Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu

To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to  

místo na neurochirurgii, to už bych rovnou mohl jít dělat obvoďáka do Bruntálu.“

A já se ptám: Co přimělo scénáristu Podzimka k této urážlivé hlášce? Opravdu mu tato konkrétnost připadá vtipná? Má snad něco proti městu Bruntál, proti Bruntálsku všeobecně? Vadí mu snad, že žáby tam mají zuby a nemoc se tam považuje za změkčilost? Nebo že tam na zimu opadává listí i z umělých květin a sněženky rozkvétají v létě? Jiný kraj, jiný mrav – no ne snad?

Nebo že by měl výtku jenom k praktickým lékařům a Bruntál se mu tam jenom nešťastně „ozzákovsky“ připletl? To prací praktiků tolik opovrhuje? Opravdoví lékaři jsou pro něj pouze specialisté? Já vám něco po pravdě povím. Poznal jsem gynekologa, který celý den řešil, čím léčit angínu jeho pacientky, než mi konečně dal za pravdu, že mám pravdu. Poznal jsem chirurga, který nevěděl k čemu slouží ušní zrcátko, a opravdu nevím, kam všude by ho strkal, aby to zjistil a někde pasovalo. A do třetice – kamarádím se s opravdovým, nefilmovým primářem neurochirurgie, který si práce obvoďáků váží. Tedy, aspoň to tvrdí. A kdyby snad ne, připomněl bych mu jeho tvrzení z dřívějška, že lék Imodium a Imudon jsou to samé, no možná jen trochu podobné. 

Anebo úplně to nejhorší: Co strašného scénáristovi všichni čtyři praktičtí lékaři z Bruntálu provedli? Nevzal ho jeden z nich z čekárny přednostně na řadu, nebo k němu nebyl dostatečně uctivý jinak? Když si zadřel třísku do prstíčku a nepomohlo maminčino pofoukáníčko?

Ale raději už k seriálu: Nepostřehl jsem, jestli nesympatický protagonista (můj problém, že mi odjakživa nelahodí vyzáblí, černovlasí kudrnáči,) má před nebo už po atestaci z neurochirurgie. Tipoval bych, že ještě před, ale ať je tomu tak či onak, určitě jen tak odejít, sednout si na prdel a dělat obvoďáka jenom proto, že nebyl vybrán do neurochirurgického týmu, je úsměvně zavádějící. Ono totiž, světe div se, tak jako všichni specialisté musí k samostatné činnosti uspět v atestační zkoušce, tak i praktičtí lékaři! A vzhledem k šíři záběru to rozhodně není procházka růžovou zahradou. Sám jsem ji dělal pro jistotu hned dvakrát :-)

To upřesňuji pro případ, aby si neuvědomělý lid uvědomil, že praktický lékař není odpad, který dělá to, co dělá, jenom proto, že ho v na odděleních v nemocnici nechtěli.

Víte, na seriál jsem se těšil nejenom proto, že k hradecké nemocnici (tam se natáčelo,) jsem měl před 30 lety víc než blízko, ale dojem z prvního dílu mám rozpačitý až špatný.

Ačkoli je Smysl pro tumor doslovným překladem z belgické předlohy, v češtině působí podivně kvůli našemu smyslu pro humor.

Seriál se považuje za komedii i drama současně, což je podle mě vyjde dohromady zdařile jenom výjimečně. A podle závěru prvního dílu – že by preventivně fušoval i do dokumentaristiky? Tak to už vůbec! Uvidíme, jak se děj vyvrbí, ale vzhledem k velmi tenkému malignímu ledu si přípustnou vyváženost nedovedu vkusně představit.

O hlavním hrdinovi jsem své už napsal, ostatní herci jsou vzhledem k tématu podružní, ale jestli má motovidlový manžel Filipovy sestry přivádět diváky k humoristickému šílenství, tak potěš pánbů. Častý průvodní komentář působí uměle a zbytečně, takže naprosto nevhodně, rovněž ragbyové situace, které se realitě přibližují pouze vzdáleně, totálně zazdí ta poslední, kdy bezduše stojícího, zdravotně indisponovaného Filipa, (kolem něj pusto prázdno, zase není nikým atakován,) zběsile porazí zlý muž soupeřova mužstva. Bravo mu!

Rovněž kolegiální rivalita na neurochirurgii se mi zdá přehnaná až hrůza, jejich kecy jak z jiného vesmíru, ale ještě horší i trapnější je poklonkování panu primáři, který je vyobrazen přímo nadbožsky. Už by se také konečně mohlo upustit od utkvělé představy rozevlátých bílých plášťů v nemocnici. Od dob první Nemocnice na kraji města se doktorská garderobiéra Kavčích hor vůbec nezměnila. Sám bych jim do šatníku přispěl dvěma bílými mikinami a jedním tričkem bez límečku. A co Filipova promiskuita? Ale abych byl gender – co ta postelová snadnost? To fakt neznám, ale možná je to jinou dobou, v které už skončilo dobývání, takže holky skáčou doktorovi do postele jenom proto, že se v baru, a to dokonce vědomě, napije z její skleničky. Ale je fakt, že žádný tuctový vyzáblý černovlasý kudrnáč nejsem. No ještě, že nejsem!