Ochrany životního prostředí se ujal extrémismus

Antropogenní vliv skleníkových plynů úzce souvisí s ochranou životního prostředí, přesto někteří tento jasný fakt stále nedokáží pochopit, dokonce to považují za faul, neboť zejména oxid uhličitý přeci naopak životu prospívá.

Skleníkové plyny vypouštěné lidmi do ovzduší samozřejmě vznikají při znečišťování životního prostředí, a žádné antropogenní emise nejsou přírodě ku prospěchu. Oxid uhličitý v zemské atmosféře hraje důležitou roli, bez něhož bychom zřejmě umrzli. Až takový má účinek. Přidáváním do zemské atmosféry rychlým tempem samozřejmě dochází k opačnému extrému. Příčinou toho můžeme sledovat postupné oteplování a nebezpečně se rozšiřující sucho. Navíc efekt se ještě zesiluje tím, že nadále zasahujeme do přírody a rozšiřujeme městské části apod. Před horkem nás docela dobře může ochránit les, jenže při působení dlouhodobějších změn počasí nejsou zrovna, nejen lesy u nás, v dobré kondici. Nejde tedy jenom o znečišťování přírody odpadky a pod., ale také i o znečišťování antropogenními látkami do ovzduší a zemské atmosféry, což negativně působí na zdraví člověka a zvířat. Není se tedy ničemu divit, když se pod záštitou ochrany životního prostředí často hovoří i o skleníkových plynech. Nevidím na tom nic nejasného. Mohu napsat desítky důvodů, jakým způsobem a proč negativně působí propojení znečišťování životního prostředí s vypouštěním skleníkových plynů.

Když tedy nedokážeme dostatečně chránit životní prostředí, bylo by dobré alespoň neohýbat vědecké poznatky. Bohužel se stalo, že různí extrémisté, jak zprava (např. příznivci V. Klause) nebo zleva (např. příznivci studentských stávek), se snaží extrémním způsobem strhnout na sebe pozornost a přizpůsobují si všechno podle toho, jak se jim to hodí. Já však věřím ve zlatou střední cestu. Prvním krokem je umět naslouchat vědě, nikoli pseudovědě. Skutečná a seriózní věda totiž leží někde uprostřed mezi extrémismem opačného názorového proudu.