Žitova slavíková kejkle aneb každá mince má dvě strany

Jó, je teď toho plno, tak si taky trochu přihodím. A vůbec nechci řešit, jestli je Landa dobrý nebo špatný, génius nebo pošuk, satanáš nebo mesiáš. Dívám se z trochu jiného úhlu.

Pamatuješ si ještě, jak ti bylo, když jsi byl vyvolán k tabuli a bál ses, že nebudeš umět? Třeba se ztrapníš a ostatní děti se ti budu smát. Stane se ti někdy, že se raději na něco nezeptáš, abys nebyl za hlupáka? Měl jsi někdy trému, když jsi musel přednášet nebo hrát před spoustou lidí? Choval ses někdy ve skupině jinak, než by ses choval, kdybys byl sám? Necháváš se ovlivnit davem, aby tě většina přijala? Jdeš s módou?

Téměř všichni lidé občas mají strach, že se nezavděčí druhým, nevejdou se do jejich rámce přijatelnosti a ostatní je proto budou soudit. Tak, jak nás to učili rodiče. Když budeš hodný, maminka tě bude mít ráda a dostaneš nějakou odměnu. Jinými slovy, druhý tě přijme jen když se budeš chovat tak, jak on chce. Budu tě mít rád, jen pokud uděláš, co ti řeknu. Tak fungují vztahy mezi téměř všemi lidmi.

Schválně říkám téměř všemi, protože Daniel Landa takový není. Dvě desetiletí je na něj pliváno, je souzen za něco, co kdysi možná dělal a možná nedělal. Lidé jím opovrhují, aniž by ho znali, trefují se do něj už jen tak ze setrvačnosti, ze zvyku. Dvacet let vzbuzuje emoce, pozitivní i negativní. Je bombardován bulvárem, svými odpůrci i příznivci. A přesto všechno se nezohne. Stoupne si před televizní kamery, před celý národ, a je sám sebou. Můžeš si o něm klidně myslet, že je hulvát, že si neumí sundat kšiltovku a mluví sprostě. Možná se už nadobro zbláznil. Nebo v něm můžeš vidět inspiraci. Landovi je to jedno. Říká a dělá, co považuje za správné a nenechá se strhnout davem. Poví, co má na srdci, i když na něj budou všichni bučet a považovat ho za šmejda. Není a nikdy nebyl chameleonem „kam vítr, tam plášť.“ Mezi „celebritami“ něco nezvyklého.

Takovou věc si může dovolit jen velmi silná osobnost. Nebo blázen. Však to známe z pohádek. Mluvit upřímně si mohl mnohdy dovolit jen šašek. A to on přeci je. Navíc se rozhodl, že teď bude hodně vidět a slyšet. Fajn, čeká nás spousta legrace a kupa lidí bude mít zase o čem psát :)

Landu nejspíš (a Žita určitě) nejde brát neutrálně. Buď ho miluješ nebo nenávidíš. Tak je to ovšem se vším neobyčejným. Na tom se shodneme asi všichni, ať už stojíme za ním nebo proti němu, je to neobyčejný člověk. Jeho vytrvalost a odhodlání je obdivuhodné. 

Pokud ho nemáš z nějakého důvodu v lásce, věz jedno. Velcí lidé jsou schopni vyjádřit úctu i svému nepříteli. A on je těžký soupeř. Po dvou desítkách let obléhání stále střílí kolem sebe.

Takže Žito, máš u mě velké plus. Vůbec ne za to, co jsi řekl. Ale za to, že jsi to řekl. Že stále stojíš. Možná dobře, možná špatně, ale určitě pevně.

Připomíná mi to moudro, které s oblibou používal Steve Jobs. Stay hungry, stay foolish.

Já osobně se těším, co vyvede zase příště, čím rozvíří vodu. Žito má potenciál. A lidi by přece měli být víceméně prdlí, ne? :)