Dolní Rychnov - ráj pro nás kluky

Máma nás pět dětí zvládá jako ředitelka cirkusu a krotitelka v jednom, i když chodí do zaměstnání na generální ředitelství jako holka pro všechno i na chlapskou práci. Je velmi oblíbená kolegy i nadřízenými pro svou veselou 

 povahu. Využívá k pobavení každou příležitost. Pan ředitel pospíchal za prací přes dvůr, kde máma měla zrovna co dělat, po vzájemném ZDAŘ BŮH, volala za soudruhem, jestli něco neztratil a po jeho ohlédnutí se, ukázala na mrtvého ptáčka na zemi. Soudruh jen mávl rukou a zakroutil hlavou.

o práci táhne domů těžké nákupy, vaří, pere v neckách na valše, uklízí, stará se o zahradu a zvířata. Když je zapotřebí, nafackuje své děti mimo mě, toho nejstaršího, a pak je zase objímá a pusinkuje. Zkrátka krotitelka. Mě využívá k chlapským pracím, jako řezání dřeva. Velká pila, na jedné straně máma, na druhé já. Husy mám také na starost. Jinak mám volnost a domů se vracím jen večer. V letní čas jsem jako mnoho Rychnováků u Rychnováku. Tam se ke koupání objevují také Sokolované. Rybník je uprostřed mezi Rychnovem a Sokolovem.

Soboty a neděle se konají na našem hřišti fotbalová utkání mezi ulicemi nebo jen mezi sebou, když je nás dost. Hodně jsem se zlepšil v technice a dokázal pracovat pravou i levou nohou. Mezi vysloužilými staršími pány z Baníku jsem byl jako blesk.

Do školy jsem chodil kolem hřbitova a fotbalovým hřištěm Jiskry Dolní Rychnov. Na jedné straně hřbitov na druhé hřiště, mezitím cesta pro pěší. Už nevím jak, a začal jsem tam hrát za mladší žáky i s Tondou, jinak tam hráli všichni kluci ze Zámečku. Převažovali jsme my Němci. Pod tímto hřištěm bylo původní staré hřiště škvárové. Dolní Rychnov byl sportovní ráj.

Když přišla má první zima, půjčil mi své lyže otčím a s Tondou a ostatními dětmi jsme vyrazili na konci Husovky do nedalekého lesa lyžovat a sáňkovat. Ti starší tam měli vybudovaný malý skokanský můstek, skákalo se tak třicet metrů. Lyžovat jsem se naučil trochu už v Sokolově na malých krátkých kopečkách bez zatáčení, tady na delších bylo možno si osvojit i zatáčení. Když jsem se dost zlepšil, vzali mě sebou ti starší lesem až na Březovou, kde už byly krásně dlouhé sjezdovky i když bez vleků. Moc mě bavilo sjíždět rychle šusem nebo jezdit slalom mezi hůlkami. Nejvíc byla ale zábavná jízda nazpět s Březové lesem mezi stromy. Přál jsem si, aby zima nikdy neskončila. Na led a bruslení jsem si ani nevzpomněl, to na lyžích to fičelo jinak. Už odmalička jsem měl rád rychlost.

Jelikož jsem jako Němec ztratil nějaký rok a teď slušně prospíval, dostal jsem možnost z páté třídy jít rovnou do sedmé. Probíhal školní běh na lyžích, já ho vyhrál na těch starých prknech otčíma. Netrvalo dlouho a škola mě poslala na běžecký krajský závod do Krásné Lípy. Doprovod v autobuse mi dělal učitel Král. Cestou musel kvůli mně autobus zastavit a všichni mohli vidět, jak jsem venku zvracel, nesnášel jsem jízdu autobusem. Na těch prknech otčíma jsem skončil druhý i když ostatní měli běžky. Prý mi ale pomohlo to zvracení, tvrdili učitelé z různých škol v kraji.

Jiskra Dolní Rychnov, naše žákovské mužstvo trénoval Němec se špatnou češtinou, měli jsme z něho legraci a on proto dirigoval němčinou. V brance chytal Jirka Luks (+), syn známého baviče a muzikanta na Sokolovsku pana Lukse s přezdívkou Dušinka, protože každého tak oslovoval. A tam jsem ve spoluhráčích našel nové kamarády mezi těmi ze Zámečku. Jelikož nám to opravdu šlo, někdo na nás upozornil sokolovský Baník. Převzali některé z nás do jejich starších žáků. Horsta Mayera (+), nejmenší z nás. Dokázal číhat poblíž branky soupeře a čekat na přihrávky. Ty proměňoval do sítě nejen nohou, ale hlavně hlavičkou. Erharda Kverku (+), rychlý levičák na křídle. Tondu Brandla (+), také levičák. Arnošta Fenkla (+). Ten moc neběhal, ale dokázal dobře přihrávat. Do branky šel Fischer (+), největší z nás. Tondu z Husovky Baník nevzal, asi proto, že nerad přihrával a pořád se smál. Jména píši, protože mě další život ti kluci provázeli. V Baníku jsme se promíchali s těmi ze Sokolova. Stali si z nich další budoucí kamarádi v mém životě. Václav Makovec (+), Kurt Brda, Richard Werner (+), Václav Němec, Kraus (+), Hladík, Landa (+), Racek, Buják (+ jsou u těch, kteří už hrají za nebeskou jedenáctku). Nějak začínáme řidnout.

V té době mě nechala máma fotografovat se sakem od babičky ze západu. Poslala jí fotku jako důkaz.

V pozadí malovánky mého a sestry otčíma. Ostatní daleko mladší sourozenci jsou jeho výtvorem.