Nepříjemná pravda

Název jsem sice použil ze silně ideologicky zaměřené politické skupiny prosazující tvrdá a všeobecně iracionální opatření, ale tento článek má charakter zcela odlišný, než do čtenářů hustit nějaký ideologický proud myšlení.

Klimaskeptici rádi při prosazování svých myšlenek argumentují drahými politickými opatřeními, často mají na mysli opatření, která, zdá se, se v praxi neosvědčila. Koncentrace skleníkových plynů podle všeho nesnížila, nebo alespoň zastavila trend nárůstu viz. obr., ale přitom jsou v rozporu s šetrným hospodařením státních finančních prostředků, útočí na svobodu jednotlivců a zvyšují se ceny produktů a služeb. Jsou takové argumenty vhodné? Ano jsou, pokud ale takové argumenty se používají během politického utkání a nezpochybňují se jimi vědecké výsledky. Ve vědním oboru - chápejme tím výzkum změny klimatu, zejména mám na mysli výzkum o příčinách oteplování během 20. století - jsou takové argumety naprosto nevýznamné. Jsem tedy přesvědčen, že není správné míchat dvě témata dohromady a prosazovat tím jakousi pravdu. Politická opatření a příčiny oteplování jsou dvě různá témata, která se sice navzájem ovlivňují, ale káždé z nich pojednává o ničem jiném. Když to smíchám, vychází z toho guláš. Klimaskeptici tímto matou veřejnost a snaží se tento přístup prosadit do politické scény, což je zcela špatně. Ale nedivme se, představme si, že nějaký politik nesouhlasí s metodou prosazování nákladných opatření a přitom výsledky klimatologů schvaluje. Dnes už možná to nezní úplně tak bláznivě, ale jedním časem, kdy zelená politika byla něčím novým a její myšlenky se staly módním hitem, takový přístup by byl v tom prostředí docela hodně odvážný a šílený. Nikoho by se tím nedalo oslovit. Bohužel se moc nezměnilo a stále taková taktika se používá dodnes. Teď už je potřeba od takového jednostranného myšlení ustoupit a daná témata umět rozlišovat. Je to proto, že zavrhováním klimatologických výsledků není možné prosazovat politické ideje. Je to nečestné, a i když pohodlnější, z pravidla tento přístup nemůže v dlouhodobějším horizontu přinést ovoce. Klimaskeptici ale potom také mohou argumentovat nějakými nejastnostmi, kterých se může v klimatologii najít celá řada. V tom případě je potřeba umět rozlišovat mezi zdravým skeptickým a jednostranným přístupem. To že se něco přesně neví, neznamená, že výsledky nejsou seriózní a důvěryhodné. Vyprávěte to ale těžkým ideologům, kteří na tom celém založili svou práci.

 Průběh koncentrace oxidu uhličitého včetně dalšího možného vývoje Zdroj: Nasa, NOAA, Infomet, http://www.relevantmathematics.com/tag/climate/

Velice oblíbeným tématem se stala aféra s názvem Climagate. Nebo i jiné, je jich víc. (Lidská mysl je vynalézavá.) Představte si, že někomu odcizíte poštu, vytržené věty z kontextu sestavíte dohromady a vytvoříte z toho nějaký důkaz, že podvádí. Nejenom, že se to nedělá, ale také se nejedná vůbec o žádný jednoznačný důkaz. V dnešní době ale je populární vycházet z mainstremavých postupů a nelámat si hlavu nad tím, zda-li náhodou toho jistého člověka či skupinu jsme nepoškodili. Je to všem šuma fuk. Je to totiž dost možné, protože práce založená na několika letém výzkumu je složitá. Těžko se dá vzít nějakých pár vět, které byly napsány v nějaké jednoduchém znění mězi kolegy a trvat na tom, že vychází na povrch něco, co zavání podvodem. Když mávnem rukou nad tím, že to není zcela poctivá metoda, tak můžeme jisté informace brát na vědomí, ale rozhodně na celkový výsledek vědecké práce to nemůžeme mít vliv. Vědci to ale zřejmě tolik nežerou, protože vědí, že se jedná o lidi, kteří nikdy nedokážou seriózním způsobem výsledky odvrátit, tedy řádným vědeckým postupem, při němž se získají vážné důkazy. Proto někteří se mohou divit, že i přesto, že v mediálním prostředí to vře (včetně klimaskeptických hrátek), tak výsledek se nezměnil. Vytvořili si totiž mediální představu na základě překroucených informací.

Klimaskeptici se snaží oslovovat svou metodou a postupem práce občany, kteří se v tomto tématu nevyznají. Rád bych podotknul, že spránvá metoda postupu nakládání s tématem se mezi rozdílnými vědními obory neliší. Věřím tedy, že i navzdory vzestupu "internetové generace", že klimaskeptická - taková ta bouřlivější - komunita bude řídká.

Za nedlouho výjde 5. zpráva IPCC, která pravděpodobně se od původního stanoviska nezmění, ale zřejmě se celkový výsledek nepatrně zpřesní. Máme tedy jedinečnou šanci ukázat, že už nejsme žádní křupani.