A zrušíme armádu, jó to je nápad!

Občas někdo vypustí do světa otázku, na co vlastně máme armádu. Nevím, protože neznám budoucnost. Ale minulost známe všichni. Tak se můžeme krátce a zevrubně zamyslet, jak by taková otázka vyzněla v minulosti.

Máme počátek třicátých let. Hrůzy Světové války jsou nám zárukou, že se podobný konflikt už nikdy nebude opakovat. Lidstvo se skrze miliony mrtvých poučilo, že střílení po sobě není vhodné řešení. Jako záruku míru jsme založili Společnost národů a civilizovaní lidé se přece vždycky nějak dohodou. Svět zažívá vědecko-technickou revoluci. Kvete mezinárodní obchod, mnoho zemí se stává stále závislejšími na dovozu nebo vývozu. Válka by tedy nebyla ekonomicky výhodná, náklady na ni by byly příliš velké, nestojí za to.

Zvlášť ne teď v této době, když svět sužuje ekonomická krize. Peníze zbytečně vyhozené za hraní si na vojáky by mohly být prospěšné obyčejným lidem. Navíc máme spojence z Francie a Británie, kteří se za nás jistě bez ohledu na jakékoliv vlastní zájmy postaví. Vybudujme raději silnici spojující zemi od západu na východ. Přestřelky s Poláky a Maďary už jsou dávno za námi, teď potřebujeme práci a ne pušky…

Stačilo pouhých deset dalších let a svět se úplně změnil. Za dalších deset byl zase jiný. Ano, Československu armáda nakonec opravdu k ničemu nebyla, ale to bylo rozhodnutí politické.

V dnešním světě je spousta strašáků a mnoho prognóz zní ještě hůř. Nakonec však je budoucnost vždy jiná, než jakou si ji představujeme. Neznáme ji a proto se musíme mít na pozoru. Je to naše zodpovědost vůči sobě i našim potomkům. Armádu nevybudujeme v případě potřeby z ničeho za týden. Ani za rok. I kdybychom měli peněz jako ropný emirát. Armáda to jsou předávané zkušenosti, znalosti a léta praxe. Ty se jen tak neobjeví. Rušit ji, to je jako rušit nemocnice, protože mě zrovna nic nebolí.

Mnoho lidí si do domů a do aut kupuje alarmy, i když neví jistě, jestli je někdo přijde vykrást, popřípadě kdo konkrétně by to mohl být.

Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.