Když jezdíte sockou

Motto "Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům." (Přísloví, Menší sbírky, Chvála ženy statečné, 31.25)

Když jezdíte sockou, naskytne se vám pohled, jak vypadá část české populace. Jsem zvyklá si všímat především žen, protože jsem jednou z nich.

Sockou příliš nejezdím, ale je-li auto v servise, jiná možnost se nenabízí. Změna je život, ovšem musím jaksi pochybovat o tom, zda cestování MHD je vždy změnou příjemnou. Ale i tato změna může jednomu přinést nový pohled na život.

Zastávám názor, že pohled na ženu by měl být vždy příjemný, žena by měla zosobňovat půvab, noblesu, určitou dávku sexuality. Nemusí být ani krásná, vše by mělo vyplývat z toho, že žena pochopila, že se narodila ženou. A podle toho by měla vypadat, podle toho rozvíjet svého ducha, podle toho se vyjadřovat. Mít svou důstojnost, sebevědomí, smysl pro humor i nadhled činí ženu přitažlivou. Měla by po ní zůstávat stopa jedinečnosti, jež zaujme nejednoho muže. A na to muži letí. Když je žena sexy.

Cestujete-li v 21, století hromadnou dopravou v České republice, většina žen, které jsem viděla, dělá ostudu ženskému pokolení. Neupravené, umaštěné vlasy, někdy s šedivými odrosty, nemožné oblečení do mutláků, jak moje babička nazývala kalhoty, v nichž nikdy nechodila. Většina žen trpí nadváhou, ne-li obezitou, čímž si vůbec neuvědomují, že pohled na takové vyvolává spíše odpor a znechucení. A není velký rozdíl mezi ženy mladými, středního věku či seniorkami. Většina z nich se nemůže honosit hezkou postavou. V době, kdy je mnoho prostředků a možností, jak může žena učinit sebe přitažlivou, se v hromadné dopravě povětšinou setkáváme s neatraktivními, nudnými zjevy. Takové, které znají diváci komerčních televizí, z realit show typu Výměna manželek. Chybějící zuby nebo špatný chrup rovněž na vizáži žádné ženy nepřidá.

Zažila jsem dobu předlistopadovou, o českých ženách cizinci říkali, že jsou pěkné. Jediným nedostatkem dle nich byly chlupaté nohy některých představitelek něžného pohlaví. Jinak co si pamatuji, znala jsem jen ženy, které o sebe dbaly, i když v obchodech příliš mnoho zkrášlovadel nebylo. České ženy mého mládí vynikaly nápaditostí, kreativitou, uměly se obléci tak, aby zaujaly.

Dnes obchody s oblečením přetékají nabídkou, ale zřejmě to nic neříká těm ženám, které zapomněly, že se narodily ženou. Nulová přitažlivost, nulový vkus, jediným oblečením žen bez jakéhokoli vkusu se staly kalhoty. I v létě v době pařáků se setkáváme se ženami, které jsou nastřelené do kalhot, v nichž vypadají jako přetékající jitrnice.

Být ženou je nesmírně krásné, přitahovat muže též. A aby toho žena mohla dosáhnout, musí především dbát o to, aby měla hezké tělo, aby v sobě pěstovala vstřícnost, laskavost i jistý způsob koketerie. Vonět a budovat si svůj chrámeček ženství. Tím žena upoutá, což přispívá k jejímu pocitu, že pochopila svou životní roli. Ženy bez fantazie a sebevědomí, nastřelené do nemožných kalhot, navždy zůstanou šedivou myší, jež povede život v barvě krematorní šedi...