Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsem se učil zatlačit oči zemřelému

Uběhlo skoro dvacet let. Během nich si strýc Egon založil rodinu v německém Obergleenu. Se ženou postavili domek a přivedli na svět syna a poté také dceru. My ostatní z této větve žili nadále v Československu. Moje máma si se svým

 bratrem Egonem dopisovali a líčili si život ve svých rodinách.

24 a 39

V roce 1963 jsem mířil ze zaměstnání z ČSAD Sokolov, po Vítězné ulici po levém chodníku k domovu do Dolního Rychnova. Málokdy jsem používal autobus. Šlapal jsem v místech, kde silnice stoupá a byl myšlenkami jinde. Nevnímal jsem okolí. Pojednou jsem si v tomhle zamyšleném stavu uvědomil, že něco není v pořádku. Také už jsem zahlédl při odlepení očí od chodníku, že se po něm proti mně řítí něco bílého. Už to bylo ode mě pár metrů, zrovna jsem si chtěl zachránit kosti skokem na kapotu toho šílence, když to prudce zastavilo.

Za čelním sklem bylo vidět dva páry křenících se zubů. Ty jedny jsem identifikoval jako tesáky mé maminky a ty druhé mi byly neznámé. Jedny zuby i se svým majitelem vylezly. Ten měl postavu obra. Vrhlo se to na mě a zamávalo mou postavičkou v zamořeném sokolovském ovzduší. Když mé nohy opět ucítily zem, pojal jsem podezření, které se také vyplnilo. Matčin úsměv za sklem mi to také potvrdil. Ano, je to její brácha a tedy můj strýc Egon. Já jej vnímám poprvé, nebylo mi ani čtyři ročků, když musel rukovat. Teď na sebe narážíme ve věku 24 a 39. Oddělovaly nás hranice.

Jeho družnost a veselá povaha mě fascinovaly. Konečně vyhrál nad byrokracií a byl vpuštěn do své domoviny, ale pouze na základě toho, že umírá jeho otec Alois. Ten mi nahradil tátu a stal se mi kamarádem a rádcem po tátově padnutí někde před Moskvou.

Egon po příjezdu, natrefil na mou mámu na zahradě a jeli mi naproti.

Teď jsme u postele ležícího nemocného a Egon na něj, no, chlape, to přece nejde, abys tady za bílého dne ležel v posteli, když všude okolo je hromada práce.

 Děda na svého syna, kterého neviděl dvacet let, zamžoural očima a vydal slabé: „Egon…“

„Ano, to jsem skutečně já, táto,“ klekl si k posteli a dva páry rukou se setkaly. Jedny veliké a silné, druhé, kdysi veliké a silné, ale nyní kost a kůže.

Když děda usnul, řekli jsme s mámou v obýváku Egonovi, že děda jezdil dva roky, dokud mohl, do krematoria ve Varech a doma nám pokaždé nadšeně vyprávěl, jaký to je uchvacující pohled, když plameny začínají laškovat s nebožtíky a ti se začínají hýbat jako kdyby obživli. Tohle divadlo ale po čase žijícím zakázali.

Také jeden čas jezdil děda rád do Lokte se najíst. Lebedil si, jaké mají levné maso. Po čase vyšlo najevo, že to bylo maso lidské, od převaděčů přes hranici, kteří své zájemce o útěk likvidovali. Po tomto zjištění byl děda nějaký čas dost zaražený. Chodil neustále na záchod a velice málo mluvil. Do krematoria se sám jako palivo ale těšil. Také se poslední čas velice často ztrácel. Někdy už nevěděl, co dělá, kam jde a kde je. Vlezl do autobusu a někde vystoupil. Já jsem jezdil po okrese na skútru a hledal ho.

V začátcích to bylo ještě jednoduché, když věděl, co dělá. Našel jsem ho pokaždé klečet nebo sedět na sutinách svého rozpadlého domu. Třeba i v dešti hledal s pravým klíčem dveře do domu.

Egon mohl zůstat čtyři dny, v té době jsem poznal, ž má nejen dobré srdce a cit pro lidi, nýbrž také pro auto. Tak citlivého, výborného a při tom rychlého řidiče jsem ještě nepoznal. Za krátkou dobu jsem od něho hodně odkoukal. Svěřil mi svého kadeta do ruky, když jsme spolu jezdili hledat po kraji jeho kamarády z mládí. Všude si mysleli, že jsme bratři se stejnou mentalitou. Trumfl i svého tátu, ale ne o moc, umí slovy rozdávat radost, ale i naslouchat jako kněz ve zpovědnici. Od té doby jsme se stali velkými kamarády a začali si pravidelně psát.

Mám pokoj vedle dědy, jeho stav se po návštěvě Egona trochu zlepšil, ale jen do doby, než Egon zase musel odjet. Pak to s dědou šlo opět z kopce. Celé noci jsem slyšel jeho kašel, rakovina plic.

Bylo krátce před půlnoc, jsem buzen mámou, abych jí šel pomoct s dědou. My ve znamení lva jsme okamžitě probuzeni a připraveni k čemukoliv. Hned u dveří vpravo měl děda větší kachlová kamna a poslední dobou jsme v nich ve dne v noci udržovali oheň, byla mu neustále zima. A přes ta kamna teď byl děda ohnutý. Ve tmě hledal vypínač za kamny, a jak už byl slabý, opřel se při tom levou rukou o rozpálenou plotnu. Bylo cítit rozpálenou kůži. Donesli jsme ho s mámou do postele a ošetřili ránu. Jelikož jsme museli ráno do práce, dohodli jsme se, že se u něho budeme střídat. Neležel jsem ani deset minut v posteli a máma zase přiběhla. Zdálo se jí, že umřel. U postele na dědu koukám, má otevřené oči, ale vypadá, jako kdyby nedýchal. Mohl jsem dělat jen úkony, které mi reprodukovaly různé filmy. Nejdřív jsem přimáčkl své ucho do míst, kde jsem předpokládal dědovo srdce, nic jsem neslyšel. Pak jsem zjišťoval tep na pravé nespálené ruce, nic. Zkoušel jsem tep na krku, nic. Máma mě tiše plačíc pozorovala a řekla, že to všechno také už zkoušela.

„Mámo, děda umřel!“

„Tak mu prosím zatlač oči…“

I tohle znám z filmů, něžně jsem mu shora dolů přejel oběma malíčky po víčkách. Oči se ale dívaly stále. Vzal jsem tedy oba své palce a trochu přitlačil. Už jsem se radoval, že se to povedlo, ale jeho oči se zase pomalu otvíraly. Přestal jsem věřit své diagnóza. Opět jsem všude po jeho těle začal hledat znamení života. Vše bylo stejné, nic! Na své palce jsem tedy přimáčkl ještě víc, dobrý, oči zůstaly zavřeny. Otáčím se na mámu, že jako co teď, asi půjdu zavolat doktora. Máma mi ale očima dávala znamení, abych se podíval na dědu. Otočím se a co vidím, děda už zase koulí očima. Na palce jsem vyvinul už dost velký tlak, dobrý. Skočím pro doktora Nováka, možná ještě bude v hospodě.

Pomalu jsem po špičkách přecházel od dědovy postele po dřevěné podlaze ke dveřím, aby žádné prkno nezavrzalo, oči by se mohly zase otevřít. Teď jsem si teprve začal uvědomovat, že odešel člověk, který mi nahradil mého padlého tátu, který mi dával rady do života, abych nemusel za všech okolností často padat na hubu při získávání zkušeností. Nebrečel jsem, měl jsem jeho školu, chlap musí být tvrdý za všech okolností.

Teď se děda konečně dočkal, bude se v plamenech kroutit v krematoriu. Vlhké oči jsem tedy měl, tomu nebylo možno zabránit, odešel mi nejlepší kamarád. Teď ho nahradí jeho syn...

 

Autor: Horst Anton Haslbauer | sobota 17.6.2023 7:50 | karma článku: 23,78 | přečteno: 527x
  • Další články autora

Horst Anton Haslbauer

Přišli nám bažanti

Při určení kam do zaměstnání, držel velitel pluku Jouly před celým nastoupeným plukem ve vzduchu roztaženou vojenskou pracovní blůzu. "Vojáci, tohle je vrchní díl pracovní uniformy vojáka Československé lidové armády Josefa Havla

21.6.2024 v 13:46 | Karma: 14,34 | Přečteno: 281x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Návrat do kasáren, kremace dívky a střídání stráží

Bez dalších průšvihů jsme s Lettlem dorazili nazpět do Znojma. Opět jsme byli voláni do kanceláře k veliteli praporu. Hurvínek se na nás otcovsky díval, když oznamoval, že na nás přišlo z Prahy hlášení. Mé "soudruhu majore, my

14.6.2024 v 18:20 | Karma: 18,57 | Přečteno: 388x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Nodobrovolná vojenská dovolenka, její následky a rande u řeky Ohře

Ve vlaku na Prahu jsem Lettla prosil, aby si v žádném případě nesundával polobotky. Krátce před našim odjezdem, dostal Lettl jednu frčku a stal se svobodníkem. Zřejmě vlivem toho ozónu z jeho nohou. Vagóny naplněné k prasknutí mi

7.6.2024 v 14:37 | Karma: 17,31 | Přečteno: 401x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Máma mi dopisem chtěla na vojnu nabalit holku

Do znojemských kasáren jsem se vrátil mezi prvními - první, co jsem slyšel, bylo, že se vojín Havel zase venku porval. Nevěděli jsme, že je to fáma ani, že Josef Havel se nalézá zrovna mimo Znojmo v poddůstojnické škole v

31.5.2024 v 19:15 | Karma: 20,77 | Přečteno: 439x | Diskuse| Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Kuchař, a proč?

Ráno, na chodbě roty, oznámuje kapitán Hurvínek, že jsme rozesláni na různé kurzy k jiným útvarům po celé republice. "Budoucí velitelé tanků jedou do poddůstojnické školy na osm měsíců do Vyškova, ostatní kurzy potrvají dva až

25.5.2024 v 7:48 | Karma: 21,07 | Přečteno: 413x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Lepší životní podmínky psů a koček? ČR měla v Bruselu výhrady

26. června 2024  19:04

Zástupci členských států EU se ve středu shodli na společné pozici k vylepšení životních podmínek...

Severovýchod republiky zasáhnou silné bouřky. Rizikových míst přibývá

26. června 2024  8:35,  aktualizováno 

Český hydrometeorologický ústav varuje před silnými bouřkami na východě Moravy a Slezska po...

Vláda schvaluje zvýšení měsíčního poplatku České televizi na 150 korun

26. června 2024  5:53,  aktualizováno  18:52

Přímý přenos Zvýšení měsíčních poplatků veřejnoprávním médiím schvaluje vláda. Zatímco u České televize má...

V Římě tekla červená. Do protestu proti vraždění žen zasáhla policie

26. června 2024  18:19

Feministky ve středu v centru Říma potřísnily červenou barvou Španělské schody. Protestovaly tak...

Rozdáváme plenky pro citlivou pokožku ZDARMA
Rozdáváme plenky pro citlivou pokožku ZDARMA

Hledáte pro svá miminka spolehlivou ochranu a chcete, aby se cítila jako v bavlnce? Nyní máte jedinečnou příležitost zapojit se do testování nových...

  • Počet článků 629
  • Celková karma 17,97
  • Průměrná čtenost 761x
Nejstarší z pěti sourozenců. Máma byla jak ředitelkou, tak klaunem tohoto cirkusu. Knihy o tom jsou v knihkupectvích a jako E-knihy (www.palmknihy.cz/transfuze-antona-horsta.html + www.palmknihy.cz/ruksak.html). V obou knihách se střídá VESELÉ se SMUTNÝM. LEGRACE nebývá NONSTOP!  

Seznam rubrik