To všecko vodnéés čas, ale my jsme tu stále (částečně)

Ještě úryvky z dlouhého psaní rukou pedagoga a hudebního všeumělce Standy Tatara. Včetně echa po přečtení "mejch" knih. Daroval jsem mu také několik pro školní knihovny v okolí a místní knihovnu. Proč bych je nemohl rozdávat, když

 jejich vydání mi přišlo jen na půl milionu. Co to je pro důchodce, který chtěl udělat radost sobě a kamarádům. Teď už STANDA:

Servus, PARDE VOLE KOCOURE!

Díky za knihy, začetl jsem se a zjistil, žes mi vrátil mládí sokolovské. Ten, kdo to prožil, na to nigdá nězabůděť.

Já prožil léta 1970 až 1984 v protektorátu ČSSR – vyhnali mě ze školství, nesměl jsem dělat muziku. Až náhoda dostala mou muzikantskou toulavou a skončil jsem v Československém SOUBORU PÍSNÍ A TANCŮ.

Jo a předtím jsem byl zedník u Armabetonu, skladník v Mototechně, zásobovač ČSAO a chemik-tavič. To bylo žrádlo a prohloubilo mou lásku k bolševikovi.

Po převratu jsem se zakonkurzoval na místo ředitele MASARYKOVA KULTURNÍHO DOMU v Mělníku a po osmi letech důchod. Už čtrnáctý rok pracuji jako kantor v ZŠ Libiš (to abys ve scénářích, které Ti posílám, věděl, co je Libiš). Jinak se pilně, kromě těch mini muzikálů pro děti, věnuji tvorbě textů i s muzikou. Posílám pár mých CD. Pavel Vaško je jeden z mých pseudonymů.

U OSY mám evidováno kolem 200 skladeb a dalších asi 500 neevidovaných. Natočil jsem asi 20 TV pořadů, občas se vysílám v rádiu a mám kapelu „Tancovačka.“ Ta (tarova), N (etradiční), (C) ivilně, O (branná), V (ýlučně), A (matérská), Č (eská), K (apela).

Dvakrát jsme s písničkou: PAMATUJ, KDE DOMOV TVŮJ a LODI SE VRACEJÍ, vyhráli rozhlasovou hitparádu, spolupracuji s MORAVANKOU, ŠOHAJKOU, KRAJANKOU, VELKOPOPOVICKOU, KOZLOVKOU a v roce 2011 jsem získal ZLATOU DESKU (největší hity) za 10 000 prodaných nosičů.

(NA KRAJ LISTU STANDA NAPSAL: TADY SE TROCHU CHLUBÍM, ALE JINAK JSEM NORMÁLNÍ).

Standa pokračuje s psaním rukou:

A jsem rád, že se po letech hlásí „starý“ kamarádi, a i spousta mých bývalých žáků.

Jo, a abych nezapomněl, jsem jeden ze sedmi kantorů, které vyznamenal ministr školství za CELOŽIVOTNÍ A OBČANSKÝ ROZVOJ.

Takže až sklapnu kufry toho pozemskýho chození, snad tu něco po mně zůstane. Na rozdíl od jiných, po kterých tu zbyde jen pár NASRANEJCH lidí.

Tak Tě zdravím!

PS: Řídím se heslem Jiřího Voskovce: HLAVNĚ SE NEPOSRAT!

Čabas!

Standa

Dnešní sokolovská děvčátka