Vztah lékař-pacient o tom, na co jste nejspíš nikdy ani nepomysleli

Jsem praktický lékař a když mi v ordinaci pacient řekne, že byl na kontrole u Špačka, Ptáčka nebo Jukla, většinou a hlavně mladší ročníky decentně upozorním na to, jestli myslí pana doktora Špačka, Ptáčka anebo Jukla. 

Jestli vám připadá moje chování arogantní, nechávám k posouzení. Vím, pacienti můžou mít s lékaři dosti přátelské vztahy, které svádí k familiernosti, ale toto chlubení mi nemusí přenášet do ordinace. Nemůžu za ně říct jak vážně moje upozornění pobírají, ale zdá se, že to vstřebávají v poklidu.

Že z toho i přesto namyšleně dělám problém, že se o doktorech takhle normálně mluví a vědu z titulů dělám akorát já? Ano, děje se to, a nemyslím si, že to vadí jenom mně. Určitě bych měl mezi lékaři zastánce, já na tuto nevhodnost jenom poukazuji. Vždyť to, co je běžné, přece neznamená, že je to správné. Mimo zdravotnická zařízení ať si každý doktory oslovuje a neoslovuje, ale přijde mi, že jména kolegů bych od pacientů měl slýchávat s tituly.

Při fotbálku ať je doktor Teplý pro spoluhráče „Gejouši, tys tu přihrávku zase posral!“ Anebo vám tady připadne vhodnější oslovení „Pane primáři, dlouho jste si nekopnul. A když se trefíte mezi tyče, bude z toho gól.“ A třeba v hospodě pak: „Jiříku, příště to bude lepší, že?“ Anebo po bujaré zábavě, ať se o doktorovi klidně povídá, že ten prasák zvracel, zatímco ostatní nehorázně blili. Chápete? Tam se to může, tam nikoho nevyšetřuje, neléčí, tam není doktor na domácí půdě, tam je mezi sportovci, návštěvníky hospody a zábavy, tam je a chce patřit mezi ně!

Avšak překročíte-li nemocniční práh, vstupujete do pracovního místa profesionálů, vyhledáváte jejich pomoc, kterou nenajdete u vašeho souseda, zahradníka pana Hampla, ale u doktora Ptáčka, u kterého je daleko větší pravděpodobnost že vám pomůže, protože má vysokoškolské vzdělání, vystudoval medicínu.

Ojediněle se mi stalo dokonce i to, jak mi pacient před vyšetřením řekl pane Hatalo, a to už mi obočí docela nadskočilo. Co tím myslel? Takhle si řekl si o náklonnost či větší sympatie snad? Nevím. Anebo to od něj byla drzost, neúcta, hloupost nebo jenom pouhá neznalost? Vždyť každý někdo takový může chodit jinam, než mi takhle dávat najevo, že se mnou pohrdá, že mu vadím. Vždyť „lidé jsou různé“ a pro všechny obory platí, že nikdo se nezavděčí všem. Taky chodím na vyšetření ke specialistům lékařům, tedy vlastně jenom ke dvěma, ale nikdy mě nenapadlo je oslovit jinak než pane doktore, paní doktorko a ahoj Dito :-)

Jistě pamatujete tu scénu z některých filmových Básníků, jak kdykoli a cokoli malující pan Hrušínský mladého herce Kříže v doktorské roli osloví bez titulu, za což je manželkou pokárán. „Ale pan jste taky, ne?“ optá se on. Ano, tam je přš. pan a tím spíš, že o jeho lékařském vzdělání asi ani nevěděl. To neuctivost nebyla, jen vtipná, už téměř zlidovělá scéna.

O tom, že nejsem takový suchar jak by se mohlo zdát, vás nejspíš nepřesvědčím ani historkou z jedné z našich četných letošních vesnických oslav, ale co už, povím to na sebe. Pod stanem i na parketě lítala taková ta malá nevymáchaná děcka, s kterými jsem tak trochu skotačil, a když jsem jich měl už dost a dál jsem ze sebe odmítal dělat hňupa, začaly na mě pokřikovat Martine, pak zas nevím proč, Martino! Tak to už mě docela namíchlo, zavolal jsem si je na kobereček a z legrace jim povídám: „Na mě nemůžete takhle volat, já jsem pan doktor, chápete?“ Tak prý že jo a myslel jsem si, že už od nich budu mít pokoj, jenomže se stalo co? Začaly hulákat pane doktore, pane doktore! Tady vidíte, jak obtížné je porozumět dětem.

Inu, bezelstné to duše! Tak doufám, že když už to teď mají přímo od zdroje vysvětlené, že z nich vyrostou pacienti, kteří budou vědět, že do ordinace jdou za panem doktorem a nesou mu zprávu od doktora Sumary.