Jak na globální oteplování?

V současné době se celý svět snaží bojovat se změnou klimatu v globálním měřítku. Zvyšují se daně podnikům, firmám a domácnostem.

Myslím si, že položit si otázku „Jak omezit nebo-li zmírnit dopady klimatickou změnou?“ není špatné. Bohužel na mezinárodní úrovni to není rozumné aplikovat, protože sen o tom, jak můžeme všechno vyřešit, se stal nereálným celosvětovým projektem. Politici, kteří si převzali zpracované materiály od vědců, měli lépe zvážit první kroky. Boj s klimatickou změnou na mezinárodní úrovni je chybou, protože každý stát má jiné všeobecné vlastnosti. Snadno lze vědeckých výsledků na základě scénářů odhadů zneužít pro daný politický cíl a byznys.

Směřování politiky v Evropské unii vidím jako velký problém. Česká republika je součástí EU. Musíme dodržovat zákony a mnoho směrnic, které bychom ani za normálního stavu třeba nepřijali. Jelikož se projekt evropské integrace rozjel na plno, tak v důsledku toho parlamentní strany nechtějí z trendu současné politiky vybočit, podporují rozporuplné centrální plánování v plném měřítku, byť i třeba proti své vůli. Fyzické násilí (snad) není uplatňováno. Vše vychází z určitého přesvědčení (nebo-li ideologie), různého zvýhodňování a psychického napětí. Událost ratifikace Lisabonské smlouvy je toho dobrým příkladem.

Snaha o zmírnění změny klimatu by měl být pouze pokus o zlepšení stavu. Měl by si o tom rozhodovat každý stát sám pomocí politiků zvolenými občany. Zastávám se názoru, že nejdůležitější prioritou je svrchovanost státu, demokracie a svoboda, prosperita a konkurenceschopnost. EU jde cestou opačnou. Nařizují se nám opatření a zákony prostřednictvím politiků, které ani neznáme - a které jsme nevolili. Před volbami během předvolebních kampaní jsem neslyšel nic o tom, že nám strany chtějí brát suverenitu a demokracii. Považuji za velmi důležité, aby každý stát se rozhodoval o svých rozhodnutích sám, pouze na základě nepřekroucených a skutečných znalostech o změně klimatu a mohl si libovolně upravovat určené limity emisí skleníkových plynů podle různých okolností.

Jsem tedy pro:

1.       Zrušit zákon o přimíchávání bio složek do benzínu.

2.        Ze současné situace minimalizovat podporu státem tzv. obnovitelné zdroje.

3.       Minimalizování dotačních programů, což znamená jich mnoho zrušit, protože dochází k omezování volného trhu, k zneužívání, a také vytvářejí určitou rivalitu mezi občany. Bohužel současná politická scéna pomocí dotačních programů a fondů z EU vytváří systém a buduje na tom politický základ. Alespoň to tak vidím.

4.        Žádnou daň z elektřiny a plynu.

5.       Zrušení systému emisních povolenek (kompletně).

6.        Adaptační opatření bez nařizování cizích států, ale podle uvážení a rozumného naplánování.

7.        Jsem pro libovolné určování emisních limitů podle potřeby. Je to podle mě skutečné opatření, které má za úkol emise snížit. Můžeme například v zimních měsících limity na CO2 zrušit a zpřísnit limity na polétavý prach. V letních měsících naopak. Atd.

Záměrně jsem vynechal uhlíkovou daň, protože tato daň mi připadá užitečná v tom směru, že může podpořit omezení v zimních měsících znečišťování ovzduší topením na uhlí. Daň by se ale musela promítnout ve státním rozpočtu.

Evropská unie vyzývá k rychlému jednání a svůj přístup nehodlá měnit. Musíme tedy změnit přístup k věci my a z EU odstoupit. O nedostatku ropy, zemního plynu a uhlí zatím není nouze. Česká republika není vhodný stát pro budování solárních a větrných elektráren, a ještě k tomu za současných podmínek. Proto si myslím, že je lepší si vybrat podobu varianty, např. kterou jsem napsal a nebrat si toho více než můžeme unést. Lidé, kteří chtějí splnit určitý svůj cílený plán, budou vždy volat po nutném a rychlém zákroku v globálním měřítku. Proto je velmi důležité, aby náš stát byl nezávislý a prosperující bez uměle vytvořené měny.