Byli skutečně majitelé domů našim státem okradeni ?

Financování nákladů na bydlení není nikde na světě jednoduchou záležitostí. Všude na světě náklady na bydlení představují významnou položku rozpočtu občanů s nízkým a středním příjmem. Ve Spojených státech, kde průměrný plat je zhruba dvojnásobný proti České republice, má asi dva a půl milionu dlužníků problém se splácením hypoték.

I u nás mají mnozí nájemníci s placením nájemného potíže. Předseda SON pan Stanislav Křeček ve svém blogu http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stanislav-krecek.php?itemid=1838 například uvádí případ „vlčího chlapce“, dítěte, které žilo v lese s rodiči, protože rodiče nejsou schopny platit nájemné. Bez bydlení je podle článku v Ostravě také dalších 40 žen. Pan Křeček také popisuje, že v pražské městské časti, kde bydlí, má problém podle radnice s placením regulovaného nájemného 18% důchodců. Ani majitelé domů nejsou se současným stavem většinou spokojeni. Domnívají se že stávající postup deregulace je poškodil a své stížnosti a požadavky uplatňují u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Je otázkou, zda by soud pro lidská práva neměl řešit i lidské právo uvedeného „vlčího chlapce“ na bydlení, stejně jako právo na bydlení dalších bezdomovců. Většina majitelů nájemních domů nejsou restituenty, většina z nich si své domy kupovali v době platnosti regulace nájemného. Je zajímavé, že v době koupi jim regulace nájemného nevadila, nepočítali že by mohla způsobit nějakou újmu. Tržní kupní cena domu totiž odrážela existující právní stav a taky tehdejší výši nájemného. Nyní ta tržní cena domů je zcela jinde, a to i cena domů, kde majitelé nic neinvestovali do oprav a údržby. Každý investor na kapitálovém trhu ví, že pod pojmem „zhodnocení investice“ se nemyslí jen dividendy tj. podíl na vypláceném zisku společnosti, nebo úroky z dluhopisů. Výnosem je i výdělek z růstu ceny akcií a dluhopisů. Takto počítat zhodnocení svého majetku musí i majitelé domů. Jejich výnosem je tedy vedle nájemného i růst cen domů. Výsledkem pak většinou bude, že na postupné deregulaci nájemného nadprůměrně vydělali. Co se domnívám, že by měl stát dělat nyní? Vláda by asi měla přehodnotit tempo deregulace nájemného. Pro důchodce a ostatní sociálně slabé občany, kteří se rozhodli opustit byt, třeba z důvodu atraktivní lokality, nebo z důvodu velkého rozměru bytu, by měla vláda připravit sociální byty někde mimo Prahu. Jako vhodná lokalita se mi jeví například bývalá kasárna v Terezíně. Určitě by taky pomohla daňová úleva pro majitele domů, za každého přihlášeného nájemníka. Tím by se podpořilo nájemné bydlení proti pronajímání nebytových prostor.