Kraví hora a pomsta vojína Harryho Valdy

Za dva dny nás, ve stejné sestavě, hnali na znojemskou Kraví horu, ten vysoký kopec u Dyje začali někteří silně nenávidět. Důstojník si tentokráte vzal na pomoc poddůstojníky a velitele čet. Mazáci nemuseli mít na zádech zátěž. Na

vrcholu se konaly různé akce: zákop pro klečícího, ležícího nebo stojícího střelce. Kamenitá půda malovala na rukou začátky mozolů. Náš trojlístek hrabal vedle sebe, bez jediného slova tu byla domluva a naše polní lopatky praskly. Nikdo nám nemohl dokázat schválnost, zvláštnímu trestu jsme ale stejně neušli. Jelikož jsme při hrabání zpívali zpívali naši oblíbeenou: "Já na vojnu se dal pro krásnou plavovlásku," museli jsme v tom na rozkaz pokračovat. Pouze ale s tím rozdílem, že teď to bylo v plynové masce a za běhu do kopce. Ostatní se mohli strhat smíchy, i když slyšeli jen huhňání z masek. Mirek už měl dávno pod ventilkem masky sirku, aby se mu lépe dýchalo. Ještě že rozkaz k provádění této kratochvíle pro mazáky byl změněn po patnácti minutách na: "Konec plynu a celé akce!" Harry coby kuřák těžce popadal dech, kuřákovi Mirkovi pomohla sirka a mně láska ke sportu. 

Ti dva, i ostatní kuřáci, by určitě kouřili více, ale z chudého žoldu to stačilo tak na týden. Ještě že moje máma mi i na vojnu posílala stovku měsíčně. Tou jsem mohl, ještě koincem měsíce, těm dvěma přispět na hřebíčky do rakve.

Ruksak Harry se ke mně připojil odpoledne po odchodu důstojníků domů. Odvedl si mě, se záhadným pohledem, k oknu na chodbě a ukázal na mizející lampasáky.

"Hele, neptej se mě, vysvětlím ti to později, běž za všemi mazáky co nás buzerují na posílej je jednotlivě do kanceláře velitele praporu, že je major volá," k mému nechápavému pohledu dodal, "neboj, budu tam já, když starej už je doma... deme na to!" A zmizel v oné kanceláři. On už Harry bude vědět, proč to děláme, pomyslel jsem si a odcházel za hajzlíkama, kteří nás nejvíc šikanovali. Oznámil jsem jim jednotlivě, že se mají hlásit v kanceláři velitele praporu, neřekl jsem u majora Spejbla. Postupně se jich do té kanceláře nacpalo třináct, žádný ale nevycházel. Co to tam Harry s nimi provádí? 

To jsem se dozvěděl až za patnáct minut, kdy se dveře kanceláře rozlétly a z nich se vyrojili mazáci a táhli s seboui Ruksaka Harryho. 

Jeden po druhém přicházeli do kanceláře a viděli pouze majorské výložky, ostatní bylo schované za novinami a uniformovaná ruka jen dávala znamení, aby postáli, když se před tím každý z nich řádně ohlásil: "Soudruhu majore, dostavil jsem se na váš rozkaz," a dodal svou hodnost a jméno. 

Stáli tam, jeden se díval na druhého a krčeli nechápavě rameny, cože to má znamenat. 

Když se noviny odhodlaly odkrýt Harryho v majorském saku, které Spejbl po odchodu nechával ve své kanceláři. 

Harry z té šlamastiky vybruslil svým umem všechno obrátit na veselou stránku. Do konce vojny se o tom ale mluvilo, jak Harry napálil mazáky. Oni samotní uznali, že se mu to opravdu povedlo.