Kritika názorů Václava Havla

Kritika je zdravá a v mnoha případech i nutná. Ovšem mám na mysli kritiku vkusnou, která může vyvolat nejasnost, protože správně vybraný vkus kritiky, i třeba v čase, se mezi lidmi různě liší.

V souvislosti např. s Václavem Havlem je, si myslím, vkusnost kritiky na prvním místě, což tak trochu se vylučuje s úvodem, protože není nikde nařízeno pravidlo, které určuje správnost významu „vkusnost kritiky“. Možná vkusnost kritiky vychází z všeobecných nepsaných pravidel společenského chování. To je myslím zajímavé, protože vkusnost kritiky je v rozporu s významem „svobodou slova“. Ale něco se s tím dá dělat, aniž bych při kritice omezoval svojí svobodu slova a zároveň nezesměšňoval vážnost osoby. Svoboda vyjadřování je nejdůležitějším, proto také jsem se rozhodl svobodně  napsat tento článek, ale pokud jsem se také svobodně rozhodl psát s ohledem správně vybraného vkusu podle svého uvážení a podle nepsaných pravidel společenského chování, tak je možné psát svobodně s ohledem na ostatní.

Nechtěl jsem se k názorům Václava Havla a k jeho kritice vyjadřovat z velmi jednoduchého důvodu. I když čas neúprosně letí dopředu, tak patřím spíše mezi generaci, která z vlastních zkušeností nemůže mít dostatečnou představu o tehdejším komunistickém režimu. Tedy představu mám, ale připadá mi velmi nevkusné zpochybňovat a kriticky se vyjadřovat k vážnosti Václava Havla, když jsem se ani v roce 1989 nezúčastnil klíčové demonstrace. Byl jsem totiž ještě malý kluk a užíval jsem si život na Šumavě v okolí pohraničních hor se školou v přírodě. Když jsem přijel, byl jsem v úžasu. Bohužel mi nikdo nic nechtěl pořádně vysvětlit. To mne mrzelo, i přesto, že jsem byl ještě klučina.

Federalizace Evropy a Václav Havel

Federalizace evropských národních států není tématem novým, avšak v současnosti je nejdůležitějším, protože součástí této myšlenky je celoevropský (a celosvětový) mír. V devadesátých letech mohl být názor na sjednocení národních států jednotný, neboť nebylo klíčovým předmětem ztráta suverenity národních států. Diskutovalo se o tom, ale nebylo to tolik aktuální jako nyní.

Současné politické dění v Evropě vnímám negativně, protože současné směřovaní Evropské integrace je ve skutečnosti sjednocování zadlužených a již už závislých národních států k jednomu nedemokratickému a byrokratickému systému vedený politiky se socialistickými sklony.

Václav Havel k hlubšímu směřování Evropské integrace přispěl svou morální podporou a myšlenkami. Byl proti násilným a nesvobodným praktikám komunistického režimu, ale byl levicově smýšlející člověk. Federalizaci Evropy na úkor suverenity jednotlivých států viděl důležitost v suverenitě celkového Evropského společenství. Byl pro cestu pozvolné a stále hlubší parlamentarizace a federalizace.

“Dobrými Čechy se nikdy nestali ti, kteří zahleděni do svého češství se uzavřeli do sebe a zapomněli na okolní svět” a že “nejlepšími Čechy byli vždy čeští Evropané”. Václav Havel (z novoročního projevu roku 1995)

Podle mého názoru argumentace Václava Havla má velkou vnitřní váhu, ale z pohledu současného dění je to velmi, ale opravdu velmi zavádějící, protože dobrými Čechy nemohou být ti, kteří prodávají svou zemi za účelem svých zájmů a nemohou to být ti, kteří stále více omezují svobodu občanů prostřednictvím zákonů – nemohou to být ti, kteří neustále svou zemi vtahují do dluhové pasti a nemohou to být ti, kteří si vytvářejí svůj politický systém s nespravedlivými podmínkami.

Václav Havel byl Komunistickým režimem silně ovlivněn, natolik, že už neviděl nebezpečí dneška a věřil, že když se demokratické státy spojí v jeden demokratický celek, tak budoucí generace budou moci žít v míru a blahu. Myslím si, že není nutné se rozepisovat o tom, že současné směřování EU nemá s mírem a blahobytem nic společného. Je to pouze a jenom pro evropské politiky značka (či motto) pod kterou se odehrává něco odporného nebo-li nespravedlivého a se skutečnou demokracií málo společného.

Václav Havel byl federalizaci nakloněn, a proto vždy, když jenom zazní jeho jméno, tak eurosocialisté začnou nahlas tleskat. Opravdu si ho váží v pravém slova smyslu nebo je pro ně jenom symbolem něčeho co nemůže dobře fungovat?