Němka mluvící slušně česky a rakovina prsu

Má starší dcera Iva (1964) má chemoterapie za sebou. Následovala operace a ozařování. Prodělala si zvracení, průjmy, bolesti zubů, uší, kloubů a dokonce jí mokvaly palce na nohou kolem nehtů. Své zážitky kolem toho mi vyprávěla.

Jakou mají i v Německu okolo toho zdravotníci, myslím jak lékaři, tak sestry, špatnou organizaci,  to je na dlouhé psaní. Tedy jen její čerstvý a tentokrát veselý zážitek. Stejně postižené ženy se seznamuji v čekárnách nebo přímo při chemo.

Včera se němčinou dala do řeči s novou neznámou, stejně postiženou a stejně starou dámou.

Jak tak klebetily, dostala otázku, odkud pochází, když má jméno Iva. Po zaslechnutí, že z Čech, se ona dáma začala nahlas smát a začala poté mluvit češtinou s velkou zásobou slov. Jen prý byla trochu zvláštně komická. To se zase smála na plnou hubu Iva, a že prý takhle mluví česky také její mladší dcera Julie.

Vyšlo najevo, že muž té ženy je zaměstnancem v norimberském závodu Bosch. Jejich zaměstnanci jsou na střídačku posíláni do budějovické pobočky s celou rodinou, aby tam zaváděli německý způsob práce a aby se naučili dodržovat termíny a nechali si vyprávění žertů na dobu mimopracovní.

Manželé měli v Budějovicích také čerstvou devítiměsíční dceru. Bydleli v domku u české rodiny, která neznala ani zbla německy. Němka a její muž prodělali rychlokurz češtiny a paní se musela dorozumívat češtinou i doma, aby si mohli povídat při setkáních v domě i před ním.

Když bylo dcerunce pět, to už mluvila česky jako rozená Češka, vrátili se do Německa. Iva se dále dozvěděla, té dceři že je dnes už dvaadvacet. Česky ještě všemu rozumí, ale stydí se češtinou mluvit. Rodina jede občas do Č. B. navštívit české přátele z té doby. Jsou zváni na oběd, a když česká hostitelka vyjede na německou slečnu: „Kolik chceš knedlíků?“ dostává odpověď „Zwei!“ Asi kvůli linii.

Už je zase pačesatá, převážně hodně veselá i když různé zdravotní neduhy přetrvávají. Svůj volný čas využívá k běhání po lékařích různých specialit. Jimi je často posílána k různým kolegům a pořád dokola. Ještě že Iva má veselou povahu a v ordinacích místo aby zuřila, tak už si z lékařů střílí. Informuje je, že začne studovat medicínu, aby si ušetřila to běhání a  mohla se léčit sama.