Vánoce v Norsku

Motto "Prostoduší dědí pošetilost, kdežto chytří jsou korunováni poznáním." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 14.18)

Máme tu sice pandemii, ale nemělo by to znamenat, že jeden bude doma a bude se strachovat, aby jej nenavštívila ta s kosou. Jsem třikrát očkovaná proti covidu-19, proto věřím, že jsem chráněná. A kdo má v sobě víru, ten je zdravý.

Nač být doma, když mohu na Vánoce vycestovat za synem do Norska. Můj jediný a také vymodlený syn se rozhodl žít v zemi, jež má oproti České republice nastaveny odlišné parametry života. Jde hlavně o dodržování pravidel, která jsou nezbytná pro fungování společnosti. A navíc. Norsko patří mezi nejdemokratičtější země světa, v demokracii se dýchá lépe než v diktátu. 

Vstup do Norska nebyl jednoduchý, protože bylo zapotřebí být očkován a mít negativní test na covid-19. V Oslu na letišti testují všechny, kdo do země přijíždějí. Nechala jsem se otestovat u nás, docela mě překvapilo, že jsem musela za test zaplatit, i když jsem očkovaná. Ale nařízení vlády zní takto, proto je na místě je respektovat.

Vyplnila jsem příjezdový formulář, jenž požaduje norská vláda, měla s sebou certifikát o očkování i negativním testu na covid-19. To vše můj přílet do Osla usnadnilo, protože jsem nemusela podstoupit další testování. Stačilo mi, že jsem oslovila tamního úředníka, prokázala se platnými certifikáty a mohla letiště opustit. Žádné čekání se nekonalo.

Se synem jsme jeli strávit vánoční svátky na zasněžený sever Norska. Zarezervovali jsme si ubytování v místě, v němž se nacházelo jen pár domků. Jejich architektura byla poplatná severskému stylu. Jednoduché stavby, které nabízely velmi luxusní interiér. Vše naprosto čisté, vše vybavené nejmodernějšími spotřebiči pro domácnost. Vytápění elektřinou a krbovými kamny.

Cesta na sever vedla komunikacemi, jejichž stav je naprosto nesrovnatelný s Českou republikou. Žádné výtluky, žádný tankodrom. Kvalitní silnice, avšak pro mnohé nedisciplinované české řidiče komunikace, v nichž je zapotřebí dodržovat rychlost. Zpravidla se povolená rychlost pohybuje v rozmezí 50 - 70 km, místy jen 40 km, ojediněle je dovolená rychlost 80 km. Norové naprosto tyto rychlosti dodržují, dodržují i předepsanou vzdálenost mezi auty. Jejich auta jsou monitorována, překročí-li stanovenou rychlost, mohou počítat s vysokými pokutami. Proto se v Norsku nesetkáváte s tím, že by auta za vámi troubila, předjížděla by vás v místech, kde je rychlost omezena. Havárie aut jsou dosti vzácné, stejně tak oběti na životech při dopravních nehodách. Něco nemyslitelného pro české řidiče.

Po odchodu Václava Havla česká společnost hrubne, arogance a vulgarita se staly součástí české každodennosti, v Norsku se s něčím takovým nesetkáváte. A neplatí jen o Norsku. Čím více na západ, tím více slušnosti. Proto tak ráda cestuji. Potřebuji si odpočinout od české nevychovanosti a obtížného šmírování, jímž někteří Češi kompenzují svou citovou prázdnotu.

Protože už nejsem mladá, při cestování si všímám toho, jak vypadá moje věková kategorie v zemích, které navštívím. V Norsku lidé mého věku vypadají skvěle. Jsou štíhlí, dobře oblečení, nebelhají se a jsou fyzicky aktivní. Neviděla jsem neupravené ženy se špatně odbarvenými šedáky na hlavě. Lidé nevypadají nápadně, ale jejich oblečení nese známky kvality. Že bych tam v obchodě viděla důchodce v teplácích či oblečení z Vietnamu, se nestalo. Zato nenápadnost a kvalita jsou nepřehlédnutelné. Krom zdravého vzezření je v Norsku příjemná znalost cizího jazyka. Lidé tam hovoří anglicky plynně bez ohledu na své vzdělání. I člověk bez maturity tam ovládá angličtinu tak, že by ji v našich končinách nezvládl mnohý z českých vysokoškoláků.

Návrat domů mi nikdy nepřináší radost. Je to dané tím, že se ve své vlasti necítím bezpečně. Například na silnici. Většina českých řidičů nedodržuje předepsanou rychlost a pravidla silničního provozu. Jsem zvyklá respektovat nařízení, která jsou nastavená. Jsem v tomto směru disciplinovaná. Některý z pisálků napsal pod jeden z mých blogů, že bych se dobře cítila v armádě, když mám ráda disciplínu. Něco takového může napsat jen hlupák. Žijeme-li ve společenství, je zapotřebí být disciplinovaný, je zapotřebí respektovat nastavená pravidla. Platí i o demokracii. Demokracie neznamená žádnou cochcárnu, ale naopak vyžaduje sebekázeň každého jednotlivce, odpovědnost za vše, co konáme. To je něco, co nedokáže spousta Čechů pochopit. Stejně tak se mi nepřijíždí lehce do vlasti, když vím, že se budu opět setkávat s nevychovaností a arogancí některých našinců. Ono stačí jen přijet do domu, v němž bydlíte. Ti, kteří jen dřepí doma a jediné, na co se v životě zmohou, jsou lživé pomluvy, otvírají dveře a civí na vás, když vynášíte kufry ze svých cest. 

Když jsem přijela do naší ulice, všimla jsem si, že někdo na jedno ze zaparkovaných aut namaloval hákový kříž. Při pohledu na takto zhanobené auto mě nenapadlo nic jiného než "Vítej opět v České republice, země hulvátů a závistivců, vítej do země pirátů silnic, vlezlých sousedů a vandalů." 

Víra v životě se mi stala nepostradatelnou. Svou víru nosím ve svém srdci. Proto budu věřit, že i v mé zemi nastane návrat k ideálům Václava Havla, jehož někteří Češi hanobí. Budu věřit, že se  opět navrátíme tam, kde platí lidská důstojnost a ohleduplnost k druhým...