2. Světová krize. Emise peněz.

   Včera jsem tady popsal v článku Světová krize můj názor na příčinu současné krize. Odůvodnil jsem, proč postup ve světě proti krizi je správný a názory našich pravicových „ekonomů“ jsou chybné. Nepočítal jsem, že bych měl někoho v diskuzi přesvědčit, pokud věří opaku. Přesto jsem se rozhodl ještě jednou trochu jinak vysvětlit tu potřebu trvalé emise peněz.

    Tou potřebou trvalé emise peněz nemyslím něco na způsob Zimbabwe. V době růstu by měla být emise asi ve výši růstu HDP s přihlédnutím na inflaci. V době deflace potřeba emise peněz zůstává. Vysvětlím na příkladu.

   Centrální banka nic neemituje, stát přerozděluje jen peníze z vybraných daní.

   Dejme tomu, že v nějakém státě centrální banka neemituje měnu. Peněžní zásoba je konstantní. V čase t = 0 drží podnikatelé 50 peněz, nepodnikatelé taky 50 peněz. Do času t =1 podnikatelé investují svých 50 peněz, vyrobí zboží za 60 peněz, toto zboží prodají. Proběhne to tak, že svých 50 peněz investují částečně do mezd nepodnikatelů, částečně jiným podnikatelům na nákup polotovarů, energií apod., část z těch 50 investovaných peněz jde státu a ten je přerozdělí. Takže například z těch investovaných 50 peněz zůstane jiným podnikatelům 10 peněz, zbývajících 40 peněz získají nepodnikatelé formou mzdy a dávek od státu. Svých 50 peněz v čase t = 0 utratí nepodnikatelé za zboží, peníze získá podnikatel. V čase t = 1 pak podnikatelé drží 50 + 10 = 60 peněz, nepodnikatelé 40 peněz. Podnikatelé těch 60 peněz investují, vyrobí zboží a očekávají v čase t = 2 tržbu 70 – 75 peněz. Jenomže mezi nepodnikateli je jen peněz 40. V čase t = 2 tedy zboží nebude prodáno, nebo bude prodáno se ztrátou.  

   Možná někoho napadne. „No a co, tak se sníží ceny zboží a zboží se nakonec prodá. Podnikatel pak taky adekvátně sníží výrobní náklady. Zaměstnanci budou mít nižší nominální mzdu, ale protože reálná hodnota peněz vzroste, tak se nebudou mít hůře. I podnikatel utrží méně než plánoval, ale hodnota peněz vzroste“. Tato úvaha má zásadní nedostatky. Nejnižší míra rizika je, když se peníze v době deflace ponechají „zhodnocovat“ v tresoru apod. Bez rizika takto z 50 peněz získáme zase 50 peněz, ale větší hodnoty. Pokud podnikatel chce skutečně podnikat, tak podstupuje riziko a očekává tedy více než 50 peněz. Svět podnikání je spojen s úvěrovým trhem. S nulovým  nebo minusovým úrokem nikdo nepůjčí. Peníze by si totiž bez rizika mohl ponechat v trezoru. Kdo půjčí na podnikání 50 peněz očekává větší zhodnocení, než by měl bez rizika. Podnikatel, aby měl zisk, musí utržit tedy 50 peněz +úroky půjčky + zisk. Při konstantní peněžní zásobě 100 peněz musí tedy ubývat peněžní zásoba u nepodnikatelů. A musí docházet k omezování výroby, protože se peníze dají zhodnocovat bez rizika neinvestováním. Peníze se tedy při konstantní peněžní zásobě akumulují u podnikatelů na úkor nepodnikatelů. Něco podobného již tvrdil Marx, ale neodhadnul, že to při emisi peněz centrální bankou neplatí. Zvláště ne, když sociální stát určitou část peněz přerozděluje.

   Jak by to vypadalo, když centrální banka emitovala peníze a ty stát přerozdělí spotřebitelům,nepodnikatelům?

   V čase t = 1 podnikatelé investují 60 peněz a vyrobí zboží za 70 peněz. Nepodnikatelé drží 40 a získají přes stát od centrální banky 15 nově emitovaných peněz. Těch 15 peněz jsou mzdy úředníků, učitelů … i sociální dávky, zadluží se tedy stát. Celkem mají nepodnikatelé k dispozici 55 peněz, které utratí, peníze získají podnikatelé. Z těch investovaných 60 peněz získají podnikatelé,dodavatelé 15 peněz, zbytek získají nepodnikatelé.  V čase t = 2 tedy podnikatelé utrží 55 peněz od nepodnikatelů + 15 peněz od podnikatelů odběratelů, tedy těch plánovaných 70 peněz. Nepodnikatelé získají v tomto čase z investice podnikatelů 60 – 15 = 45 peněz. Stát se chová rozumně (viz Ing. Paroubek „státy dluhy nesplácejí“),od centrální banky si půjčí na úroky + na nové mzdy a dávky 20 peněz. Mezi lidmi bude peněžní zásoba 45 + 20 = 65.

Utržených 70 podnikatelé investují v čase t = 2 tak, že 20 jde podnikatelům-dodavatelům, 50 peněz na mzdy a prostřednictvím státu nepodnikatelům. Z těch 70 peněz vyrobí zboží za 85 peněz. Skutečně to zboží v čase t = 3 prodají, neboť nepodnikatelé utratí peněžní zásobu 65 peněz a od podnikatelů,odběratelů získají 20. Podnikatelé tedy získají 65 + 20 = 85. Nepodnikatelé mají z investovaných 70 peněz formou mezd a státního přerozdělení 50 peněz. Když stát si půjčí od centrální banky další emitované peníze na úroky a 20 peněz na mzdy a dávky, pak nepodnikatelé drží 50 + 20 = 70 peněz. Podnikatelé mohou investovat svých 85 peněz, z nich podnikatelé,dodavatelé získají  30, nepodnikatelé 55. Podnikatelé celkem utrží 30 + 70 = 100, neboť jak již jsem psal mezi nepodnikateli je peněžní zásoba 70 peněz. Investovaných 85 peněz se vyplatilo nenechat pod polštářem. A tak se to může opakovat.

P.S. Nebudu diskutovat s někým, kdo není schopen tento výklad pochopit. Budu vyvracet jen námitky, které mají určitou úroveň.