Víme, co jíme?

When the Last Tree Is Cut Down, the Last Fish Eaten, and the Last Stream Poisoned, You Will Realize That You Cannot Eat Money. Indiánský náčelník Seattle (projev k prezitentu Spojených států amerických v roce 1855)

Tak jsem se po více než dvaceti letech vegetariánství propracoval k operaci prostaty, protože mi tam bujel nádor. Patřím k těm patnácti až dvaceti procentům mužů, které to potkalo nebo potká. Jeden lékař mi říkal, když jsem se ho ptal na promořenost populace nádorovými onemocněními, že to není každý třetí, čtvrtý, ale úplně každý. Jde jen o to, jestli to náš imunitní systém udrží na uzdě, nebo ne.

Ono je vegetariánství potažmo lakto-vegetariánství a vegetariánství. Pokud jsem k obědu snědl 150g tvarohového sýra s kukuřičnými chlebíčky a k večeři k zelenině celý Camembert o váze kolem 250g, tak řekněme, že to jde považovat za lakto-vegetariánství ale o mém zdravém rozumu se dá pochybovat.

Jsme otroky svých smyslů. Mám rád, nemám rád. Chutná, nechutná. Je tohle zdravé uvažování nebo jsme v područí svých tužeb? Šťastní jsou ti, kteří se dokážou ovládnout hlavně, pokud máme dost signálů, že to, co jíme není zdravé jak z hlediska cizorodých látek tak i z hlediska množství.

A jaké jsou ty signály? Vím toho dost a přesto se tím neřídím. Jak je to snadné se nějak vymluvit, potlačit varovné hlasy nebo to prostě hodit za hlavu.

V České Republice je 800 000 lidí s diabetem II typu. Tedy získaného. Nejdříve přicházely varovné zprávy od různých léčitelů, že cukr za to nemůže. Před rokem konečně promluvil v televizi nějaký vědecký pracovník, že je podezření (hlavně opatrně), že nasycené a polynasycené tuky (on nemůže říci prostě margaríny, to by bylo příliš odvážné) jsou (pravděpodobnou a častou) příčinou poškození slinivky břišní. Funguje to jednoduše. Buněčné membrány v těle, které jsou tvořené lipidy, tedy tuky, se stávají hůře prostupné kvůli špatným tukům v potravě a slinivka, přestože produkuje stále více a více inzulínu ho není schopná vyrobit tolik, aby prošel buněčnými membránami. Nakonec to vzdá. Farmaceutické společnosti si mnou ruce, mají zajištěný byznys. Jsou známé případy, kdy se lidé dlouhodobě úplně vyléčili mimo jiné striktním používáním přírodních olejů i ve vyšším věku.

Bohužel margaríny (kdoví, jaký odpad to je), které jsou pořád deklarované jako zdravější varianta másla, se přidávají i do něj. Dá se to poznat čichem, pokud ho máte v pořádku. Chutí samozřejmě také, ale to už jste to koupili, to už je pozdě. V tomto případě si mnou ruce tukové závody. Bohužel i v másle budou stejné cizorodé látky jako ve všech mléčných výrobcích.

Pesticidy. To je další kapitola. Kde dnes nejsou. Ptal jsem se, jak je to s množstvím pesticidů v potravinách. Odpovědi byly vyhýbavé, jako že se to snad všechno rozloží, že to vlastně není nebezpečné a podobně. Dnes už se zbytkové množství pesticidů měří. Maminka si koupila levnou rýži ve varných sáčcích. Nějak se mi to nezdálo, tak jsem sáček rozstříhnul. Smrdělo to tak hrozně chemicky, že to šlo všechno holubům.

Pokud chtějí zemědělci sklidit předčasně obilí například z důvodu, že je hlášený za týden trvalý déšť, postříká se to všechno totálním herbicidem, ono to všechno uschne a za tři dny se může sklízet. Je trochu menší úroda, ale nejsou ztráty. Koho zajímá dopad na naše zdraví. Hlavně, že jsou zisky. Podobně se “ošetřují” třeba slunečnice, kde terče dozrávají postupně. Roundup nebo jiný totální herbicid to všechno spálí a dá se to sklidit bez toho, že by některá přezrálá zrna z okrajů vypadávala. Jak vychytralé, že.

GMO. O tom se napsalo už opravdu hodně. Problém s GMO je hlavně v tom, že byznys kolem GMO je spjatý opět s pesticidy (původně bylo deklarováno, že právě chemie ubude) a s závislostí zemědělců na dodávkách osiva. Jsou typy osiva, kdy vzklíčí jen upravené osivo od dodavatele. Vlastní úroda je neplodná. Napíšu to ještě jinak. Vypěstované zrno má nulovou klíčivost. Taková manipulace mi připadá už úplně zběsilá. Kdo by chtěl neplodnou ženu? A přitom si klidně a bez uzarděním kupujeme melouny, hrušky a hroznové víno bez pecek. Myslím, že jsme zašli až moc daleko, i když pokud se týče melounů a možná i hrušek, jde o manipulaci jiným způsobem.

Urgumenty odpůrců Bio a zdravého způsobu života jsou otřelé jako ohraná deska. Na světě je je přes sedm miliard lidí a pokud se budeme stravovat Bio, neuživíme se. Víte, kolik toho za život v průměru v Evropě sníme? Je to prý něco kolem osmdesáti (sic!) tun potravin na osobu. To je strašně moc. Ve skutečnosti by stačila třetina nebo čtvrtina. O té skutečnosti, že většina zrna (přesně to nevím, ale něco kolem 80%) se zkrmuje zvířatům, nepomlčím. Víte, co se s nimi pak stane. Přitom některé jedy se kumulují v tukové tkáni. To, co je v rostlinách, může být a desetinásobném množství v živočišném tuku a o další řád výše na další úrovni potravinového řetězce. Je známý případ vymíraní orlů v oblasti Bajkalu z důvodu vypouštění pesticidů a dalších jedů do jezera. Orli se živili zamořenými rybami a velmi brzo umírali. Měření prokázala až stonásobnou kumulaci jedů ve tkáních mrtvých orlů oproti koncentraci ve vodě.

Mnoho potravin je zamořené tolika jedy, že opravdu vážně poškozují tělo a tělesné funkce. Zrovna nedávno jsem se dočetl, že kravince v ČR jsou tak zamořené jedy z léků, že brouci, kteří exkrementy zpracovávají, po požití svojí potravy hynou. Přitom například v Indii se kravince používají nejen k topení ale i v medicíně. Ty naše, by zřejmě měly opačný účinek. Podobně je to s vodním prostředím z čističek. Naše vlastní exkrementy údajně obsahují tolik cizorodých látek, že i po průchodu čistírnou zbytková množství léků hubí vodní živočichy a rosliny. Je to smutná bilance naší společnosti, které říkáme vědecká, civilizace ap. Myslím, že je na čase, o tom otevřeně mluvit a něco s tím začít dělat a ne jen si někde opatrně po straně stěžovat.

Kromě toho si zamořujeme životní prostředí nejrůznějšími dalšími jedy. Například některé prací prášky jsou tak agresívní, že se nedají umýt z rukou ani po několikanásobném umytí. Ruce mi pořád smrděly a při olíznutí byly hořké. Hořký zápach se šířil i při praní. Přitom jde o zavedeného německého výrobce Henkel. Tekutá složka (booster) musí obsahovat něco hodně agresívního. Šel jsem dvousložkový prací prostředek vrátit Vietnamci s tím, že ať si to zadarmo vezme. Pořád říkal ne. ne, ne, ne. Asi mu jich tam chodí víc. Nakonec jsme druhé načaté balení použili na čištění odpadů. Čistí je skvěle, akorát mám výčitky, že to zase odnáší životní prostředí. Nevím, jak si čistírna poradí s těmi agresívními fosfáty. Kupuji normálně ekologické výrobky, kde je alespoň určitá záruka, že to nebude takhle tvrdá chemie. Tohle nebyl můj nákup. Vůbec nechápu (nebo možná i chápu) jak výrobce může něco takového pustit a trh. V podstatě je to kriminální čin.

Až půjdete k doktorovi se šťítnou žlázou a on vám řekne celkem vesele, že máte hypofunkci a že budeme dopovat thyroxin a že je tam uzlík, což má v ČR každý druhý po padesátce, tak vězte, že máte zaděláno. Endokrinologie je předpokojem onkologie. To je citace lékaře, kterého jsem slyšel už hodně dávno, možná někdy kolem roku 1975. A možná, že s tím přišel už profesor Charvát.

Žijeme v kulturním okruhu, který se vyznačuje relativním blahobytem. Máme možnost výběru. Je to na nás, kde a za co svoje peníze utratíme a jestli si budeme užívat a nadužívat anebo budeme jen relativně zdravě žít.

This world has enough for our needs but not for our greed. P.S. Masheshwarananda

Literatura:

Wiki Roundup: Glyphosate - Wikipedia, the free encyclopedia

Josef Charvát: Život adaptace a tress