Sociální výdaje snižují tempo zadlužování

Jelikož po zveřejnění mého článku "Mýty a legendy IV (dluhy)" přibyly na webu ČSÚ data celkových dluhů států za rok 2009, dal jsem si práci s porovnáním tempa růstu zadlužování s výši sociálních výdajů států. Vznikl poměrně překvapivý výsledek.

stát
	2008	2009	2009/2008	2007
Rakousko	62,6	66,5	1,062	28
Švédsko	38,3	42,3	1,104	29,7
Portugalsko	66,3	76,8	1,158	25,4
Řecko	99,2	115,1	1,160	24,4
ČR	30	35,4	1,180	18,6
Dánsko	34,2	41,6	1,216	28,9
Finsko	34,2	44	1,287	25,4
Slovensko	27,7	35,7	1,289	16
Irsko	43,9	64	1,458	18,9
Estonsko	4,6	7,2	1,565	12,5
Lotyšsko	19,5	36,1	1,851	11
Litva	15,6	29,3	1,878	14,3

Data středně velkých a menších evropských států ukazují, že v době krize nastává největší zadlužování u těch státu, které mají nejmenší sociální výdaje. Lotyšsko, které mělo v r. 2007 nejnižší sociální náklady, dosáhlo za období 2008 - 2009 výrazně většího tempa zadlužování nejen vůči západním zemím, ale i vůči srovnatelnému Estonsku, kde je celkový dluh výrazně nižší. Ze západních zemí je k novým členským zemím EU nejblíže Irsko, a to jak nízkými sociálními výdaji, tak vysokým tempem zadlužování.

Tímto rozhodně nevybízím, abychom nechali práce a šli na podporu, že se tím sníží zadlužování státu. Nicméně statistika jasně ukazuje, že zadlužování nedělají nejvíc sociální výdaje, že sociální výdaje jsou naopak v době krize stabilizujícím faktorem. Daleko negativněji se na růstu zadlužování projevují jiné výdaje, nebo snižování daní.

A aby článek nebyl tak krátký a aby pravicoví „ekonomové“ nevycházeli z údivu, mám pro ně ještě jedno překvapení. Týká se to „šrotovného“ a jejich všeobecného tvrzení, že po skončení „šrotovného“ dojde k propadu odbytu, jelikož se zákazníci novými auty předzásobí. Dole je uvedený odkaz na článek, který dokládá, že se tyto předpovědi s výjimkou Německa nenaplnily.