Je to jedna z našich vnuček. Ještě neuměla chodit, tak se po psech válela. Labrador a rotvajlerka ji považovali za člena smečky. Později, když trochu povyrostla, ji měli za svou vedoucí smečky. Poslouchali ji, když se naučila
první povely, které slyšela od maminky. Vnučka onemocněla vzácnou nemoci ledvin. Nesměla chodit mezi lidi, držet přísnou dietu, Dochází na nefrologii, odběry krve, moč, tu se denně testuje sama.
Proto se ještě víc upnula na své čtyřnohé kamarády. Dělali ji společnost od rána do večera. Tato nemoc je nevyléčitelná, dá se jen zmírnit a držet na uzdě. Z toho důvodu začala o rok později chodit do školy. Vyniká v mnoha sportech, vyhrála v osmi letech plaveckou olympiádu i proti čtrnáctiletým. Bez problému uplave i deset bazénů, skáče z třímetrového prkna a dokáže být dlouho pod vodou a sbírat ze dna instruktory poházené věci k vylovení.Také je hudebně nadaná, z trubky přešla na klavír.
Kvůli nemoci jako malá, nechodila mezi děti a byla mezi dospělými, od těch pochytila slovník, kterým děti nemluví ještě ani ve čtrnácti. Při návštěvě lékařů si vymohla, že s nimi bude sama konverzovat a ne maminka. Doktoři si ji hodně oblíbili.
Má silnou vůli, i když vidí jiné děti jíst různé pochoutky které sama nesmí, nežadoní.
Bílý labrador nás nedávno musel opustit. Po dvanácti letech ho bude venčit SVATÝ PETR...
