Bažanti a mazáci - voják Harry Valda

Nikdy se nechlubil tím, jak zase někoho položil LEGRÁCKOU na lopatky. To si mezi s sebou povídali jiní a patřičně to také šířili dál po celém pluku. Byla večerka, službu u praporu měl mazák svobodník Bednařík z Olomouce. Chodil 

 od místnosti k místnosti, aby zhasl a upozorňoval na večerku. Když strčil hlavu do dveří bažantů, kterých tam bylo patnáct a hučelo to tam jako ve včelíně, zhasl a zařval: „Toš bode ticho!“ ozvalo se ze tmy kňouravým způsobem, „soudruhu svobodníku, vojín Harry Valda má dotaz, a mohu si hrát se svým přirozením?“ „Čoně,“ mu bylo odpovědí.

Buzerace proti bažantům vycházela hlavně od mazáků. Nesmyslné příkazy dávali hlavně ti, co v mozku toho moc neměli. Po odchodu důstojníků domů, Mirkovi a mě Harry řekl, abychom chodili po mazácích, co nejvíce šikanovali a jednotlivě je upozorňovali, že se mají dostavit k veliteli praporu do kanceláře.. Nemohli tušit, že už odešel domů. My s Mirkem zase netušili, co má Harry za lubem.

Ten byl zalezlý v kanceláři velitele praporu, oblékl si jeho vojenské sáčko, které tam nechával. Harry si sedl zády ke dveřím, zakryl se řádně novinami, z kterých nechal viditelné od dveří jen levou záložku na rameni s majorskou hodností. Mazáci začali přicházet jeden po druhém a nahlas hlásili příchod, soudruhu majore, svobodník (desátník nebo četař) ten a ten, se dostavil na váš rozkaz. Harryho ruka jim z novin jen dávala znamení, aby stáli.

Už jich tam bylo dost, dívali se nechápavě jeden na druhého a čekali. Harry je nechal smažit se hodnou chvíli, než odložil noviny a ukázal se jim. Sundal majorovo sako a zmizel mezi oněmělými mazáky schovat se na záchod. Ale mazáci už Harryho znali z jeho vystoupení s kytarou na jejich pokojích, tak to brali jako povedenou legraci. Harry byl jediný bažant u praporu, kterého brala většina mazáků za sobě rovného, a dokonce ho vyhledávali a zvali na své pokoje i bez kytary. Jeho umění bavit nedokázal nikdo přetrumfnout. Dokázal si dělat srandu sám ze sebe a neurazil ani žádného Moraváka a Slováka, když si vzal na paškál je.

Ten kluk dokázal klamat i tělem. Když jsme poprvé zahlédli jeho tělo bez uniformy, byli jsme v domnění, že určitě dělá nějaký silový sport. Svalnaté ruce a nohy, útlý pas. Harry, jak sám tvrdil, dokáže jen vrhat stíny.

Jak RUKSAK nahradil VOLA (svou druhou knihu jsem také nazval Ruksak, legrace, erotika a smrt. Velká část je právě o naší vojně).

Zrychlený přesun na deset kilometrů, kdy se střídavě běhá a svižně chodí nebyl pro nás, co jsme v civilu sportovali žádný problém. Záhul to byl pro nesportovce a tím Harry byl. Běželi jsme vedle sebe, já při tom povídal a Mirek Picků také. Jen Harry mezi námi funěl čím dál víc. Jediný, co najednou řekl, bylo: „Ten ruksak už mě sere!“ Měli jsme s Mirkem dojem, že tím myslí naši přítěž na zádech. Vyšlo ale najevo, že tím RUKSAKEM je myšlen poručík hopsající před námi bez jakékoliv zátěže, jen s pistolkou u boku.

Pomalu jsme si zvykali, že Harry místo vola ve větách používá ruksak, To je RUKSAK, ty RUKSAKU, RUKSAKU kecáš, s RUKSAKEM se nebavím. Na tuto záměnu jsme si časem zvykli tak, že i my nahrazovali vola za ruksak. Ta změna nastala také u mazáků a ti si místo vola vzali ruksak i do civilu, kde ho šířili doma.