Brodění tanků

Každou možnou chvíli po odchodu důstojníků náš trojlístek opouštěl toto naše současné bydliště za tmy přes vysokou zeď. Jelikož při dopadu na chodník na civilní straně cvoky na podrážkách půllitrů byly hlučné, pořídili jsme si

 k těmto akcím nehlučné gumovky. Zeď z venkovní strany byla vyšší, návrat byl možný jen, když jeden z nás si stoupl ke zdi a druzí dva se po jeho ramenou dostali na zeď a jeho pak vytáhli. Tyto výlety jsme vždy museli ukončit, když došly peníze.

V tankoparku bylo veselo, pracovalo se na udržování vojenské techniky, aby byla připravena bránit se při případném napadení imperialisty. Tanky musely být nablýskané, aby se nepřítel lekl už při pohledu na jejich nablýskanost.

Ale i útroby musely být perfektně čisté, asi, pokud by se tanku zmocnil nepřítel, aby nás nemohl pomlouvat. Náročné bylo čistění prostoru pro baterie. Po jejich vytažení se do prostoru po nich musel natlačit co nejhubenější voják. Tou skulinou podél jeho těla se mu podávali různé pomůcky pro čistění a stejným způsobem se zase vytahovaly. Také voják čistič musel být po ukončení práce vytažen ven, většinou ho to i svléklo, jak byl vstup do prostoru malý.

Osádka tanku a „samohybky“ se skládala z velitele tanku ve věži, řidiče, střelce a nabíječe. Harry byl pro své svaly nabíječ a Mirek Picka pro svůj bystrý zrak střelcem. Mirek občas nepozorovaně vystřídal řidiče, aby si tento mohl protáhnout údy. Při nočních jízdách se zavřeným poklopem, viděl řidič ven jen malou skulinou. Často se proto stávalo, že tank projel plotem na zahrádku některého z civilních obyvatel. Tankisté se proto mohli těšit, že se mohli sblížit s rodinou při opravě následků návštěvy železného obra.

Brodění tanků začalo vagónováním tanků a jejich dopravou po železnici k místu brodění. Na místě osádky vykonávaly přípravu k brodění. Tank musel být co nejvíce hermeticky uzavřený. Na poklop velitele tanku se nasadil komín, který při hlubokém brodění vyčníval z vody a dodával do vnitřku vzduch pro osádku a motor. Na výfuk přišly klapky proti vnikání vody. Po ukončení této akce se osádka nasoukala komínem do vnitřku. Na tanku bylo připevněné lano pro případnou nutnost tank při poruše vytáhnout jiným tankem z vody.

A vyrazilo se na dno řeky nebo rybníku. Motor nesměl pod vodou chcípnout, pokud se tak stalo a po druhém pokusu se ho nepodařilo znovu nastartovat bylo zle. A to se také stalo. Dýchací přístroje ještě tenkrát nebyly k dispozici. Do tanku začala pomalu vnikat voda. Tma. Třem z osádky se povedlo postupně uniknout komínem, řidič ve zmatku nezařadil neutrál, aby tank mohl být lanem vytažen. Jako poslednímu se mu nepodařilo vylézt komínem a zahynul v té pojízdné rakvi. Potápěči poté měli co dělat, aby umožnili vytažení tanku na břeh.

Nastal smutek všech. Přinesl jsem si z pojízdné dílny kytaru, sedl jsem si na pařez a začal jsem zpívat, dnes naposled napil se námořník, přístavem siréna zní… velitel praporu major Vojtěch ke mně přistoupil, poklepal mi na rameno a těžkým krokem odcházel.

Harry se této akce nezúčastnil, v nemocnici mu trhaly mandle. Když slyšel o brodění, začalo se mu těžce polykat.

Co bylo selháním jsme se nikdy nedozvěděli...