Jak okrást starou babičku

Motto "Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí. Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí." (Slova moudrých, Přijímej otcovské naučení, 23.23, 23.24)

Osmdesát let. Požehnaný věk. Už méně požehnané mohou být zdravotní problémy, které se osmdesátiletým nevyhýbají. A k tomu můžeme přidat snižující se obezřetnost, jež otvírá brány různým padouchům.

Paní Milena. Před nedávnem oslavila své osmdesátiny. A protože šlo o významné kulatiny, byla podle toho náležitě obdarována. Od své rodiny dostala chytrý telefon. I s internetem, i s takovými vychytávkami, jakými je např. WhatsApp. No nedejte takový dárek milované babičce. Ta sice upřednostňovala svůj důchodcovský tlačítkový telefon, ale rodina jí řekla, že musí jít s dobou. Proto chytrý telefon. Zatímco ten starý se pohodlně vešel do kterékoli kapsy, její nový se jeví jako poněkud neskladný. Z kapes vykukuje. A takový telefon se může stát velkým lákadlem pro nejednoho lapku.

Čtvrteční dopoledne. Paní Milena vyráží se svou taškou na kolečkách na nákup. Za soudruhů se této kolečkačce přezdívalo ervéhápka (RVHP = Rada vzájemné hospodářské pomoci, v níž se družily socialistické země). V časech socialismu s "lidskou tváří" jeden vyrazil ráno s ervéhápkou, aby s téměř prázdnou dorazil večer domů, neb v obchodech povětšinou krom základních potravin nebylo nic. Zkratka ervéhápka v sobě nesla slova "Ráno vyjedu, lejno (pejorativně) přivezu". V kapitalismu bez lidské tváře obchody praskají zbožím ve švech, nicméně ceny potravin stoupají do nehorázných výšin, a tak paní Milena a důchodci jako ona mají své ervéhápky poloprázdné. Jen považte. Kdo by kupoval květák, jehož cena se pomalu rovná ceně za kilogram masa.

Ale o cenách psát nechci. Chci psát o důvěřivosti paní Mileny. Jede "sockou" do supermarketu, jenž se nachází v lokalitě, jíž se krom jiného přezdívá Bronx. Vysoká kriminalita, drogy, prostituce, krádeže. Ještě tak za bílého dne dojet do levného discontu, za setmění je tato část města v rukou podsvětí. Nicméně je čtvrteční dopoledne, situace se jeví bezpečnější. Paní Milena nakoupila a stojí se svou ervéhápkou na autobusové zastávce. Před ní se z ničeho nic objeví dvojice, chlapec a dívka, ve věku cca šestnácti let, a poprosí paní Milenu, zda by jim mohla vyhledat v jízdním řádu autobusové spojení, že oni toto neumí. Důvěřivá seniorka se dá do vyhledávání požadovaných informací, když se najednou před ní objeví mladý muž a v ruce drží chytrý telefon. Úplně stejný jako má ona. Myslí si, že jí muž telefon nabízí k prodeji. Říká mu, že žádný telefon nepotřebuje, že má ten samý. V kapse. Jenže v její kapse žádný telefon není. Mladý muž se jí představí. Říká, že pracuje jako policista, dnes není v práci. Stál stejně jako ona na autobusové zastávce, ale v pozadí. Všiml si praktik povedeného páru, který chtěl starou babičku připravit o mobilní telefon. A tak zasáhl. Zachoval se jako profesionál a čestný člověk.

Jen zbabělec, slaboch a padouch dokáže zneužít důvěřivosti člověka, jenž je oproti němu slabší. Senioři ve věku přes osmdesát patří do skupiny populace, která by měla být chráněna, respektována. Dožívají svůj čas tady a měli bychom jim vytvářet příjemné podmínky k dožití. Ale v dnešní době je vše jaksi naruby. Proto se nelze divit, že se najdou náctiletí, kteří si neberou žádné servítky a jsou s to okrást i starou babičku. Nic jim není svaté, před ničím se nezastaví, sází na to, že se jim nic nemůže stát. A ono se jim povětšinou nic nestane...