Bohunka, Mirek, Fanda, Ruda, František, Hana, Jirka a jedna svatba

Fanda, je dalším, který patří mezi mé nejlepší kamarády. Poznal jsem ho po vojně na svatbě mého spolubojovníka Mirka Picky. Ten si bral Bohunku, kterou poznal na vojně ve Znojmě. Předkládám nedokonalou Fotografii, z na vojně 

zakázaného aparátu. Mirek mě seznámil s Bohunkou a pořídil tuto fotku.

Svatba to byla v Sokolově hodně veselá v domě rodičů, kde se také mohli novomanželé zabydlet.

Tančilo se, zpívalo, také boxovalo s boxerkami na rukou, a hlavně se jedlo a pilo. Mirkovo o čtyři roky mladší bráška Ruda, mi představil svého stejně starého kamaráda Fandu, který se dostavil později a aby nebyl ochuzen a dostal se na úroveň ostatních, tak mu Mirek namíchal do velké sklenice drink míchaný se vším možným. Byl to smrťák. Fanda byl vyzván tohle do sebe hodit, byl nahlas podporován námi, co už jsme byli v ráži.

Fanda to opravdu zvládl do sebe dostat na jeden tah. Netrvalo ale dlouho a sesul se pod stůl, kde zůstal do rána. Tak jsem poznal Fandu a Rudu, kteří měli před vojnou a byli o čtyři roky mladší. Vznikl z nás trojlístek do jejich odchodu sloužit lidu. Fanda měl u sebe neustále aktovku se scénáři, které šprkal coby amatérský herec divadelního kroužku v Hornickém domě. Ruda zase nedal ránu bez deštníku ani v parném létu, chtěl ochránit svůj účes při případném dešti. Fandovi jsem dal přezdívku Kufr, Rudovi Deštník a já zůstal nadále Kocour.

Fanda zajíždí koloběžku

Do baráčku k Pickům jsme s Fandou chodili pro Rudu, ten často seděl u šicího stroje a upravoval si ohozy přímo na své štíhlé tělo. S Bohunkou a Mirkem jsem se takto vídal často, aniž bylo nutné Mirka tahat od rodiny do hospody na Střelák. Picků bylo pět sourozenců jako v naší rodině. Takže jsem při návštěvách u Picků poznal i mladšího Frantu a nejmladší Hanu, ta byla ještě dítě. Nejstaršího z nich Jirku jsem nepoznal nikdy, byl to světoběžník a velký samorost. Z vyprávění jsem ale o něm slyšel mnoho.

U Picků se mluvilo nahlas, máma i táta byli dost nedoslýchaví. Už byla legrace s tím, když vyslovené slovo slyšeli jako zcela jiné a věta dostala jiný ráz.

My tři jsme vyráželi k vodě s kytarou nebo často jezdili do Varů do letního kina. Fanda už měl přede mnou přezdívku Sokolovský Sovák, jeho herecký styl byl podobný. Bylo nám spolu fajn a měli jsme neustále legraci a plno mladých, hlavně děvčat, kolem nás. S Fandou jsme pluli na stejné vlně, uměli jsme si číst myšlenky. Ruda občas na nás vyjel, čemu se prý smějeme, když jsme nic neřekli. Ruda moc nemluvil, rád se ale smál našim blbostem, takže jeho chrup byl neustále viditelný už na dálku. Možná kvůli tomu byl hodně obletován děvčátky.

Ruda ale většinou ukazoval chrup.

Když odešli na vojnu,

Také Fanda sloužil lidu

zverbovala mě do svých řad sokolovská divadelní skupina malých forem podle kopyta Semaforu.

O tom – možná – někdy jindy…

Fanda mi po vojně dělal miffáru při automobilových orientačních závodech, kde jsem si vyjezdil možnost účastnit se závodů do vrchu.

Knihovna obrázků

Ti, co tu už mezi námi nejsou: Picků Bohunka, Mirek, Ruda, Jirka a oba rodiče.