Při zakončovacím ceremoniálu
Olympijských her v Pekingu byla pronesena pozoruhodná věta, nebo spíše
otázka: jak budeme po perfektních hrách v Číně nahlížet na zatím
organizačně nejlepší hry v Sydney…
Peking 2008. Snad nejdiskutovanější Olympijské hry v historii. Měly se vůbec konat? Pokud ano, je dobře, že na ně jeli sportovci z celého světa? Může ojedinělý protest změnit náhled na celé sportovní klání? Těžko říci. Není mi znám případ, kdy by se sportovec kvůli morálnímu kodexu rozhodl do Pekingu neodcestovat. Možná je to škoda, třeba mi něco uniklo, ale jistě by bylo zajímavé sledovat, jak by jeho snahu hodnotila veřejnost.
Veřejnost ale mlčí. Veřejnost má své hry. Něco na tom bude. Ano chléb a hry. Zvyky lidí se během historie příliš nezměnily. Pořád nám stačí tak málo, abychom byli spokojení. Díváme se na svých obrazovkách na bombastickou show, která se posléze ukáže jako pouhé představení, které se vlastně ve svém celku ani neuskutečnilo. Díváme se na zdravé mladé sportovce a dál naše cítění nesahá.
Hry v Pekingu jsou bezesporu jedny z organizačně nejlepších. Nikde ani stopy po neprofesionalitě. Obrovské počty dobrovolníků nadšených a usmívajících se (Starají se o sportovce a návštěvníky a nikoho z nás nenapadne, proč vlastně? Není to také proto, i když bezesporu především kvůli jejich pohodlí, aby se nedívali kam nemají? Lidská zvědavost je přece tak přirozená a skandál Čína rozhodně nepotřebuje.). Stadiony, u kterých člověk sotva chápe jak mohly být postaveny v tak krátkém časovém úseku (všechno je možné, v tak velké a krásné zemi jakou Čína bezesporu je, obdivujme se Číně, jen málokterá země neměla problémy se splněním všech zamýšlených plánů). Můžeme se obdivovat houževnatosti pořadatelů, kterým skutečně neuniklo nic, čeho by si mohl obyčejný smrtelník povšimnout. Ano, po této stránce to byly dokonalé hry. Hry, které proběhly v klidu, protože kdokoli se snažil upozornit na neutěšené podmínky, které v Číně panují byl vyhoštěn. Nikdo si netroufl kritizovat. A tak nakonec z her po jejich zakončení zbyl jen výsměšný škraboškový škleb vržený směrem ke všem demokraticky uvažujícím lidem na Zemi.
Kdosi řekl, že jsme díky Pekingu 2008 poznali Čínu. Takové vyjádření se v mých očích pravdě příliš neblíží. Viděli jsme snad někdy Čínu? Viděli jsme sportoviště plné usměvavých lidí, ale kdo je ochoten odpřísáhnout, že to nebyl klam? Další hra, aby svět byl spokojen? Nepoznali jsme Čínu. To, co jsme viděli byly Olympijské hry v Pekingu, ne Čína.
Nesrovnávejme Peking se Sydney, nemáme na to právo. Nemáme právo jej srovnávat ani s Athénami. Nabízel by se snad jen Berlín, ale o tom už bylo řečeno hodně. Nemůžeme stavět hry v Pekingu na roveň kterýmkoli jiným, které proběhly v zemích, jež ctí svobodu slova a podobné, pro Čínu zřejmě přežité, či dosud neobjevené a záměrně skrývané, hodnoty. Hry v Pekingu navždy zůstanou milníkem v historii olympismu, je trestuhodné zavřít před tak jasnými porušeními kodexu her oči a dělat, že se nic nestalo, mluvit o přátelství a míru v zemi, která ročně podle některých odhadů popraví více odsouzených než všechny ostatní státy s trestem smrti dohromady (kolik z nich si smrt skutečně zaslouží?).
Nesrovnávejme Peking se Sydney, protože toto nebyly důstojné hry. Hry, které nejsou bez rozdílu pro všechny nemohou být nikdy důstojné.
