Když není čeština v kurzu

Motto "Na rtech rozumného se nalézá moudrost, kdežto hůl dopadne na hřbet toho, kdo je bez rozumu." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 10.13)

Narodili jste se v Čechách? Líbí se vám tu a máte to tady rádi? Pak mluvte správně česky. Bohužel se toto velmi často neděje. V každé době se totiž najdou jedinci, kteří češtinu hanobí.

V 19. století se našlo dost maloměšťáků, kteří upřednostňovali němčinu před svou rodnou češtinou. A obrozenci si museli dát velkou práci, aby češtinu důkladně vyčistili a učinili z ní opět jazyk srovnatelný se světovými protějšky. Spousta německých slov se dostala do obecné češtiny. Snad každému je známý mančaft, verkcajk, špajz, veškosen, rajcovat, machrovat, spacírovat, grunt, šmakovat… A když jsme se oprostili od němčiny, následovala ruština. Naše politická reprezentace a komunisté se po roce 1948 snažili nadbíhat soudruhům z Moskvy. A aby toho nebylo málo, přišla doba polistopadová, v níž to čeština nemá zase lehké, protože se do našich životů stále více vtírá angličtina.

V tomto týdnu jsem vyslechla velmi zajímavý rozhovor s J. A. Náhlovským. Hovořil s nadsázkou a ironií sobě vlastní o současném životě u nás. Zmiňoval fakt, že dnes musí být vše korektní. Že se musíme vyjadřovat tak, abychom se nikoho nedotkli. Jako příklad uvedl výraz "plešatý." Aby se pan Náhlovský nikoho s pleší nedotkl, vymyslel si spojení, že jde o někoho, kdo má čelo až na záda. A ještě přidal další eventualitu. Veš se na hlavě bez vlasů neztratí. Velmi vtipné a trefné. To čeština umí. Stačí jen, aby měl člověk ke svému jazyku vztah. A to pan Náhlovský bezesporu má. Naštěstí není jediný.

O tom, jak necháváme zaneřádit svůj jazyk angličtinou, jsem se mohla opětovně přesvědčit, když mě pobodala vosa. Vlétla mi pod šaty, bodla mě do stehna, dostala se mi i pod kalhotky, aby vykonala své. Zatímco odletěla spokojená, já se takto necítila. Vyrazila jsem směrem k nejbližší lékárně, abych tam zakoupila něco, co ulehčí vosímu bodnutí. Lékárnice mi sdělila, že potřebuji áftrbajt. Zprvu jsem jí nerozuměla, ale vzápětí, když přinesla přípravek, mi bylo jasné, oč jde. Jedná se o lék, který má anglický název "After bite", což česky znamená "po kousnutí". Když jsem se jí zeptala, zda se jedná o gel, odpověděla mi, že je to rólon. Opět jsem se musela přenést do angličtiny, v níž roll on znamená kutálet se, točit se. Jinými slovy šlo o to, že se jednalo o tyčinku, jež končila kuličkou, a pomocí ní se otáčením natírá roztok na napadenou pokožku.

Nevím, jak se s nadbytečným užíváním angličtiny vyrovnává starší generace. Ta bezpochyby neví, co znamená outsourcing, brainstorming, draft, outlook, outfit, standing ovation, event, start-up, FAQ, asap, HQ, HR…Je toho jaksi moc, co by se dalo uvést. Řekla bych, že se v dnešní době prezentují angličtinou snobi, lidé, kteří chtějí poukázat na to, že jsou lepší než běžný smrtelník. A ke snobům můžeme přidat náctileté, kteří mnohdy ve škole s angličtinou válčí, ale aby se vyrovnali svým vrstevníkům, používají tzv. Czenglish - anglické zkomoleniny, kterým dávají české předpony či přípony.

Abychom neztratili svou národní identitu, měli bychom více dbát o čistotu jazyka. Angličtina se bezvadně hodí, jestliže cestujeme, s ní se ve světě neztratíme. Ale doma? Od toho tu přece máme svou rodnou řeč, jíž bychom měli neustále rozvíjet.

Už vícekrát jsem se zmiňovala o tom, že velikost ducha člověka se pozná podle toho, když promluví. A patřit mezi bezduché by nemělo být naší ambicí...