Je ten sanskrt vážně jen pro elitu?

Snažil jsem se nějakou dobu učit sanskrt. Poznávat sanskrt je něco podobného, jako vracet se ke kořenům. Pro mě je v něm něco magického a archetypálního.

शुभं करोति कल्याणमारोग्यं धनसंपदा ।
शत्रुबुद्धिविनाशाय दीपज्योतिर्नमोऽस्तुते ॥

Shubham Karoti Kalyaannam-Aarogyam Dhana-Sampadaa |
Shatru-Buddhi-Vinaashaaya Diipa-Jyotir-Namostute ||

Pozdravy Světlu, které přináší příznivost, zdraví a prosperitu,
Které ničí nepřátelské pocity; Pozdravy Světlu

Nejprve je potřeba říci, že původní prajazyk, pramatka většiny jazyků, se sansktru nejspíš hodně podobal. Při mých pokusech se něco v tomto jazyce naučit nejenom nazpaměť ale i rozumnět obsahu jsem došel ke zjištění, které asi lingvisti považují za tak samozřejmé, že o tom nemluví. Pokusím se popsat základní podobnost a odlišnosti, tak jak jsem je pochytil po několika lekcích. Podotýkám ještě jednou, že ten jazyk neumím a neumím mluvit ani v jednoduchých větách. Rozumím některým slovům a umím něco nazpaměť.

Všechny slovanské jazyky mají skloňování a časování. Čeština má tři rody, množné a jednotné číslo, 7 pádů podstaných jmen a asi deset vzorů pro skloňování; pro časování je to podobné, taky asi deset vzorů. No a sanskrt má 8 pádů (deklinací), taky asi deset základních vzorů pro skloňování a pro časování je to taky dost podobné. Takže stručně a polopaticky, původní gramatický koncept je v češtině zachovaný. To je skvělé. Pomůže to? Ano, i ne.

Koncepce je velmi podobná, to půjde snadno, že? No, nepůjde, protože tvary slov jsou jiné. Nejdřív je potřeba se všechny tvary navrčet, a naučit se je aktivně používat, a to je ten problém. Budete u toho sedět tak dlouho, dokud to do hlavy nenabušíte. Další překvapení je v tom, že sanstrt obsahuje nejen jednotné a množné číslo, ale i duál (dvě osoby), takže pokud byste chtěli mluvit vždy spávně, i tohle potřeba zvládnout.

Jako dvě největší překážky vidím písmo, tedy dévanagárí, které je zcela odlišné od naší latinky, ale i cirilice ap., a takzvaná sándhjová pravidla. Tato pravidla v podstatě říkají jak se slova pojí dohomady při výslovnosti a i při zápisu. Tady je na místě zdůraznit, že pravopis (ortografie) je hodně fonetický. Píšete tedy to, co slyšíte a nikoli to, jaké jsou třeba kmeny podstatných jmen. Znělé souhlásky se mění v neznělé, pokud to výslovnost vyžaduje a stejně se to i zapisuje, při sándjových pravidlech dochází i ke změně výslovnosti samohlásek, zpravidla dvě samohlásky na konci a na začátku slov splynou v jednu.

Zpátky k sándhjovým pravidlům. Spojování slov ve větě se objevuje přeba v němčině (ablativ) Takže, vždycky když něco potřebujete přeložit, tak je potřeba odsándhjovat, tedy oddělit jednotlivá slova. Dá se mluvit ale i po jednotlivých slovech, pokud chcete sándhjová pravidla opominout (úvodní citace ve fonetickém přepisu latinkou je odsándjovaná pomlčkami -).

Pokud jsem to pochopil správně, tak slovosled je úplně libovolný a mění se jen význam, nebo důraz, citové zbarvení. Předložky nebo záložky neexistují, slovní částice se vyskytují málo.

K čemu se to dá použít. Upřímně, pokud vás nezujme samotné kouzlo toho, že tahle řeč má hodně blízko třeba ke staročeštině a že je to takové objevování něčeho hodně starého a původního, tak pak už jen k duchovnímu poznání a k vědeckému zkoumání. Dá se sanskrtem i hovorově mluvit, ale to umí opravdu málokdo.

Celá Bhagavadgíta je rozčleněná do 18 kapitol o józe. To znamená, jak dosáhnout duchovního poznání. Patnadžalího Jógasútry obsahují totéž, ale úplně jiným způsobem a tak bychom mohli pokračovat... Je potřeba si uvědomit, že texty jsou psané často ve velmi zhuštěné formě, takže každá šlóka (dvojverší) může mít dlouhý výklad. Je potřeba se nad textem zamýšlet i v případě, že obsahuje zdánlivě banální sdělení.

Vědcké zkoumání není jen otázkou lingvistů. Napřiklad ve védách (jsou čtyři), se mluví o jevech nebo skutečnostech, které ani současná věda nedokázala potvrdit, nebo vyvrátit. Stručně řečeno, nemáme potřebná data. Rišiové a jogíni tohoto poznání nabyli při meditaci, tj. až na některé geniální osobnosti z naší historie (např. Faraday, který svoje objevy a pokusy nacházel jako vize v lese), je to pro nás dost těžko pochopitelné, že.

Další oblast, kde je sanskrt potřeba, je sice jen v Indii, ale jde o nám dobře známou ajurvédu. Sice asi všichni to v nějakém kontextu slyšeli, ale málokdo ví, že jde v podstatě o přírodní vědy. Co vím, tak se učí léčitelství včetně bylinkářství (farmacie) a astrologie. Co ještě dalšího se učí nevím, ale až do 12. století existovala universita v oblasti Nalanda. Obrovské množství vědomostí, které byly uložené v univerzitní knihovně, bylo zničeno při vpádu Turků (dochovalo se i jméno – velitel Bakhtiyar Khilji) ve 12 století.

Pro úplnost bych dodal, že kdo by chtěl ajurvédu studovat, tak ať se připraví na dlouhé studium. Sanskrt je podmínkou a délka studia se pohybuje kolem 10-12 let. Pokud chcete mít jen bakalářský diplom, je to polovic a znám jen jednoho Evropana (Němce), kterému se povedlo dosáhnout alespoň na bc.

Zvláštní a dost těžko zařaditelná jsou jógová cvičení. Na jednu stranu jde o fyzická cvičení – jógvjájam, která jsou často převztá i do západní fyzioterapie, na druhou stranu tam patří i dechová cvičení a další techniky, které už jsou na rozhraní mezi léčitelstvím, meditací a fyzickým cvičením, například hathajója (někdy se chybně pod tímto pojmem myslí jógvjájam), a pak jsou v józe vysloveně duchovní cvičení.

Na ajurvédu si netroufám, ale umět tento prastarý jazyk alespoň na takové úrovni, abych si mohl v védách najít, jak to bylo s tím big bangem (který je vlastně opsaný z véd), nebo kolik je planet v naší galaxii (v jakémkoli časové řezu údajně pořád stejně), kde jsou bytosti obdařené stejným darem poznání jako my lidé, nebo jak je to s tím sedmým dnem (pode Bible – Genesis), když Bůh evidentně pořád s tvořením ještě neskončil, tak to by mě dost zajímalo.

[1] Učebnice sanskrtu

[2] Védy

[3] Skryté síly v člověku