Nelehkost žití

Občas mám dojem, že jsem obětí spiknutí. Nejde o skupinu zlomyslných nepřátel, těch by se zbavit dalo. Jako obvykle je to spiknutí světa a institucí. Většinou se to stane, když se cítím dobře. Dělám pokroky, jsem plná energie a dobré nálady, mám plno nápadů. A pak to začne. Cokoli se pokouším vykonat se komplikuje.  A cokoli se může pokazit, pokazí se...

Závisím na počítači, pracuju z domova. Náš internet fungoval bez problémů, nemohli jsme si stěžovat. A pak najednou se začal zasekávat, zpomalovat, brzdit. Vždycky v ten nejhorší možný moment, kdy se pokoušíte poslat důležitý mail nebo najít potřebnou informaci. Nezbylo než zavolat britský telecom a zjistit, co nám mohou poradit. Volat britský telecom je poslání samo o sobě. Británie miluje zákaznická centra. Přes telefon se tu vyřizuje většina záležitostí, málo institucí má klasickou kancelář, kde podepíšete smlouvu. Nějakou dobu mi trvalo si na to zvyknout. Je fajn nemuset nikam chodit. Není fajn sedět u telefonu a hodiny trávit posloucháním vážné hudby a čekáním na spojení s operátorem. Většina zákaznických center je z finančních důvodů umístěná v zahraničí, takže o svých problémech mluvíte se zaměstnancem v Indii, který Británii zná jenom z firemního školení. Mně osobně to přijde docela zábavné, ale tradiční Brity to docela vytáčí. Nemají rádi jiný než britský přízvuk.

Když už se konečně spojíte s operátorem neznamená to, že je konec všem potížím. Musíte vysvětlit důvod vašeho hovoru. Zároveň se musíte modlit, že mluvíte se správným oddělením, protože váš operátor vám může sdělit, že s tímto problémem musíte být přepojeni do jinam a odkázáni k dalšímu čekání a poslechu Vivaldiho jara přerušeným sdělením: váš telefonát je pro nás velmi důležitý. Všichni zaměstnancí jsou zaneprázdnění, proším vyčkejte... Kdyby centrum bylo v Anglii představovala bych si znuděné zaměstnankyně pilující si nehty a probírající osobní záležitosti. Jelikož jsem zaseknutá v Indii představuju si tři zaměstnance z nichž každý má na starost několik oddělení a zmateně mezi nimi přebíhá. Ale jestli je jejich cena o tolik výhodnější než v Evropě, nemělo by jich být v centru mnohem víc? Protože zákazník je centrem zájmu Britského Telecomu?

Když se dopracujete někoho, kdo může vyřešit líný internet, čeká vás nekonečná diskuse. Čelíte další nevýhodě telefonického kontaktu. Nepošlou vám technika, všechno se řeší na dálku. Nakonec se operátor rozhodne, že internet by měl běhat bez problémů, ale pro naše blaho budou situaci monitorovat a zavolají nám zítra ve stejnou dobu. Přečkáme další den se zamrzajícím internetem. Večer nám operátor opravdu zavolá. A požaduje připojení počítače ke kabelu, který byl v krabici společně s broadbandem a telefonem. Vše nám bylo doručeno poštou před rokem a půl, internet jsme sprovoznili dle pokynů, kabel nikdy nepotřebovali používat a bezpečně uložili kdoví kam. Strávíme několik minut horečným hledáním. Jelikož jsem nesnesitelně pořádná, všechny nepoužívané technické záležitosti jejichž důvod mi je neznámý jsou pohromadě v plastikové tašce u bojleru. Požadovaný kabel mezi nimi ale není. Museli jsme ho tím pádem vyhodit. Můj manžel mi nevěří a začne po kabelu pátrat na nemožných místech. A systematicky ničit můj pořádek. Operátor nám nakáže kabel najít a slíbí, že zavolá zítra stejnou dobou.

Znovu prohledáme byt, rozhodnu se spolupracovat ačkoli výsledek pátrání je mi předem jasný. Pak jedeme do skladu, kde máme uložené kufry a nepotřebné věci, které se do našeho miniaturního bytu nevejdou. Kabel není ani tam, ale lezení po kufrech a krabicích je vždycky zábava. Zavoláme kamaráda, který se nedávno stěhoval a jelikož má čerstvě zavedený internet, je tu naděje, že nám půjčí poždadovaný kabel. Sice nevyužívá služeb Britského Telecomu, ale jeho kabel funguje i s naším počítačem. A dokonce nám ulehčuje spojení. Takže můžeme pracovat!

Další den, další telefonát. Operátor nevidí žádný technický problém. Zkoušíme pracovat bez kabelu, internet zamrzá, spojení se ztrácí. Nezbývá než se znovu spojit s operátorem. Nový den přináší nové řešení. Vzhledem k tomu, že naše smlouva vypršela před dvěma měsíci, je možné, že důvod našich problémů je jiný než technický (i když se začátku se nás pokoušeli přesvědčit, že náš počítač najednou nestačí našemu broadbandu). Potřebujeme novou smlouvu! Vzhledem k tomu, že telefon i internet jsme zavedli po telefonu a smlouvu jsme nikdy ani nečetli ani nepodepsali, neměli jsme nejmenší tušení, že ji je třeba obnovit. Požádáme tedy o obnovení. Náš operátor tohle nemůže vyřídit, ale s radostí náš přepojí do oddělení prodeje. Čekáme půl hodiny. Oddělení prodeje je velice zaneprázdněné...

Pár dní přežíváme s půjčeným kabelem. Po jeho vrácení znovu zkusíme zavolat oddělení prodeje. Po čtyřiceti minutách se dočkáme. Je nám přislíben nový broadband, nová smlouva a výhodná cena pro věrné zákazníky. Zřejmě nás odměňují za velkorysý sponzoring zákaznického centra. Nový broadband má dorazit během pěti dní. Kurýr přijel, když jsme nebyli doma. Nechal broadband na poště, ale nenechal nám ve schránce upozornění. Takže nemáme nejmenší tušení, co se děje. Trpělivě čekáme týden a pak voláme zákaznické oddělení britského telecomu. Po pouhé půlhodině jsme spojeni. Operátor je přesvědčen, že broadband nám byl doručen. Trváme na tom, že nebyl. Dostáváme spojení na kurýra a číslo naší zásilky. Voláme kurýrní službu. Broadband byl převzat, na doručovacím listu je nečitelné jméno. Firma nám nemůže sdělit, kde přesně ho jejich zaměstnanec nechal, protože nemají možnost se s ním spojit, ale zavolají nám zítra během dopoledne.

Oběhneme všechny sousedy, nikdo naši zásilku nepřevzal. Paní zezdola, důchodkyně, která většinou přebírá zásilky pro celý dům, nezaznamenala žádné zvonění celý týden. Musíme čekat další den. Bez internetu. Druhý den je nám sděleno, že zásilka byla ponechána na místní poště. Jak jsme to měli zjistit bez zanechání upozornění je nám záhadou.

Všechno dobře dopadlo, internet zase žije. Dokud nám nevyprší současná smlouva.