Povídání o kohoutkovi a slepičce aneb český buran v Indii

Chcete poznat byrokratické záludnosti svojí či některé cizí země? Zkuste si online změnit některé údaje v bance nebo na úřadě. Máte o zábavu postaráno na několik měsíců. Je to fakt hustý, jak pravila ona pubertální slečna.

Slepička s kohoutkem se rozhodli na čas odstěhovat do Indie. Mají Identitu občana, Moje ID I Datovou schránku, přístup na internet. A spoustu sebedůvěry. Co by se mohlo stát? Kohoutek po několika měsících dostal oznámení z banky, že zrní změní zprostředkovatele, protože ten jeho fúzuje k většímu. Jenomže tam mají špatnou kvalitu zrní. Ani koníčkům moc nechutná. Jsou z toho celí černí. A tak kohoutek požádá slepičku, aby zařídila jiného zprostředkovatele. Slepičko poslušně běží, běží ke studánce a prosí, studánko, studánko, dej vodu kohoutkovi, nebo zařiď ať zrní chodí k jinému bankovnímu zprostředkovateli. Studánka radí. Nejdřív si musíš založit účet online.

Slepička běží, běží, popadne mobil začne studovat která banka to umí online. Našla dvě. Líbí se jí Červenofialová. Ofotí dokumenty, identifikaci obličeje, hlasovou identifikaci. Všechno pošle, ale Červenofialová ukáže prostředníček. Tak slepička, ač nerada jde za panem Peňázem. Pan Peňáz není úplně v oblibě, má s ním svoje zkušenosti, ale to nechme stranou. Znovu fotí dokumenty, identifikaci, a světe div se, má účet. Slepička převádí příkazy a peníze k panu Peňázovi, ale už tuší, že bude asi problém.

Kohoutek má už důchod. Slepička běží ke studánce. Studánko, studánko, dej vody, kohoutkovi vyschlo mu v krku od toho horšího zrní. Studánka praví: “Nejdřív zajdi za panem Sociálem.” Slepička dumá, jak jít za panem a Sociálem, když je v Indii a pan Sociál je v Česku. Ale slepička se nedá odradit, běží, běží na internet a hledá formulář. Je to jednoduché. Formulář se vytiskne, nechá potvrdit v bance a pak se odnese do podatelny k panu Sociálovi.

Na ja, ale já jsem himbajs v Indii! Bude stačit plná moc pro pana Spravedlivého. Slepička píše plnou moc a jde k panu advokátovi Snadnému. Pan Snadný ač umí jen hindsky a trochu anglicky potvrdí česky psanou plnou moc i formulář od pana Sociála. Stačí vysvětlení a volný překlad. Slepička běží, běží a posílá oba dokumenty po panu Smažícím. Pan Smažící dává panu Spravedlivému. Mezitím slepička posílá avízo panu Peňázovi. Pan peňáz praví: „To mi nestačí. Chci tam apostilu.“ Slepička je zaskočená. Tak hezky to všechno udělala a ted nějaká apostila? Kurva, co to je? To je nějaké čtení z Bible? A proč pořád Peňáz něco plká o překladu? Je to plná moc pro ČESKOU banku a pro ČESKÉHO Sociála.

Slepička hledá, co je to apostila. A najde na internetu v Indii pana Autorizovaného. Umí překlady, umí apostilu. Stačí poslat peníze a všechno zařídíme. Kurýr vyzvedne, my apostilizujeme, kurýr doručí zpátky. Supér! Slepička platí panu Autorizovanému, pošle kopie čeká na kurýra. Kurýr nejede. Slepička asi po čtrnácti dnech urguje. A dostane oznámení, že to takhle nejde. Muselo by se to přeložit, a protože plná moc nepatří mezi běžné apostilované dokumenty, překlady je potřeba odeslat na Indické velvyslanectví v Česku. Cože? Nehráblo tady někomu? Slepička se ujišťuje, že papírové originály. Pan úředník od ministra si to tak přeje… Takže dokumenty půjdou do Čech, tam nějak potvrdí, že je to v pořádku, potom poputují zpátky, aby mohly být opatřeny apostilou a potom poputují do Česka k panu Spravedlivému, který půjde do banky? Slepička neví, jestli má brečet, nebo křičet.

Běží, běží ke studánce. Studánko, studánko, dej už konečně vodu kohoutkovi. Vyschlo mu hrdle a chytá ho fantas. Studánka praví: „Zeptej se pana Peňáze, jestli stačí autorizace na České ambasádě v Dillí. A kupodivu, pan Peňáz tvrdí, že by to teda jako taky nejspíš šlo.

Slepička kupuje zpáteční letenku do Dillí. A jak je ze všeho zblbá, tak kupuje místo Jodhpur -Dillí Jaipur – Dillí. Všimne si až pozdě, pospíchá a špatně to stornuje, takže platí dvakrát tolik. No, ale nakonec přece jenom letí. V Dillí na ambasádě oba dokumenty autorizují a slepička letí zpátky a posílá po panu Šťastném dokumenty panu Spravedlivému. Panu Peňázovi už raději nic neříká.

Pan Spravedlivý to spravedlivě a rozvážně zařídí a slepička běží ke studánce. Studánko, studánko, doj kohoutkovi vody, už je to zařízené. Ale studánka praví: „Pan Sociál říká, že až za tři měsíce. Přijď si pak.“

Milé děti, pokud jste dočetly až sem vězte, že kohoutek se napil a zrní už chodí od zprostředkovatele. Slepička zařizovala od prosince do června a pak tři měsíce čekala. Konec dobrý, vše dobré. Ať žijí podvodníci a byrokrati. Podvodníci proto, že jinak by byli byrokrati méně byrokratičtěší a byrokrati proto, protože proč něco vymýštet jednoduše, když to jde složitě a bez nich by to na tomhle světě taková zábava určitě nebyla.

A co na to apostila se superlegalizací pro plnou moc? No, snad už proboha asi ani nic...