Významné vodní stavby V březohorském a bohutínském revíru
Vodní díla a hornictví byla spjata od počátků. Ke stavbám rozsáhlých nádrží na Příbramsku v průběhu 18. a 19. století dochází zvláště proto, že v dolech byly problémy se spodní vodou, která často tyto doly vytápěla a způsobovala horníkům nemalé potíže, obzvláště v dobách sucha, kdy nebylo možno přivádět vodu povrchovou jako energetický zdroj k pohonu čerpadel. Právě proto byl řešen problém s nedostatkem povrchové vody výstavbou již zmíněných rezervoárů. Pak tedy voda přiváděná z vybudovaných nádrží poháněla vodní kola k odčerpávání podzemní vody a v neposlední řadě také důlní stroje a zařízení. Ale nejen povrchová voda přiváděná k vodním kolům sloužila k odčerpávání vody z dolů, byly to také tzv. dědičné štoly, nazvané tak proto, že je razilo i několik generací horníků, dodnes jsou známy dědičné štoly z dolů ve Velké Británii, ve Francii, na Slovensku atd. a u nás. Konkrétně na Příbramsku je nejdelší Dědičná štola (původně štola Císaře Josefa II.) ražená v průběhu let 1789 až 1859 v délce téměř 22 km.
Jak již bylo řečeno, voda byla v mnoha případech prakticky jediným energetickým zdrojem, ale dlužno podotknout, že často nebylo možné vybudovat síť vodních nádrží přímo v místě dolování, proto se přistupovalo k praxi budování vzdálenějších vodních nádrží důmyslně postavených v různých nadmořských výškách, což je i případ Příbramska. V těchto rezervoárech docházelo k akumulaci vody z nejrůznějších lokálních pramenů, ale i vody dešťové, která odtud byla odváděna důmyslným systémem kanálů, struh a štol přímo do provozních prostor dolů.
Příbramský vodní systém ve své době zaujímal výlučné místo a to nejen v monarchii ale v celé Evropě, což vyplývalo z potřeb březohorského revíru, který v 19. století patřil mezi nejvýznamnější báňské velkoprovozovny v Evropě a v případě hlubinných dolů i na světě.
Od poloviny 19. století bylo Příbramsko po desetiletí hlavním producentem stříbra a olova ve střední Evropě. V 80. a 90. letech 19. století se zde vytěžilo dokonce 97,7 % celé rakousko-uherské produkce! Jestliže v období let 1831 - 1840 bylo v březohorském revíru vyrobeno 60 762 kg stříbra a 8 170 t olova, od roku 1841 do roku 1850 se produkce zvýšila již na 83 699 kg stříbra a 9 570 t olova. V roce 1885 docílil příbramský horní podnik vrcholné výroby olova ve výši 5 981 t. Do roku 1886 vystupňoval roční výrobu stříbra na 35 539 kg a roku 1896 dosáhl do té doby nejvyššího výtěžku 41 797 kg. (http://www.muzeum-pribram.cz/bylo/05amgkov/prilohy/drkolnov.html)
I přes harmonický a dynamický proces rozvoje důlní činnosti byl první parní stroj v březohorském revíru instalován v roce 1846, další parní stroje poté následovaly, ale z ekonomickým důvodů byla k pohonu většiny strojů stále využívána vodní síla.
Jak už bylo řečeno, se stavbou vodních děl v povodí říčky Litavky se započalo již v 18. století a to konkrétně stavbou Vysokopeckého rybníka na počátku 18. století, který byl budován původně pro potřeby železářské pece a hamru v nedaleké osadě, nazvané proto později, Vysoká Pec asi 4 km od Březových Hor. Mezi lety 1768 a 1770 byly provedeny úpravy tohoto rybníka pod dohledem rybníkáře Matěje Blažka. V roce 1811 byla pak zvýšena a prodloužena hráz, aby se tak docílilo zvýšení kapacity rybníka.
I druhý rybník pochází ještě z 18. století (konkrétně z let 1780-1783) a sice rybník Vokačovský (později a až do dnešních dnů nazývaný spíše Drozďák), pojmenovaný podle dozorců nad vodním hospodářstvím dolů. Byl budovám pod dohledem tehdejšího hormistra Jana Antonína Alise. V současné době je vypuštěn a čeká na rekonstrukci.
Ani kapacita výše zmíněných nádrží narůstající důlní činnosti nestačila, v roce 1818bylo proto přikročeno ke stavbě dalšího vodního díla nedaleko obce Láz asi 8 km od Příbrami. Dokončovanou stavbu obhlédl v roce 1822 arcivévoda František Karel, po kterém byl také rybník pojmenován, nicméně do paměti obyvatel se zapsal svým jednoduchým názvem - Lázský. Koruna jeho 245 m dlouhé hráze je na kótě 643,30 m.n.m., výška nad údolím 15,7 m. Při výšce hladiny na kótě přelivu má nádrž objem 829 tis. m3 a zatopená plocha je 15,5 ha. Výpustné zařízení nádrže tvoří potrubí, které je zaústěno do štoly. Max. kapacita výpustí je 2 x 1,35 m3/s. Bezpečnostní přeliv ve tvaru kašny pojme 17 m3/s vody. Přelivná hrana na kótě 641,35 m.n.m. má délku 20 m.
V letech 1851-1853 realizovali bratři Kleinové další vodohospodářský projekt tzv. Žofínský rybník (pojmenovaný po arcivévodkyni Žofii, manželce arcivévody Františka Karla) nyní známý jako Pilský asi 2 km od Lázského rybníka. Nicméně již rok po svém dokončení v noci 22. června 1854 se rybník přeplnil vodou a začal se trhat. Kurýři na koních objížděli vesnice a varovali obyvatele před blížící se katastrofou. Záplava vody se prohnala Bohutínem, Vysokou Pecí a Podlesím, kde napáchala mnoho škod a zmařila dva lidské životy. Hráz byla poté v roce 1856 opravena a následně byl zbudován odtok, aby k přeplnění rybníka již nikdy nedošlo. V současné době rybník slouží jako rezervoár pitné vody pro Příbram a okolí, stejně jako výše zmíněný Lázský. Vzdouvací objekt tvoří přímá zemní hráz z hlinito-písečné zeminy. Délka hráze je 380 m, výška nad údolím je 17,3 m a šířka v koruně 5,0 m. Hráz je na koruně průjezdná, kóta 673,10 m.n.m. Štola, ve které je výpustné potrubí a odběrné potrubí pro vodárenské účely, je v pravé straně hráze. Bezpečnostní přeliv v levé straně hráze má délku 24,8 m, kóta přelivné hrany je 671,80 m.n.m. Kapacita přelivu při tloušťce přepadového paprsku 0,5 m je 14,0 m3/s. Při hladině na kótě přelivu má nádrž objem 1,6 mil. m3 a zatopená plocha je 20,7 ha.
Posledním báňským rybníkem v revíru je tzv. Hutnický (někdy též Hutní) rybník v Obecnici na soutoku Litavky a Obecnického potoka, zbudovaný ke konci 18. století pro potřeby zdejší huti.
Vodní systém březohorského a bohutínského revíru vznikal v průběhu 18. a 19. století a po svém dokončení stanul na prvním místě v českých zemích (konkurovat mu mohl jen systém kolem Padrťských nádrží, zřízený díky výrobě železa v brdské oblasti). V 50. letech 19. století nemělo toto báňské dílo v Čechách obdobu. U větších nádrží bydleli celoročně v malých domcích strážci a také spojovacím struhám byla věnována náležitá pozornost, nejméně jednou ročně byly důkladně čištěny a některé úseky byly v zimních měsících zakrývány proutěnými poklopy. Pět vodních nádrží se kapacitně blíží třem miliónům metrů krychlových a během své činnosti bylo schopno dodat pro potřeby báňského průmyslu až 15 mil. m3 vody ročně. Délka náhonových a sběrných struh, jejichž zbytky můžeme stále obdivovat v lesích kolem nádrží, činila téměř 90 km.
Zdroje:
http://www.muzeum-pribram.cz/bylo/05amgkov/prilohy/drkolnov.html (1.12.2007)
Karel Valta: Po stopách utrpení a slávy hornictva na Příbramsku (2. rozšířené vydání, 1936)
Kolektiv autorů: Město stříbra a slávy starých hornických tradic (Příbram, 1966)
http://municipal.cz/turistika/rybnikpilsky.htm
Barbora Havejová
Rusko a Evropa
Rusko je svou historií předurčeno k velikosti, vždycky tu bude duch Svaté Rusi, vždycky k ní bude nutno vzhlížet, vždycky se najdou lidé, kteří budou chtít jít v jejích šlépějích, naplňovat její odkaz. Rusko stojí na pomezí dvou kontinentů, pro svou velikost je zmítáno mnoha vnitřními běsi, od kterých politici chtějí odvracet tvář lidu.
Barbora Havejová
Francisco Goya: Poprava povstalců v Madridu 3. května 1808 (1814)
Francisco José de Goya y Lucientes (30. březen 1746, Fuendetodos – 16. duben 1828, Bordeaux) byl španělský malíř a rytec, což samo o sobě nevystihuje ani jeho tvůrčího génia, ani jeho přínos světovému výtvarnému umění. Ve své eseji se budu věnovat jednomu z jeho nejslavnějších obrazů, Popravě povstalců v Madridu 3. května 1808. Dříve než k tomu ale přistoupím, chtěla bych alespoň rámcově načrtnou horizont Goyovy tvorby.
Barbora Havejová
Ch. de Gaulle a K. Adenauer – dva muži nad kolébkou nové Evropy
Charles de Gaulle (22. listopadu 1890 Lille – 9. listopadu 1970 Colombey-les-Deux-Églises) a Konrad Adenauer (5. ledna 1876 Kolín nad Rýnem – 19. dubna 1967 Rhöndorf) byli muži, kteří bez nadsázky utvářeli Evropu po většinu 20. století, i když jejich politické kariéry se na nejvyšší úrovni proťaly na pouhých pár let (1958-1963). Byli to muži starého světa, kteří dosud věřili, že morálka a slušnost nejsou přežitými pojmy, oba dva byli posléze nahrazeni dravější a progresivnější generací, jejich odkaz je ale stále živý.
Barbora Havejová
Děkabristé
Normal 0 21 Touha po změnách do Ruska vtrhla spolu s navrátilci proti-napoleonského tažení. Jejími nositeli byli důstojníci z řad šlechty. Poznání poměrů v Evropě a možnost srovnání je nutily pohlížet na Rusko jinak, kritickýma očima. Byli velice mladí, mnohým z nich během tažení Evropou nebylo ještě ani dvacet let, a již měli za sebou zkušenosti mnohem starších mužů. Toužili po změně života, svobodě, byli znechuceni zvůlí státního aparátu, a proto se rozhodli vzít věci do svých rukou, z nichž se jim vše vymklo v osudné pondělí 14. prosince 1825.
Barbora Havejová
Alice Garrigue Masaryková
Byla nejstarší dcerou Tomáše G. Masaryka a jeho ženy Charlotty. Narodila se 3.května 1879 ve Vídni, většinu svého dětství prožila ale již v Praze. Byla vychovávána v demokratickém a liberálním prostředí, v němž získala potřebné základy pro svůj budoucí život a činnost. Jak otec tak matka od útlého dětství podporovali všechny své čtyři děti, Alici, Herberta, Olgu a Jana, rozvíjeli jejich talent v umělecké oblasti, dbali na to, aby se děti učily cizím jazykům. Masarykovi vždy respektovali názory svých dětí i jejich přátel a mnohdy s nimi diskutovali jako rovný s rovným. T.G. Masaryk navíc zastával myšlenku plné rovnoprávnosti žen a Charlotta Masaryková spolu s M. Blažkovou přeložila do češtiny Millovu práci Poddanství žen. Oba manželé se rovněž aktivně zapojovali do činnosti ženských spolků, z nichž nejznámější je Americký klub dam. Charlotta do spolků často brávala s sebou své dvě dcery, není proto divu, že z Alice Masarykové vyrostla žena prahnoucí po rovných právech a lepším světě. V její snaze jí byl vždy vzorem otec, chtěla však svých úspěchů dosáhnou bez jeho přičinění, vlivu, či pomoci.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Starosta platil vědmu z obecního rozpočtu. Věřil, že mluví s jeho mrtvým otcem
Francouzský starosta Gilles d’Ettore skončil ve vazbě poté, co naletěl vědmě oblíbené mezi tamní...
Problémovou čtvrť ovládl islám. Vrací se tam klid a ze Švédů je malá menšina
Migrace a problém se začleňováním migrantů do společnosti je ve Švédsku důležitým tématem voleb do...
Nikdo mi neřekl, jak o jizvy pečovat, říká zakladatelka organizace Císařovnám
Seriál Před pěti lety čekala Eva Zubec svého prvního syna. Během porodu lékaři vyhodnotili, že bude muset...
V Indii po šesti týdnech skončily parlamentní volby. Očekává se vítězství Módího
V sobotu završila Indie po šesti týdnech proces parlamentních voleb, ve kterých současný premiér...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 37
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1052x