Quantum of Solace

Nový James Bond znovu v akci. Jedná se o nový film, nebo o druhou část Casina Royale?

Odpověď na otázku je jednoduchá. Quantum se snaží vypadat jako samostatný film, ale pokud by bylo, nemohlo by jednoduše obstát. Už při rozhodování, zda jít do kina, či nikoli si musíme uvědomit, že skutečně jde o završení děje z Casina Royale. A je to završení jak se patří řízné.

Je tu více akce, více všeho, jen trochu méně scénáře. Právě absence klíčových zápletek by mohla filmu podrazit nohy, ale naštěstí je tu jedna podstatná, přenesená z předchozího Bondova dobrodružství, jeho touha po pomstě. Pokud by té nebylo, pokud by jeho láska k Vesper nebyla tak osudová, jakou skutečně byla, nemohli bychom mu, jako jeho věrní diváci, věřit ani o vteřinu déle než za úvodní titulky.

Film sám se dá hodnotit z mnoha hledisek, nejzásadnější by asi mělo být to technické, jelikož to je přesně to, kvůli čemu Jamesovi fandíme. Střih, kamera, technické zázemí obecně, je perfektní, každá penny z rozpočtu je tu proklatě znát a je jasné, že prostředky nechyběly.

Herecké výkony jsou na velice dobré úrovni. Mathieu Amalric nesahá sice Madsi Mikkelsenovi výše než k pasu (přesto obstál se ctí a většího slizouna jsem neviděla od Vlaku do Yumy), ale je tu přece jako vždy skvělá Judi Dench, typově přesná Olga Kurylenko a hlavně je tu Daniel Craig, který svému Bondovi pro jednadvacáté století dodává všechno to, co chceme.

Kamenem úrazu by mohla být režie. Marc Forster, režisér, který na ničem podobném dosud nepracoval, by skutečně nemusel neustále proklamovat co všechno v kině odkoukal od jiných kolegů, ale otěže svého filmu drží v rukou s podobnou pevností jako Bond řadící páku v úvodní (naprosto úchvatné) automobilové honičce. A přiznejme si, převzít kormidlo po Martinu Campbelovi, je ukrutně těžké.

Bylo by trestuhodné nezmínit se o úvodní písni, kterou perfektně doplňuje design samotných titulků. Jedná se o první duet v historii Bondovské série a rozhodně to nebyl špatný nápad, osobně kvituji s nadšením, že byla tato práce svěřena Jacku Whiteovi, který je pro mě osobně muzikantem bez bázně a hany.

Další James Bond není dokonalý, sem tam zakopne o nějaké klišé, chvílemi zápasí se scénářem a spádem děje, ale pořád je to náš James Bond, kterého máme rádi, takže mu odpustíme i to, že se tradičně nepředstavil a nenechal si natřepat Martini s vodkou. Jen se sem vkrádá otázka, co přijde příště? Zajede James Bond do kolejí vyježděných svými staršími kolegy, nebo bude dál klackovitý a nekompromisní jako už podvakrát?