Mé divoké začátky

s počítačem. Napsal jsem na německém psacím stroji v Norimberku svůj první rukopis na knihu a poslal nakladateli do Prahy, který měl zájem. Samozřejmě to bylo bez diakritiky. Dostal jsem odpověď, pokud chci ušetřit, mám to přepsat

 na počítači s diakritikou.

Koupil jsem starší český počítač, bylo to 2004, a počal jsem se bez veškerých znalostí s ním seznamovat. Mám dobré nervy i za volantem, ale počítač mě dokázal vytáčet. Když se mi pražský knižní nakladatel ze soukromého nakladatelství přeptal, jak pokračuji, dostal tuto odpověď:

Vážený pane, stala se mi už podruhé legrační věc. Osud mě zkouší, jak dlouho ještě jsem schopen vydržet, než vezmu ohromnou palici a udělám z počítače náramkové hodinky. Do telefonu už jsem vám říkal, že mi vymazal třetinu již naháčkovaného textu. Teď jsem se probojoval ještě dále. Háčkoval a háčkoval jsem. Když dnes v neděli 8. 2. 04, jsem se dopracoval konečně na stará místa, i o dost dále, hodlal jsem vše pro jistotu z bezpečnostních důvodů přehrát na jakousi disketu, abych to nechal přes internet poslat na Vaši adresu.

Můj nový přítel PC mi neustále říkal, že disketa je plná a obsazená. A to i když jsem ho už krmil čtvrtou z čerstvě rozbalené krabičky. Chtěl jsem tedy na něm, aby mi ukázal, co na disketách vlastně je. Tvrdil že nic, šprýmař. Strčil jsem mu tedy do chřtánu disketu nahranou na jiném PC. Její text mi tentokrát předložil bez reptání a výmluv.

Snažil jsem se na něj jít od lesa a postupně do něj strkal zase jiné, čisté a prázdné. Z jeho strany pokračovalo to samé divadlo, které už předváděl na začátku. Vrazil jsem tedy do něj disketu s“ neoháčkovaným“ textem, který jsem na disketu přehrál (lidi, to jsem ještě netušil, že se přehrávání říká přepalování) z laptopu. Ten blbec mi ji předvedl, dokonce ji uložil mezi své věci, zloděj.

Nevzdával jsem se a dále ho slušně prosil i nadával, aby mi „naháčkované“ přehrál na disketu, což je pro mě velice důležité, sám totiž na internetu nejsem, ani nevím, jak se tam dostat.

Už nebudu dlouho zdržovat, nakonec mi ten můj nepřítel, někam schoval celý háčkovaný text a za živého čerta nechtěl ukázat. Ještě že jsem si předtím okopíroval 93 stran. Pane nakladateli, vámi požadované je také v úschovně počítače.

Začal jsem to tedy psát nanovo, jak mi to zůstalo přibližně v paměti, abych vám to zatím poslal aspoň na papíře. Doufám, že to do středy obdržíte. Přiložte k tomu prosím zatím rukopis, který se u vás nalézá bez háčků.

Musím zavolat zetě, aby se pokusil ukradený text vymámit. Já se zřejmě s počítači nebudu kamarádit, mám raději pohyb na čerstvém vzduchu.

Ještě to chci pro jistotu pojistit tím, že to dcera vezme v pondělí do školy. Tenhle text napíše na školním počítači a pošle vám to také, aby byla jistota, že k vám něco doletí.

Kniha po velkých útrapách vyšla, dá se říct, že je napsaná určitě čtyřikrát. Také se jmenuje Transfuze atd.

Rukopis na první knihu jsem napsal opakovaně čtyřikrát.