sžijeme.

Prvni kontakt :o)Jaroslav Homolka Nanajedu tentokrát správně a už jsem pozornější na vzdálenosti, který mi píše na display. Jedu podle předpisů, strach velkých pokud a historky o přísnosti místní policie mi velí opatrně.

Pozoruju krajinu, zatím nic moc, spíš rovina, moc toho není vidět, pořád prší.
Zastavuju na první větší pumpě - doutník volá. Vybaluju pláštěnku a goretex vložky do oblečení. Ty už do konce tohohle tripu nevyndám, je to sever, srpen.

Dám si kafe, vezmu si ho ven, prvně reaguju na švédštinu. Nic moc, ale dobrá zpráva mluví anglicky líp než já.
Venku se začnu skoro kompletně svlíkat z toho morkářskýho brnění (BMW sahara). Bunda prošla, dávám do ní vložku. Když přijdou na řadu kalhoty, tak nějací kluci asi dva stoly odemne zpozorní, smějí se a já slyším ryzí hlášku: "vole, von de navostro".

Kluci z Moravy vyrazili na toulačku stopem po severu. Maj na to tři týdny. Vlastně jim závidím. Tohle fakt komouši nechtěli, aby jsme se toulali, koukali, jak to chodí jinde a vykašlali se jim na ty kecy. No Švédsko bylo už podle Chruščeva socialistický, tak proč aspoň tam jsme nemohli?

Nevím, jestli by mě sem moje 350/634 dovezla, ale stálo by to za pokus. Pětkrát jsem zkoušel žádat o devizový příslib do Chorvatska, naplnit si svůj sen na motorce a ani jednou jsem ho nedostal.

Prý jsem neměl doporučení od uličního výboru. Nikoho jsem neznal, nikdy jsem nebyl moc vidět, možná to byl ten problém, byť pitomý pionýr možná by pomohl.

Nic oblečeno napito, zakouřeno jedem dál. Blížím se ke Stockholmu. Začínají lesy, ploty kolem silnic, rezervace losů, nádhera. Na chvíli se to vybere a já vidím, že na sever budou už jen samý lesy.