O ženách špindírách (a nejen o nich)

Motto "Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 11.22)

Neříkám o sobě, že jsem úzkostlivě čistotná, ale pořádek mám ráda. Jste-li v čistém prostředí, působí to uklidňujícím dojmem. Žena je tvůrkyní domova a jen na ní záleží, jak bude její domácí prostředí vypadat. 

Ve své práci zavítám i do domovů některých lidí. Není mi příjemné, když musím učit v rodině, v níž je žena doma s dvěma malými dětmi, z nichž to starší chodí do školky. Už od vstupu do bytu je jednomu jasné, že vstoupil někam, co se dá přirovnat ke chlévu. V předsíni upatlané zrcadlo, věšák, na němž visí spousta oblečení, že je těžké si tam kabát pověsit. Válející předměty po podlaze, která se lepí, protože není hodně dlouho umytá. Při vstupu do kuchyně aby jednoho ranila mrtvice. Nemyté nádobí se válí i po zemi, kuchyňská linka je špinavá, dřez plný špinavého nádobí. Jídelní stůl je zavalen všemi možnými krámy, "zdobí" jej váza s uvadlými květinami. Dostanete-li nabídnutou kávu, máte strach, abyste nechytili žloutenku, protože hrnek je neumytý. Proto je lepší cokoli k pití či jídlu odmítnout. Obývací pokoj se nachází v obdobném stavu. Poválené věci a hračky po zemi, dětská postýlka se špinavými lůžkovinami a o WC ani nemluvě. Špinavé prkénko, které padá, záchodová mísa špinavá též. Nemytá okna příbytku s nánosem plísně rovněž k útulnosti tohoto bytu nepřispějí.

Mladá žena na mateřské dovolené se zejména zajímá o líčení, o módu a sociální sítě, chodí po bytě s ročním synem v náruči, protože si jej naučila na to, že se hoch chce neustále nosit, že chce spát s rodiči, že jí takovým způsobem, že podané jídlo nejí na talíři, ale rozmatlává je po stole. Už mu byl rok, ale nechodí, protože když jej může nosit máma, je to přece lepší. Na nočník nechce chodit, matka jej k tomu ani nevede, a tak hoch vesele čůrá a kálí do plenek, které jsou velmi nebezpečným odpadem. 

Rodina má ještě šestiletého hocha, který chodí do školky a neumí moc dobře mluvit. Má velmi chabou slovní zásobu, a když něco řekne, šišlá, neumí vyslovovat základní hlásky. Když se matky dítěte zeptáte, zda jí nevadí, že její syn půjde k zápisu do první třídy a neumí správně mluvit, odpoví vám, že žádné z dětí ve školce nevyslovuje dobře, že jsou na tom ostatní děti obdobně. "Dobrý" alibismus toho, že je matka nezodpovědná.

Sice už nejsem mladá, vyrůstala jsem v nedemokratické zemi, ale přesto jsem za některé věci vděčná. Za to, co mě rodiče i učitelé naučili, a já si to všechno přenesla do své dospělosti. Byla jsem vedena k tomu, že můj domov musí být čistý a že je nutné se svým dětem věnovat a něco je naučit. Dítě se má od jednoho roku učit chodit na nočník, rodič má být v tomto směru zásadový. Děti za časů, kdy jsem byla matkou, se toto naučily a matkám ubyly starosti s plenami. A aby dítě umělo mluvit, musí se s ním hovořit. Jestliže mnoho dnešních dětí neumí mluvit, což mi mohou potvrdit učitelky prvních tříd, je to obrázek špatné výchovy v rodině. 

Člověk by si neměl pořizovat děti, když se jim pak nevěnuje. Do tří let děti potřebují hlavně svou matku, která jim dala život. Jenže podívejte se kolem sebe, jak si mnohé dnešní mladé ženy vedou. Zevlovat po nákupních střediscích případně sociálních sítích odpovídá většině z nich. A že by měly doma uklizeno? Proč? Nepořádek se dle mnohých z nich udělá sám, proč se jím tedy zabývat...