Kniha jako kompenzace

Motto "Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život." (Přísloví Šalomounova, První sbírka, Nabytí moudrosti, 4.23)

Stýská se mi. Strašně moc se mi stýská po běloskvoucích plážích a azurové modři moře. Caribean Blue, jak zpívá Enya ve své písni. Stýská se mi po Karibiku.

Svět kolem nás se zbláznil. Zavládl chaos, řád kamsi zmizel, jeho místo zaujal neřád. Oním neřádem je Covid 19. Ten způsobuje spoustu frustrací a stýskání. Někdy mě napadá, zda za novodobým neřádem nestojí vůle mocných tohoto světa, že se jim zachtělo manipulovat životy obyčejných lidí. Aby se báli, protože strach je jednou z nejzhoubnějších emocí, která může člověka položit. Připadám si jako vězeň, jenž byl neoprávněně odsouzen. Musí přežívat v kobce, v níž slunce nesvítí.

Žijeme tedy v období neřádu, a aby se z toho jeden nezbláznil, musí mít kompenzační pomůcky. Ty mu nahrazují, co postrádá. Mně chybí cestování, postrádám karibskou modř, již nenahradí žádné moře. Musím emigrovat. Emigrovat do svého nitra, jsem v ráji svého srdce, jak o tom píše Komenský. Sdílím jeho pocity zklamání ze světa, který jej obklopuje. Ale na to se neumírá, neboť se i v době neřádné dá velmi dobře existovat. K tomu napomáhají knihy. Spolu se svou maminkou podporujeme knižní trh, nakoupily jsme a stále kupujeme spoustu knih, aby tu s námi byly. Protože tam, kde je správně vyřčené  slovo, je dobře.

Doslova mě uchvátila kniha "Svůj kalich hořkosti" od Johannese Maria Simmela. Jde o strhující příběh amerického herce, jenž propadl ďáblu. Propadl alkoholu. A aby byl schopen natočit svůj film, musí se spřáhnout s člověkem, který v tom lítá též. S lékařem, jehož ďáblem se stalo morfium. V knize jsou detailně popsány stavy alkoholika, když nemá svou drogu. K tomu, že se vůbec dopracoval k tomuto stavu, vedly jeho úzkosti, strach, zakázaná láska k nevlastní dceři. Přenádherný román s bohatstvím slov, prožitků, filozofických i politických úvah.

Nekoupu se v Karibiku, nicméně moře pocitů, jazykových prostředků i příběhu člověka, jenž neustál své emoce, mi nahrazuje karibskou modř. Jedná se vskutku o mimořádné literární dílo, z něhož by mohli čerpat všichni ti, kteří podléhají závislostem. Stejně jako "Memento" od Radka Johna, které je obrazem mladého muže, kterého zničily drogy, může být Simmelův román považován jako odstrašující příklad člověka, jenž propadne alkoholismu.

Cestování mě obohacuje. Je tomu i v případě knih. I v nich může jeden najít spoustu bohatství, které se nedá vyjádřit žádným kontem v bance. Je jen škoda, že neřádný svět kolem nás dává vyniknout lidem, jimž je lidská duše naprosto cizí. Lidem, kteří se dali cestou komerce, bezduchosti, lozením po sociálních sítích, politického marketinku a neschopností vyjádřit ve své mateřštině ty nejniternější pocity a zážitky. Oproti tomu ten, jenž obohacuje své nitro, stárne pomaleji. Jeho tvář bývá krásná i v pozdním stáří, protože se nestal jen pouhým lidským obalem.

Všeho do času. Jsem optimistická v tom, že i svět neřádný bude mít svůj skon a my budeme moci opět objevovat krásy světa ve vzdálených destinacích. A než tomu nastane, k tomu mi napomáhají knihy a můj vnitřní svět. Byla bych ráda, kdyby tomu bylo i v případě jiných lidí. Aby i jiní spolu se mnou poznávali krásu literatury, jež je po právu označována za krásnou...