Lovci úsměvů
Miminko se začalo pokoušet o úsměv koncem třetího týdne a úsměv, stejně jako dítě samo, prochází rychlým vývojem. Napřed to byl jen jakýsi pokus, pak jsem si byla storprocentně jistá, že to je opravdu úsměv, nikoli jen grimasa provázející větry. Úsměv byl za začátku určen jen a pouze mně a já jsem na to byla patřičně hrdá. Znamenalo to pochopitelně, že můj muž, jelikož o úsměvu pouze slyšel, se na mě díval s nedůvěrou. Začal se snažit jak se dalo, aby onen vzácný jev zažil na vlastní oči, ale kdepak, jeho úsměv si dal načas. Když občas přistihl úsměv určený mně, zaznamenala jsem trochu žárlivosti, ale já to beru tak, že ten vzácný jev je mojí odměnou za probdělé noci a za dny, kdy nedělám nic jiného, než péči o potomka. Mateřství je práce na plný úvazek a tyhle momenty jsou odměnou, která se nedá měřit.
Úsměv byl v počátcích vždycky jen reakcí na můj, co nejzářivější, úsměv. Pak se začalo dítě smát i na mého muže, za což si vysloužilo řadu pochval a mnohem víc pozornosti. A teď se úsměv objevuje i bez podnětu, dítě se na nás usmívá jako první, protože nás zná, protože nám věří a ví, že naše přítomnost znamená jídlo (v mém případě), nebo aspoň zábavu (v případě mého muže). Máme i několik druhů, či velikostí úsměvů a vedle různých zajímavých zvuků jsou úsměvy vítanou formou komunikace ze strany našeho potomka.
Momentálně je největší úsměv rezervován na ráno a na noční přebalování, jako by dítko vědělo, že tyhle časy jsou pro mě nejnáročnější. Nedostatek spánku je pochopitelně zapomenut jen co se objeví dásně odhalené oním úžasným úsměvem. Pokouším se ten jev zachytit na fotce a nedaří se. Dítě se sice už usmívá vědomě, ale nebude to činit na povel.
Předevčírem uplynuly dva měsíce od narození a je zajímavé sledovat pokrok, jaký potomek může za tak krátkou dobu udělat. A podobný pokrok zaznamenávám i já. I když je péče o dítě náročná a ještě pořád zabírá většinu času, už to není bezmocný uzlíček, o který se musím bát, je to čilé a zvědavé miminko, které nás zná a jeho úsměv a zvědavost mi dávají naději, že mateřství alespoň relativně zvládám, protože dítě prospívá, roste a má ve mně i v mého muže naprostou důvěru. Díky naší snaze si konečně zvyklo na náš svět a začíná se o něj zajímat, už nevyžaduje neustálé nošení a kontak, naopak, má důvěru a ví, že se mu nic nestane. To mi pochopitelně dává pocit ještě větší zodpovědnosti než dřív, ale i tak jsem ráda, že mám před sebou důkaz, že moje rodičovství funguje. První týdny byly nejen náročné a nepředvídatelné, ale také jsem měla pocit, že jsem neustále posuzovaná, domů nám docházela porodní asistentka, sestra a navštívila nás i specialitstka na kojení. Pomoc a podpora odborníků byly pochopitelně vítané, zároveň mi ale dodávaly pocit, že se musím neustále zodpovídat. Teď, když jsme už pár týdnů ¨propuštění¨ z poporodní péče a fungujeme jako zaběhnutá jednotka, můžu posoudit své pokroky z reakcí našeho miminka. A žádná pochavala odborníků nedokáže vyměnit ten pocit, jaký přinesou jeho úsměvy a pokroky.
Pochopitelně narážíme na potíže a ne vždy je naše dítě to nejspokojenější miminko na světě, ale už víme mnohem lépe jak reagovat a není tak lehké nás rozhodit. Coby rodiče se vyvíjíme stejně jako naše dítě, musíme se učit zrovna tak jako ono. Mateřství je náročné, víc, než jsem čekala, ale je to v mých očích to nejlepší zaměstnání na světě. Zřejmě díky lepšímu spaní v noci. První týdny postupně zapadají do paměti a přijde mi zvláštní, že jsem ještě nedávno byla vyčerpaná a zoufalá a měla pocit, že nevydržím další den po skoro probdělé noci. S miminkem jsem zacházela, jakoby by bylo ze skla a často jsem měla dojem, že dělám všechno špatně a byly chvíle, kdy jsem netušila, co vlastně miminko potřebuje. Před těhotenstvím byly náročné dny nabité akcí vystřídány klidem a odpočinkem, mohla jsem se dospat, vypnout, odpočinout. To v mateřství neexistuje. Místo toho jsem se zadaptovala a zvykla si fungovat jinak, podřídit se. Teď už si zabíháme zvyky a rituály, nebojím se, že se děje něco závažného, když se objeví nezvyklá reakce a já i můj muž máme v péči o potomka mnohem větší sebedůvěru.
Když jsme našim přátelům loni oznámili, že očekáváme potomka, jejich pětiletý syn jim pak řekl: "Tak to teď budou opravdová rodina." Tenkrát mi to přišlo zábavné, dnes si říkám, že měl pravdu. Konečně nás tři začínám vnímat jako opravdovou rodinu - rodinu lovců úsměvů.
Hana Kratka
V Manchesteru
Dostat se v sobotu ráno do centra Manchesteru nebylo úplně jednoduché. Tramvaje měly prodloužené intervaly a nejezdily do centra města, před stanicí Victoria jsme museli přestoupit do autobusu. Lidé to brali stoicky.
Hana Kratka
Magické číslo tři
Blíží se potomkovy třetí narozeniny. První narozeniny jsou skvělé. Přežijete porod, zmatek kolem novorozence, můžete oslavit, že zvládnete udržet naživu dítě celý rok. Máte z toho roku přibližně milion fotek.
Hana Kratka
Domácí politika
Náš dům se proměňuje v organismus s vlastním životem. Ať se snažím uklízet a rovnat jak chci, nic nezůstane na svém místě. A ať peru a skládám prádlo jak chci rychle, vrší se mi tu hromady špinavých tepláků a triček.
Hana Kratka
Jak neztrácet čas
Od ledna mě životem provází drobná knížka. Napsala ji americká učitelka jógy Judith Lasater a její název se dá přeložit jako Rok života s jógou (anglický titul A Year of Living Your Yoga).
Hana Kratka
Potomek u klávesnice
Myslím, že je načase, abych se konečně rozhovořila. Koneckonců je mi už dvacet dva měsíců, svět určitě zajímá, co se se mnou děje. Ona sice občas něco zmíní, sem tam se mihne blogem zmínka o potomkovi, ale nemyslím si, že se mi dostává tolik prostoru, kolik si zasloužím.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Zákon proti úhynu ryb. Všechny trubky svedené do řek se budou zapisovat
Premium Rybáři si všimnou úhynu ryb v řece. Hasiči, zatímco havárii likvidují, na webové aplikaci vidí,...
Náš Den D. Jak se Čechoslováci v srdci Francie postavili divizi SS
Premium Byla to nerovná bitva. Proti hrstce partyzánů stála elitní německá divize SS Das Reich na tancích...
Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“
Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...
Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...
Rozdáváme ovocné pochoutky ZDARMA
Ovoce, nebo čokoláda? Zapojte se do testování a ochutnejte oboje najednou! Šnek BOB přichází s novinkou v podobě ovocných pochoutek v čokoládě....
- Počet článků 84
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 907x