Osud mého pozdějšího kamaráda, kterému jsem se snažil nahradit tátu

Plzeňák, který se spokojeně usadil v Sokolově a začal se zajímat o jeho historii. V restauraci se seznámil s číšníkem a rockenrolovým zpěvákem Pavlem Zelenkou. Sběratelem starých písemností a pohlednic o Falknově, od roku 1948

. Sokolově.

Pavel zapůjčil Jarynovi mé dvě knihy, jejichž děj se převážně odehrává na Sokolovsku. Také mu dal na mě kontakt. Na zprávu Jaryna, jak mé knihy z hltal a dozvěděl se v nich další zajímavosti o tomto městě, jsem reagoval tím, že jsem ho navštívil v Jindřichovicích. Tam mu mé knihy daroval, aby zapůjčené mohl vrátit.

Mileno (vlevo dole), děkuji a přeji spoustu zákazníků v tvém květinářství PAMPELIŠKA!

Ten kluk měl ohromnou radost z mé návštěvy a hlavně z knih. Tak jsem se dozvěděl, že mu zemřeli docela mladí rodiče vlivem cukrovky, také starší bratr a syn ve své plnoletosti na jinou zákeřnou nemoc. Jaryn sám, že už cukrovku má dlouhou dobu a hodně špatné hodnoty. Ještě mi jmenoval další závažné nemoci, kvůli kterým je častým hostem v sokolovské nemocnici vždy na několik dnů.

Zajímal jsem se, jako sám cukrovkář, jak to má s tablety a inzulínem. Tak jsem zjistil, že mu bylo špatně vysvětleno použití inzulínu. Dlouhodobý, který se píchá kolem 22:00 a začíná působit po čtyřech hodinách na dobu dvaceti čtyř hodin, si měl píchat před jídlem a ten druhý inzulín k píchání před jídlem, si měl píchat v době toho dlouhodobého. I když se prý krotí v jídle, tak má hladinu cukru neustále v oblacích. Možná jsem mu svým vysvětlením o špatném užívání inzulínu o něco prodloužil život.

Při mé návštěvě, u něj ještě byla jeho družka se svou plnoletou dcerou. Navrhl jsem Jarynovi, aby mě považoval za náhradního tátu. V naši další komunikaci mě také tak oslovoval. Mohlo to tak i být vlivem věkového rozdílu třiceti let.

Netrvalo dlouho a hlásil mi, že ho družka opustila. Našel si staršího pána jako spolubydlícího, sám by nájem neutáhl. Při několikadenním pobytu v nemocnici, mu někdo ukradl mé dvě knihy. Po mém mladším bratrovi, který na svou chalupu jezdí Jindřichovicemi, jsem Jarynovi poslal zase nové. Četl si v nich prý stále dokola.

Jako invalidní důchodce si vylepšoval náladu na facebooku. Dělal si tam legraci ze všeho možného a dával tam k dobru veselé příhody. Uběhlo několik let a najednou jsem Jaryna postrádal na fb a také nereagoval na mé maily ani telefonáty. Netrvalo dlouho a jedna Jarynovo fanynka (měl fandů na FB mnoho) mi na fb oznámila, že Jaryn už není mezi námi. Přišlo i tvrzení, že si na život sáhl sám. Zřejmě opioidy proti bolestem v tom měly prsty. Skutečnost jeho úmrtí prý ale bylo předávkování léky.

Tady chci ukázat něco ze života toho kluka, jak svým způsobem bojoval proti nemocem a sám sobě chtěl dokazovat, že je vše v pořádku. Je také možnost si ho najít na fb, kde stále žije dál…

Časem se dostal na původní váhu. Poslední znamení života bylo koncem roku 2020.

Jaryne, s ročníkem 1969 jsi byl na odchod hodně mladý. I se svým hrozným zdravotním stavem jsi dokázal bavit velké množství lidí. Byl jsi takový smutný klaun z chaloupky. Internet ti to umožňoval...