Hana Křivánková
www.mammo.blog.cz
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 779x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Oblíbené stránky
Hana Křivánková
Koho by asi volil dědeček?
_____________________________________________________________________ _______________________________________________________________________ ________________________________________________________________________
Hana Křivánková
Volební vůl
............................................................................ ................................................................................................................................................ ............................................................................................................................................ ....................................................................................................
Hana Křivánková
Proč amnestie?
............................................................................................................................................ ................................................................................................................ ................................................................................................................
Hana Křivánková
Když nejely busy, tak to bylo dycky dobrý
Ačkoli Pardubice, tedy místo, kde zatím ještě bydlím, moc tvrdohlavých odborů nezasáhla a autobus mě dneska svezl z jednoho konce města na druhý, na stávku jsem několikrát pomyslela a říkala si: škoda, že už nechodím do školy! Abyste rozuměli, mám čerstvě po maturitě a tak jsem ten náš žlutý institut už víc jak čtrnáct dní neviděla. Je mi ovšem jasné, že kdybych byla stále školou povinná, promodlila bych několik předešlých dní tak intenzivně, že by se podivil každý farář. Doufala bych, že stávka bude i u nás, že nebude autobusu, který mne každý den vozil cca dvacet minut do školy a samozřejmě bych pak ještě mlžila, že „pěšky je to daleko,“ což sice vcelku je, ale znám pár cenných školáků, které by ani několikakilometrová vzdálenost nedokázala zastavit od povinnosti učit se a klidně by tam šli třeba celý den. Chvála jim. Já jsem bohužel patřila do té úplně opačné skupiny a když se nad tím zamyslím, zařadila jsem se do jejího vagónu asi coby úplně první žáček z třídy první bé, do níž jsem někdy v minulém století (fíha!) nastoupila na základní škole.
Hana Křivánková
Pojďme radši sázet kytky…
Ať je na světě líp! Teda, ono to už možná nebude nadlouho – když to má za rok v prosinci všechno nějak bouchnout, žejo. Ale opravdu – sázejte květinky, ty hezké, barevné a tiché společnice, zeleň, která nám mnohdy chybí buď na zahradě – anebo v duši, což už je o něco horší problém. Sázejte surfinie a rododendróny spíš než peníze... Upřímně, i když je to už téměř dva roky, co bych si i já mohla vsadit, nikdy, nikdy jsem tak neučinila. Nikdy mě ani nenapadlo pomyslet na tipování té vítězné série čísílek, zajít si do trafiky a tam je naškrábat na tiket. Opravdu ne. S penězi jsem na tom nikdy nebyla pohádkově, konec základky a dva roky střední jsem prakticky prohýřila a vidina toho, že si vsadím, pro mne jenom znamenala předzvěst toho, že přijdu o další dvacku za tiket, což už je skoro půlka krabičky cigaret, no né?! A kromě toho, jsem vlastně i tak trochu smolař. Teda, bývala jsem větší. Ale možná i to mě od toho odrazovalo... A ač vůbec nejsem proti PŘIMĚŘENÉMU sázení, tak i přesto zastávám svůj, myslím si, zlatý názor, který má ovšem tvrdou skořápku. Názor, že k penízkům by se nemělo přijít jen tak snadno, nejistou náhodou typu něco-plácnu-a-ono-se-to-vyvrbí. Ale na jednu stranu, ta nejistota, to napětí, jestli vyhraju či přijdu o tu dvacku, to musí být přece jenom paráda. No, kvůli tomu bych si možná i vsadila. Ale jinak ne, vážení. Jinak jenom práce a hry. Ale chleba, ten jsem neviděla už pěkně dlouho. Abych to shrnula na závěr; raději se věnuju kytkám, protože mě to baví a asi jsem blázen, když řeknu, že mi připadá, že ty zelený krasavice i ty ošuntělý dracény vypadají, jako by mou péčí jenom zářily. A tak neváhám a sázím, dokud je venku hezky. A dokud ještě bydlím v baráčku se zahradou – v paneláku, kam se stěhuju, to tak zeleně už tedy nevidím... Přeji vám svěží a láskou dostatečně zavlaženou mysl! HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL.
Hana Křivánková
Straka Klaus a taky moje láska k perům
Že by na Hradě neměli čím psát, napadlo mě, když jsem před časem prvně zhlédla video s panem prezidentem přivlastňujícím si cenné protokolární pero. Tehdy mě to nesmírně pobavilo a to, že se to bralo coby nezměrná ostuda pro naši zemi, mi bylo úplně jedno. Vždyť tohle se přece jen tak nevidí, aby byla hlava státu kleptomanem! Ale kdybych si měla zamést před vlastním práhem, i já si ráda přivlastním cizí propisku. Tedy, jen těžko se to dá srovnat, vždyť obyčejné plnicí pero stojí pár kaček, ale tahle úchylka mne provázela ještě na gymnáziu – vůbec jsem si per a propisek tak nějak více vážila a pokaždé, když mi dopsalo to, co jsem zrovna používala, mi ho bylo líto vyhodit. Vždycky jsem si v hlavě zpětně promítala, co jsem s ním všechno vlastně napsala – povídku, písemku z češtiny, půjčila jsem ho klukovi, co se mi líbil... Přiznám se, že někdy jsem to pero ani nedokázala vyhodit a dodnes mám ve skříni ukrytou vcelku objemnou sbírku vypsaných propisek, u kterých sem tam ráda rozjímám – vlastním dokonce i pero od Centropenu, které nám pančelka rozdala v první třídě, když jsme se měli začít učit psát a my si tehdy mohli vybrat – je to moje úplně první školní pero. Je tyrkysové, s růžovým víčkem se žlutým držátkem – je jasné, že dnes bych si takové vybrala jen v nouzi, ale hodně to o mně svědčí – pero je to pestré, stejně jako byly tehdy pestré mé myšlenky, nálady, vnímání světa vůbec. Dnes to sice taky není jednotvárné, ale ty jasné barvy už se bohužel někam vytratily, zůstaly trčet někde na té základce. Stejně jako můj krasopis – dnes škrábu hůř než opilý kocour a tak si na počítač nemůžu stěžovat a to ani přesto, že mě z něj sem tam zabrní oči. Komiksy dnes přináším dva – jeden s panem prezidentem a druhý volně asociovaný, zkrátka jenom o peru. Doufám, že vás potěší. Zkuste si i vy vybavit své první tužky a plnicí pera – vzpomenout si nejen na to, jak vypadaly, ale i na školní léta a na zážitky, které díky nim máte. Pevně věřím, že budou jen příjemné. A jestli ne, tak už je to přece dávno a dá se nad tím leda pousmát. HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i obě URL.
Hana Křivánková
Mammo a šíleně smutná Helena
Když se ta jinak vcelku sympatická a dobře vypadající umělkyně už kdysi soudila s Martou Kubišovou či kým, nevěnovala jsem tomu sebemenší pozornost. No tak se hvězdy soudí, no. Mají na to manýry a peníze a také už za ten život přece jenom něco předvedli, tak si to můžou dovolit. Ať se soudí, mně je to jedno. Jestli je to zbytečné nebo ne, to je přece problém každého, kdo k soudu jde a různým činům každý přece přikládáme různou váhu. Já se kupříkladu s přítele hádám o tom, že bych napařila větší tresty tyranům zvířat a když vidím někoho, jak zasekne zvíře mezi stromy a ubije ho klackem k smrti, nebo když uřízne psovi hlavu, neudržím se a říkám si, že kdyby se zrovna hlasovalo o trestu smrti pro ty pachatele, tak jim to podepíšu tolikrát, kolik dali ran tomu zvířeti. Ale přítel se hádá, že jsou to jenom zvířata a že by jejich tyran neměl dostat stejný trest jako vrah člověka, atd, atd. Má patrně pravdu, ale to si já coby milovník němých tváří asi nikdy nepřipustím. Ale zpátky k Heleně. Když jsem se doslechla, že žaluje rádio jen proto, že ji nehraje a že její písně jsou národní bohatství, tak to nešlo udržet a musela jsem se tomu chechtat. Mně se sice její písně vcelku líbí, i její poslední tvorba a přece jenom, když to slyším, tak mi to neva. Ale tohle...Kristepane. To snad ne. To snad přehání. Jasně, určitě ji zamrzelo, že dře ve studiu a snaží se, a tak chce, aby to k něčemu bylo, ale tím, že ten nebohej rozhlas, kterej má dost práce i s jinými hudebními interprety a pořady zažaluje, tím si pověst nevylepší – ba naopak! Možná ji to jen tak napadlo, ale živila tu myšlenku dál a dál a zloba v ní rostla a nechala se tím ovlivnit...Těžko, těžko říci. Ale nikdy jí to nebudu moci říct a je mi to vlastně fuk – kdo chce kam... Jen zpěvačce přeji, aby jednou pocítila, že její tvorbě bylo učiněno zadost, že je spokojená a že soud ke štěstí nepotřebuje. Vytvořila jsem tři komiksy – hodně podobné, ale každý vyjadřuje jednu z myšlenek, které mi v hlavě vyvstaly, když jsem četla onu podivuhodnou zprávu. Pevně věřím, že to nikoho neurazí – mou babičku coby fanynku Vondráčkové už to bohužel urazilo, ale natruc jí to sem strčím. A především pro vás, čtenáře, ať se pobavíte. A poslouchejte rozhlas dál i přesto, že tam „Sladké mámení“ či „Dlouhou noc“ neuslyšíte dvakrát často! HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz. Odtamtud URL komiksů.
Hana Křivánková
O dobrém soptění
...jojo, sopky. K těm chovám velezvláštní vztah...Asi je to tím, že jsem nikdy žádnou na vlastní oči neviděla (kromě Kunětické hory, ale ta už doufám navěky spí), v ČR díkybohu žádní tito mocní a nelítostní obři díkybohu nejsou a tak se mě spíše týká téma soptění lidského. A v tomhle případě jsem na sopku nrazila (někdy i vyšplhala) už mnohokrát. A také ve mně se skrývá trocha té žhavé lávy, která chce někdy prostě ven a taky jde, ale všechna v jednu chvíli a to je pak mazec. Trpí okolí, já, ale za čas si uvědomím, že se vzduch už vyčistil, stejně jako moje nitro -a že je to tak lepší. Tak soptěte, milí čtenáři, ale moc to nepřehánějte, ať z toho pak doma nemáte itálii - Vesuv či Etnu :) HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL
Hana Křivánková
O povedeném gemblerovi a závislostech vůbec
Když jsem před nedávnem četla zprávu o zadrženém muži, který do hracích automatů úspěšně naházel sedmadvacet melounů, tak jsem se zprvu lekla. Takové jmění, vždyť si to ani představit nejde! Poté moje leknutí následovalo pobavení nad historkou o španělském dědictví, kterou se mu povedlo oblbnout vlastní a ke všemu vzdělané rodiče, kteří mu ty prašule postupně sháněli, atd., atd, vždyť jste to určitě taky četli. Já se spíše zamýšlela nad tím, jak je vůbec možné, že ho ty herní krabice dokázaly tak pohltit. Ale když si to tak vezmu, hned ve svém okolí narazím na kamarádku, jejíž bývalý přítel ukradl svým rodičům sumu se čtyřmi nulami, aby mohl ukojit úplně stejnou potřebu. Když jsme se na základní škole začínali učit o drogách, což bylo vcelku brzo a je to dobře, zmínila učitelka kromě marihuany, heroinu a ostatního svinstva také výherní automaty. Dost jsem se divila, protože jsem si pod pojmem droga představovala něco ve stříkačce a dlouho mě nebylo možné přesvědčit, že automaty jsou také zařazovány mezi drogy. Vždyť jsem si to jednou zkusila sama – a vůbec mě to nebavilo – naštěstí!!! Teď je mi už jasné, jak blízko závisláckého nebezpečí jsem se tehdy ocitla a že to byla pěkná blbost. Ale aspoň, že vím, že automaty už nikdy nenaplním ani korunou. Bohužel mě život zatím naučil, že závislostí se v něm najdou miliony, že se jich nedá tak lehce zbavit, jak jsem si kdysi bláhově myslela, a že těmi svými můžete zničit život ostatním a nebo naopak. Tak díky bohu, že jich nemám tolik a mám i pár těch zdravých. Třeba psaní blogu J Přeji vám, ať máte taky jen ty zdravé závislosti a s těmi špatnými ať zatočíte lehce jako klikou od flašinetu! HK Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL komiksu
Hana Křivánková
O účinné látce na lékařských receptech podruhé
Tak už jsem odminule stihla načerpat více názorů na to, zda je návrh, že by se na receptu od pana doktora měla místo názvu předepsaného léčiva objevovat pouze účinná látka, postavený na hlavu či nikoli, no a všichni se do jednoho shodli, že je. A protože ve mně tento můj soukromý průzkum (ale čísla nemám, z matiky jsem měla čtyrku) probudil další nápad na komiks, přicházím po krátkém zamyšlení i s ním. A vám, čtenářům, opět přeji, ať vás návštěvy lékařů spíše minou a vám, lékařům zase přeju, ať k vám chodí hodně lidí, ať pak nemusíte nikam odcházet či krachovat :) HK Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URL obrázku
Hana Křivánková
Národní galerie
...má nové vedení, ale o tom už bylo dost úplně všude. Já sama bych raději zmínila svou velkou lítost nad tím, že jsem ji za téměř dvacet let života ještě nestihla navštívit. Pěkně mě to štve, protože umění jsem měla odjakživa ráda a když už se nejspíš nikdy nepodívám do Metropolitan Museum of Art do "velkého jablka," doufám, že si mnoho různých pozoruhodných děl budu moci nadšeně prohlédnout, aniž bych vycestovala za hranice naší země. Přeji všem mnoho uměleckých (i těch neuměleckých) nálad a zážitků a doufám, že komiks pobaví. HK. Publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i URl komiksu
Hana Křivánková
Státní maturita
Nejen já mám za sebou její první polovičku. Nejenom pro mně se našlo jedno sedadlo tohohle bláznivého kolotoče, který se začal otáčet už před hezkou dobou. Sem tm se zasekl, někdy vrznul a na jeho promazání padlo již mnoho olejniček se zbytečně předraženým mazáním. Zda je chyba v řemeslnících, kteří na něm ty opravné práce páchali, či v jeho konstrukci, která se ze železa býti rozhodně nezdá, nýbrž z cukru a vody uplácaná působí - ach, kdož ví. Každopádně, už se točí. Točí se díky rozporuplnému zaříkávadlu, ale ať chceme nebo ne, vlastně i tenhle kolotoč píše dějiny. Má svoje mouchy, to jo, ale zase ne tolik, jako psí výkal uprostřed vymeteného chodníku, který jeden z tisíců nezodpovědných pejskařů "zapomněl" odmést. A navíc se z tohohle kolotoče dá taky vyskočit, když je někomu na blinkání. A taky umí dost dobře vyhodit ty, kdo se neumí držet... Všem kolegům maturantům přeji mnoho zdaru u písemné části a ničím nepokažený vstup do léta! Hana Křivánková
Hana Křivánková
Na lékařských receptech budou odteď psány pouze účinné látky!
...Tomuhle jsem zkrátka nemohla odolat! Z toho byl nápad jako víno! Upřímně, zatím jsem nenasbírala moc názorů na to, jestli to je či není postavené na hlavu, ale minimálně doufám, že vás tohle pobaví, pokud si myslíte, že je. A jestli jste názoru jiného, tak aspoň zvažte, jestli to třeba není zbytečně složitý. Nikomu nepřeju, aby dopadl jako Mammo, ze kterého se později stal drogový dealer, ale to už je jiný příběh. Tak vám přeju, ať do těch lékáren hlavně musíte co nejmíň! Hana Křivánková - publikováno na www.mammo.blog.cz, odtamtud i url obrázku
Hana Křivánková
Královská svatba - Royal wedding
Přestože jsem tento komiks nakreslila již koncem dubna, tedy zhruba k datu, kdy se Kate za prince Williama provdala (i když jsem to kvůli další z mých občasných návštěv školy skoro neviděla), nemyslím si, že by tohle téma bylo úplně pasé. Ne, protože se denně proklikávám články o pozadí Kate nebo Pippy, stačí málo a už jsem zase o něco "chytřejší." A protože jsem na sladké a záviděla jsem jim ty drahé dorty, tak tady mají ode mne dodatečnou "pomstu." I když to měl být původně tribut :) V komiksu pak samozřejmě nemohla chybět angličtina. Publikováno bylo a url obrázku je z www.mammo.blog.cz. Hana Křivánková
| předchozí | 1 2 | další |
