Politik je svobodný občan

Měla by to být samozřemost, ale bohužel není. Nezřídka se u nás svoboda politika omezuje a porušuje se právo na soukromí, tedy na svobodu.

Média omezují svobodu občanů

Dochází neustále k tomu, protože si občané mylně domnívají, že řešit politickou kauzu nelze jinak. Ale ono by to šlo. Vyšetřování se může skládat z členů, kteří by byli vázáni zákonem. To by umožnilo vpustit pouze jasné a základní informace o probíhajícím vyšetřování. Soukromí politika by však bylo chráněno a porušením takového základního pravidla by se mělo považovat jako trestný čin. Nešlo by o zatajování informací. Naopak by tento způsob umožnil, aby socialistická média nemohla porušovat základní práva svobody občana. Nešlo by zveřejňovat žádná videa a různé náhrávky ze soukromého života kohokoliv bez souhlasu osob, kterých se to týká. Takový zákon by umožnil i lépe řešit trestné oznámení ohledně vložení nějakých různých videí na internetu. To je jedna věc.

Odposlechy, aneb politici si za to sami můžou

Druhou věcí jsou odposlechy. Odposlouchávání se má týkat pouze nejzávažnějších činů a to korupce rozhodně není. Proti korupci lze bojovat jinými způsoby a uvažovat o odposlechu by se mělo až v krajních případech. Jako liberál mám však jiné představy, jak by měl politický systém fungovat, takže zůstávám alespoň hlavně u té první výtky, protože socialistická vláda nemůže zřizovat liberální prostředí.

Právo na informace

Myslíte si, že máte právo na informace? Omyl. Když se někoho na procházce zeptáte na cestu, on (ona) vám může odpovědět, ale nemusí. Ano, můžeme tak i narazit na budování státních informačních center. Jedním slovem, nesmysl. Žádný vyšší orgán nemůže nařizovat podávání informací ve prospěch všech. Jedině to může dělat trh na základě dobrovolnosti.